Zatím co první sobota v novém kalendářním roce je věnována společné bohoslužbě všech Valašských sborů, druhá sobota je jen naše. Po tradičním dopoledni a agapé se scházíme na tzv. novoročním posezení, což je krycí jméno pro novoroční besídku. Ta je spojována většinou s vystoupením dětí. Těch je však v našem sborečku více než poskromnu, a tak se ujalo, že za každou rodinu vystoupí někdo s písní, básní, zkušeností či scénkou. Svými příspěvky chválíme našeho Pána, vyjadřujeme dík za všechna požehnání a radost z toho, že se můžeme v míru a svobodě každou sobotu scházet se svým Bohem a Pánem.

Naše město vypadá poslední dny jako z Ladových obrázků. Mráz nás cestou do modlitebny štípal do tváří a sněhové vločky všech myslitelných tvarů zasypal valašskou krajinu tak důkladně, že se mnozí dnes dostavili se zpožděním. Úkolem sobotní školy „Důvod k díkuvzdání a modlitbě“ nás provedla Anička Petrovičová. Přemýšleli jsme nad první kapitolou listu Filipským a Koloským.

 

Apoštol Pavel se nachází ve vězení. Místo aby truchlil nad svým osudem, leží mu na srdci sbory, které založil a evangelizace vojáků a dozorců. Pavlovi méně záleží na jeho vlastní budoucnosti než na obhajobě samotného evangelia. Pavel se ve vězení usilovně modlil za celou církev a její blaho. Pavel se nemodlí jen za více lásky, ale také za poznání duchovních věcí, které lze získat pouze společenstvím s Bohem a studiem jeho slova Modlí se za schopnost rozpoznat „na čem záleží“. Všechno, co křesťané dělají, by mělo být tak jasné jako sluneční paprsek. Nemáme žádnou vlastní spravedlnost, ale jen tu, kterou přijímáme prostřednictvím Krista.

Pavel vnímal svou situaci jinak, než by se dalo očekávat. Jeho duchovní poznání ho vedlo k tomu, že své uvěznění vnímal jako něco dobrého. Nepřekáželo mu – naopak to vnímal jako něco „k prospěchu evangelia“. Tam, kde jiní viděli jen pouta a mříže, Pavel viděl své římské strážce jako adepty Božího království. Viděl také, že jeho uvěznění velmi povzbudilo ostatní, aby byli aktivnější a odhodlanější šířit evangelium a aby směle mluvili o Kristu beze strachu z následků. Je úžasné, jak rychle se v Pavlově době evangelium šířilo. Ale není to zásluha Pavlova, byl pouhým Božím nástrojem. Je to Boží moc působící prostřednictvím jeho Slova, která v člověku rodí duchovní život a dělá z něj „nové stvoření“. Pavel se také modlí, aby „vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili“.  To se samozřejmě vztahuje i na nás.

Bratr Petr Chára slaví 70 let a proto nás pozval na společný oběd, který sliboval sladkou tečku v podobě dvoupatrového dortu. Současně nám nabídl projekci fotografií ze svého života po ukončení novoročního posezení.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Pavel Pimek. Zamýšlel se tím, co by nás mělo provázet v novém roce. Připomněl nám postavu Pána Ježíše v jeho posledním týdnu před smrtí za naše hříchy. Přemýšlejme nad třemi zločinci odsouzenými na smrt. Na prostředním kříži měl trpět revolucionář Barabáš. Ale všechno je jinak. Je tam hřeby přibit bezhříšný židovský král. Neznáme jména druhých dvou ukřižovaných. Celá poprava byla divadlem pro širokou škálu diváctva. Dokonce i duchovní elita stojí pod kříži s vojáky, s náhodnými příchozími a rodinnými příbuznými křižovaných. Dusná atmosféra. Posměch, nadávky, zesměšňování Ježíše. Lidé  nerozeznali království lásky, kterou Ježíš prosazoval. Mar 15, 25.-32. Tupili ho i ti, kteří viseli vedle Něho. Luk 23, 39.-43. Jeden z lotrů prosí o to, aby byl s Ježíšem v ráji. A Ježíš to slíbil. Při rozhovoru s odsouzenými většinou tvrdí, že jsou nevinní. Tento si uvědomuje, co zlého spáchal, uvědomuje si Boží spravedlnost, možná se ozvalo svědomí. Možná nápis „Ježíš král židovský“ ho přiměl přemýšlet nad svým proviněním. S královstvím lásky se ve svém životě neztotožňoval, přesto uznává svá provinění a prosí s pokorou o milost. Co to je za spravedlnost? Lotr, darebák, zločinec, možná vrah, a bude v ráji? Z lidského pohledu nepochopitelná milost. Také v našem zákonodárství se milost uděluje. Např. Havlova amnestie – většina propuštěných si svobody a odpuštění nevážilo a dostalo se brzy zpět do vězení.

Mohl hříšník na kříži něco se svým životem udělat? Změnit se? Neměl. V celé Bibli se setkáváme s milostí. První lidé v ráji. Provinili se, ale dostávají novou šanci a zaslíbení vykupitele. První vrah Kain dostává znamení, aby ho nikdo nezabil. Dostal novou šanci? Nebo odpuštění? Jákobův syn Josef byl trnem v očích svých bratrů, a tak se ho při první příležitosti pokusili zbavit. Vězeň, správce Putifara, později druhý nejvyšší v Egyptě. Milost Hospodinova byla s ním. Jonáš nechtěl varovat Ninive. Celé město uvěřilo Bohu, kálo se a bylo jim odpuštěno. Jonáš nechápe takové milosrdenství.

Ježíš při rabínském vyučování na nádvoří Jeruzalémského chrámu. Jan 8, 1.-1.  Ježíš odpustil nevěstce a usvědčil židovské farizee z hříchu. Ježíš nepřestal vyučovat. Tímto příběhem učil dál. Dal milost nevěstce i žalobcům. Dostali možnost pochopit Boží království.

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Přesně před koncem bohoslužby přišli do modlitebny Tři králové se svou sbírkou. A i když jde o sbírku Charity a ne Adry, vůbec nám to nezabránilo v chuti přispět na dobrou věc. Odměnou nám byla dětskými hlásky zazpívaná koleda.

Po dopolední bohoslužbě následovalo agapé a společné novoroční posezení, ale o tom si přečtěte v dalším příspěvku.