Chalupa Pod vrchem v Hošťálkové zasazená do nádherně barevné podzimní přírody nás přivítala onoho sobotního rána ve sluníčkovém hávu. Sbory ValMez a Kateřinice se rozhodly prožít Den díkůvzdání společně uprostřed valašských kopců. Malé parkoviště u chalupy se postupně zaplnilo, stejně tak krbová římsa ve společenské místnosti byla v krátké době obložena nejrůznějšími plody, výpěstky, květinami a také dárečky určenými do tomboly. Ani jediná židle nezůstala neobsazena, a to je dobře.

Všechny dary našich zahrádek, polí a sadů jsou důsledkem požehnání našeho Pána, a proto jsme Ho chválili modlitbami i písněmi. Sobotní školu s námi probral kazatel Pavel Kostečka. Děti si povídaly s Ivou Burešovou o tom, kdo potřebuje Boha, jestli si spasení zaslouží i ti, kteří hřeší, a co je nutné pro spasení udělat. Školky se zúčastnili také dva psíci Bibi a Hačiko, kteří bedlivě poslouchali.

Po sobotní škole nám vyhládlo a tak jsme se pustili do báječného občerstvení, které pro nás připravila Soňa Mročková a přítomné sestry. Všem chutnalo. A aby nás plná bříška nesváděla ke spánku v odpoledních teplých slunečních paprscích, vyšli jsme se projít po okolí. Vyhlášena byla i soutěž v pouštění draků pro děti, ale nakonec si hráli tatínkové. A šlo jim to moc dobře. Vyhřátá mez lákala k poležení, čemuž mnozí neodolali. Výhled na protější kopce byl opravdu nádherný, a neobešel se bez „vlastivědné“ přednášky, jak se který z nich jmenuje a kde je jaká vesnice.

Po načerpání energie ze sluníčka jsme se vrátili do chalupy a zaposlouchali se do svědectví bratra Petra Hřiba, který nám vyprávěl o svém působení v hospicu. Využili jsme poslední hřejivé paprsky pro pořízení několika společných fotografií a pak nás čekala „sladká“ tečka dnešní krásné soboty – tombola. Nikdo neodešel neobdarován.

Pomalu se začalo smrákat a byl čas se rozejít. Sice neradi, ale jistě jsme se takto nesešli naposledy. Děkujeme Pánu za krásný a požehnaný den.