Dnešní sobotu končí Modlitební týden naší církve. Každý večer jsme se scházeli v domácnostech, abychom studovali společně přednášky s názvem „Ježíš se brzy vrátí“. Učení o druhém příchodu Ježíše Krista je jedním ze základních věroučných bodů naší církve. Ježíš dal svým následovníkům zaslíbení, že jim připraví místa a pak je vezme k sobě. Přednášky modlitebního týdne nabídly hlavní témata, která můžeme vyprávět lidem o Kristově druhém příchodu, aby Boží dílo na světě mohlo být dokončeno a my jsme mohli jít „domů“.

Úkolem sobotní školy „Nepřítel uvnitř“ nás provedla sestra Anna Petrovičová. Pokračovali jsme ve studiu knihy Jozue. Kdo je myšlen nepřítelem uvnitř? Je to satan, nějaký zrádce nebo naše vlastní nedokonalosti? Kdo byl nepřítelem uvnitř v knize Jozue?

Izraelci nedobili Aj kvůli Akanovu hříchu a důvěře ve vlastní síly. Skrytý hřích jednotlivce brání projevům Hospodinovy moci v celém společenství.  Bůh nechal viníkovi čas na přemýšlení, pokání a vyznání hříchu. Pak vylučovací metodou odhalil provinilce a očistil nevinné. I když se kruh uzavíral, Akan mlčel a doufal, že zůstane neodhalen. Akan slyšel, co bylo příčinou porážky. Přesto nevyznal svůj hřích. Mlčel do chvíle, dokud Boží prst neukázal na něj samotného. Až pak objasnil příčiny svého selhání, „viděl kořist, zatoužil po ní, vzal si ji a ukryl“.

Jednání jednoho člověka může ovlivnit osud mnohých. Rachab ukryla zvědy a zachránil sebe i rodinu. Akan skryl kořist a přinesl Izraelitům potíže, sobě a své rodině smrt. Napodruhé Hospodin vydal město taktickým postupem do rukou Izraelců.

Písmo objektivně popisuje vítězství i porážky Izraelců. Vítězství byla důkazem Božího přiznání, porážky by ukazovaly na Boží bezmoc.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel Hynek Dona. Zamýšlel se nad druhým příchodem Ježíše Krista.

O návratu Ježíše Krista hovořila před 45 lety pouze naše církev. Dnes už o této věci hovoří i jiné církve, ale naše církev jen málo. Mluvíme o problémech, snahách satana, snažíme se misijně pracovat, ale o 2.příchodu mluvíme málo. V modlitebních přednáškách jsme mluvili o tom, jestli je to naší nadějí, jak si zasloužit spasení, jak v této době konce jsme s naším posláním ztotožněni. Jaké je naše poslání?

Těšíme se na novou zemi? Proč? Proto, že tam nebude zlo, nemoci, smrt? Nebo proto, že budeme v přítomnosti Boží? Proč se Izraelci těšili při putování po poušti na novou zemi? Jak to máme my?

Platí, že KDYBY žili Izraelci podle Boží vůle, nemusel by Ježíš umírat? Platí, že KDYBYCHOM my žili podle Boha, už by tu Ježíš dávno byl? S tím se nelze ztotožnit. Bůh má přesný plán, vše má ve svých rukou, jen On ví, kdy bude konec a obnova této planety.

Žijeme v naději na 2.příchod Pána Ježíše Krista? Často žijeme v minulosti, ale hledáme tam i ponaučení pro náš život? Když provedeme správné kroky, Bůh nás bude opět provázet. Žalm 90 – „Počet našich let je 70 roků. Jsme-li při síle, pak 80.“ A co víc? Co je víc, je z Boží milosti. Jako lidé toužíme žít. Ale jaký život? V době, kdy čekáme 2.příchod. To je naše naděje. Nezáleží na tom, jak dlouho budu tady na zemi žít. Po smrti nastane to, na co se těšíme – život věčný bez bolesti a trápení. Žalm 90, verš 12 – „nauč nás počítat naše dny“ (hospodařit s našimi dny). To nás má provázet cestou k druhému příchodu. Jako věřící se často díváme na to, co se děje, na světové události, abychom věděli, kde už jsme na té cestě k druhému příchodu. Už to musí být brzy. Ale nejde o délku života, ale o to, jaký život žiji na cestě do Božího království. Nikdo nezná dne ani hodiny, a přesto jsme si jisti, že tato událost  je blízko.

Ježíš hovoří učedníkům o svém druhém příchodu. Nabádá je, aby nebyli smutní, ať se těší na Boží království. Jan kap.14 – „aby oslaven byl Otec v Synu“. Čím ho oslavoval? Že o něm vzletně hovořil? Tes 1,10. – „aby oslaven byl ve svatých svých“ = upřímně věřící křesťané. Má být oslaven naším životem, tím, co žiji. Lidé kolem nás vidí náš život.  Od  kdy začíná naděje lidstva druhého příchodu? Hovoří se o tom už při stvoření světa, „ty jemu potřeš patu a ty jemu hlavu“. To je naděje jeho prvního příchodu. Ale naděje 2.příchodu je po odchodu Ježíše do nebe po vzkříšení. Touto nadějí žijeme už několik staletí. Nepředstavujme Boha strašením posledními událostmi. Vzbuzujme radost z naděje na jeho návrat. Jaké ovoce přinášíme, jak nás vnímají ostatní. Je to důležité pro to, jestli budou i oni chtít přijmout Boha.

Očekávání druhého příchodu by měl být náš styl. Měli bychom žít tak, jakoby Ježíš měl přijít za hodinu, zítra. Žiji autenticky, nebo si na něco hraju v sobotu, na něco doma a na něco venku? 1 Jan  – „nyní tedy děti zůstávejte v něm“.

1 Jan 4, 17. – „ V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu při den soudu.“

Jan kap.15 – vinný kmen – buďme naroubováni na Jeho kmeni, aby Boží duch putoval všemi větvičkami – námi křesťany.

Audio záznam kázání si můžete poslechnout na našem webu pod odkazem KÁZÁNÍ.

Na ukončení modlitebního týdne jsme opět sklonili hlavy a ve skupinkách se modlili k našemu Pánu. Prosili, děkovali, předávali Bohu svá trápení. Svou vděčnost za všechna Boží požehnání, kterých se nám v hojné míře dostává, jsme vybrali také nemalou finanční částku jako dary MT.

Náš sbor se velmi rád schází u společného stolu. Povídáme si, vzpomínáme, plánujeme, svěřujeme se. Tyto chvíle nám přináší radost. Dnešní konec modlitebního týdne byl také důvodem k uspořádání agapé. Šikovné ruce našich sester opět připravily mnoho chutných jídel, nad kterými se diskutovalo moc dobře.

Děkujeme Bohu za požehnanou sobotu, ale hlavně za celý uplynulý rok, kdy nás Pán chránil a vedl.