Dnešní návštěvníky bohoslužby provázel cestou štiplavý a chladivý vítr. Babí léto je s jistotou pryč a ohlašovaná sněhová nadílka je za dveřmi. Černé mraky už ji ohlašují.

V modlitebně ale bylo krásně teploučko a mohli jsme se po vyprošení Božího Ducha pustit do studia úkolu sobotní školy. Pokračovali jsme v probírání knihy Jozue a spolu s bratrem Chárou se zamýšleli nad „Velikány víry Jozuem a Kálebem“. Kdo může být nazván velikánem víry? Máme i dnes nějaké? Čím nám může pomoci příklad těchto dvou Bohu věrných mužů?

Říká se, že příklady táhnou. Dobré, ale často i ty zlé. Také dospělí potřebují vzory, zejména v duchovní oblasti. Jozue a Káleb jsou vzorem odvahy, houževnatosti a věrnosti Hospodinu.

Deset ostatních vyzvědačů vylíčilo zaslíbenou zemi jako nedobytnou. Káleb věřil, že s Boží pomocí si podrobí obrovité Anákovce.  Byl příkladem toho, co můžou dosáhnout lidé, kteří jsou plně oddaní Hospodinu.

Příběh Otniela a Aksy ukazuje, že další generace byla připravena pokračovat v naplňování Božího plánu s Izraelem.

Jozue si vybral skromné místo nedaleko Šíla, v blízkosti svatyně. Ukazuje to na Jozuovy skutečné priority.

Přemýšlení o životních příkladech hrdinů víry je důležité pro náš duchovní růst. Pohledem na Ježíše Krista se měníme.

Součástí naší povahy se stane přívětivost a láska. Káleb uvěřil Božímu zaslíbení, že Hospodin dá svému lidu do vlastnictví Kanaán. Trpělivě snášel putování po poušti a sdílel s lidem zklamání i tíhu viny. Máme sílu odolat tlaku okolí a odvahu ozvat se, když ostatní mlčí?

Ve světě dochází k probuzení mezi mladými. Unaveni sociálními sítěmi, neklidem a nejistotou ve světě hledají stabilitu a pokoj, a ve velkém hledají a následují Boha. Také v našem malém společenství jsme rádi, když se mladí zapojují do služby ve sboru. V duchu hesla „mládí vpřed“ 😊 nám dnes kázala Adélka Vráblová. Zamýšlela se nad rozdílem mezi „věřím v Boha“ a „důvěřuji Bohu“. Co je důležitější? A jak jsme na tom my? Audio záznam si můžete poslechnou pod odkazem „Kázání“.