První listopadový den předznamenává začátek modlitebního týdne. Přednášky mají název „Ježíš se brzy vrátí“. Věříte tomu? Sdílíte se o to s lidmi kolem sebe? Je před námi čas, kdy se chceme více než jindy společně modlit, přemýšlet a diskutovat o Ježíši, který je na cestě k nám. Chceme si připomenout, co o tom říká Bible, chceme společně sdílet tuto naději, pokládat si otázky, které díky ní máme. Vědomí Krista, který se brzy vrátí, si však nesmíme nechat jen pro sebe.

Úkolem sobotní školy „Hospodin bojuje za vás“ nás provedl Petr Chára.

Myšlenka „svatých válek“ byla a je těžko pochopitelná. Bohem „schválené války“ ale mají své podmínky i duchovní důsledky. Jak to, že náš Bůh, Bůh lásky, vedl Izrael k válkám? Měl v plánu genocidu, nebo ne? Jistě ne. Ač je v knize Jozue psáno o „úplném vyhubení“, není to myšleno doslova. Dále čteme, že řada Kananejců žila v zemi dále.

Proč se uchýlil Bůh k tak razantnímu řešení? Potřeboval půdu pro Izrael, nebo bylo důvodem něco jiného? Mnoho pohanských rituálů je založeno na zvrhlých sexuálních praktikách, které Bůh odsuzuje. Kananejci promarnili příležitost vzdát se jich. A příležitostí měli řadu. Izrael nestál u hranice země poprvé, jíž před 40 lety slyšeli Kananejci o Božích činech. Pověst o mocném Izraelském Bohu šla po celé zemi. U Jericha měli 6 dní na obrácení, a tak jako Bůh ušetřil Ninive, když se obrátilo, ušetřil by jistě i Jericho. Kananejci, kteří uznali Boží svrchovanost, mohli záhubě uniknout. Bůh dal hříšníkům čas milosti. Postupně se ale dostali do bodu, kdy už nebyla možná Boží shovívavost, a měli být vyhlazeni.

Bůh netoleroval hřích u Kananejců, u Izraelců ani u nás. Izraelci zažili zvrat, když Bůh najednou bojoval proti nim ve chvíli, kdy se provinili.  

Izraelci měli zničit vše morálně zkažené, vše co by mělo negativní vliv na jejich duchovní život. Hospodin měl kontrolu nad ničením lidí, zvířat i věcí. Bylo omezeno na konkrétní dějinné období a vymezenou geografickou oblast. Božím cílem bylo potrestat hřích a vyhubit vzpouru vůči Bohu.

Stejně významným tématem jsou ve starém zákoně vidění o budoucí pokojné mesiášské éře.

2.Kr 6,16–23. popisuje příběh, kdy izraelský král připravil hostinu pro aramejské vojsko, a to už nikdy nevpadlo do izraelské země.

Dnešní tradiční kázání bylo z důvodu začátku modlitebního týdne nahrazeno seznámení s přednáškami. Vedením nám posloužil bratr Pavel Pimek. Všichni členové si mohou vyzvednout jak výtisk Adventu s přednáškami, tak obálku, do které mohou vložit verš a finanční příspěvek modlitebního týdne. Ten bude letos věnován na Generální misii.

Nás sbor má příjemný zvyk scházet se v době modlitebního týdne v domácnostech jednotlivých členů. Začátek bude vždy v 18 hodin. Letošní rozdělení vypadá takto:

Ne – Pimkovi

Po – Donovi

Út – Tyšerovi

St – Mročkovi

Čt – Chárovi

Pá – Kimlerovi ml.

Na poslední konferenci naší církve v USA se mluvilo o tématech letošního modlitebního týdne. Náměty amerických věřících jsou ale jiné než evropské. Vývoj křesťanství byl jiný, než u nás. A proto i náměty témat přednášek nemusí oslovit nás stejně, jako americké sourozence v Kristu. Možná bychom volili jiná.

„Ježíš se brzy vrátí“ platí s postupujícím věkem stále více. Bratr Pimek nám přečetl z Písma 1 Tes 5.kapitola, kde apoštol Pavel píše o poslední době. I tehdejší křesťany tato doba zaměstnávala. Pavel tomu dává jiný smysl.

Doba se chýlí, slyšíme o globálním oteplování, o zničené krajině, válkách, přírodních katastrofách, pronásledování křesťanů. Máme důvod se bát, přestat věřit v Boha, v Jeho lásku, ve spasení? Můžeme my situaci kolem nás změnit? Ne.

Máme lidi kolem nás strašit koncem světa, nebo je chlácholit, že situaci dokážeme změnit? Nebo jim hovořit o lásce Ježíše, který nám nabízí spasení a stvoří nový svět? Naše církev už není jediná, která hlásá brzký příchod Ježíše Krista.

Tesalonická církev také očekávala příchod Ježíše Krista. Vypadá to, že byli tlačeni, že ještě na jeho příchod nejsou připraveni. Jsme připraveni my? Dá se připravit? Musíme svůj život vložit do Božích rukou, tím budeme připraveni.

Současný papež působil před nástupem na papežský stolec mezi indiáni. Sloužil v pravém slova smyslu těmto lidem. Pomáhal, pracoval, nejen vyučoval. Učil je spoléhat na Hospodina a pomáhat jeden druhému, a modlit se jeden za druhého.  Modlíme se my jeden za druhého, nebo jen za své problémy?

Za co bychom se měli modlit? Co by mělo být náplní MT? Jen čtení, nebo modlitby? V prvé řadě modlitby za druhé. V modlitbách neprosazovat svoji vůli, ale toho, kdo je nahoře.

Náměty:

  • Za nemocné, přestárlé
  • Nevěřící / nechodící děti
  • Hledat horizontální směr spojení s naším otcem
  • Máme mnoho nechodících členů, společenství jim nic neříká
  • Máme sousedy, spolupracovníky, kteří nevěří, a možná nám ani nejsou příjemní – o to více se modlit
  • Modlit se za společenství a spojení v JK
  • Za mladé, aby převzali štafetu práce ve sboru
  • Za chvíle, kdy začne ochabovat naše víra

Věnujme modlitbám více času, než každý obyčejný den.

Nezapomínejme v modlitbách lidem okolo nás žehnat.