Novoroční posezení

Po dopolední části sobotní bohoslužby a společném agapé v režii bratra Petra Cháry, který slaví 70 let, jsme se opět shromáždili v modlitebně, abychom chválili Hospodina písněmi, básněmi, scénkami a hrou na hudební nástroje. Naše tzv. novoroční posezení je sestaveno z vystoupení zástupců jednotlivých rodin, protože dětí je v našem sborečku pomálu. Tento způsob oslavy našeho Pána se stal velmi oblíbeným. Užíváme si nejen přítomnosti Božího Ducha, ale i sebe navzájem. Uvědomujeme si nezasloužená požehnání, kterými nás Pán zahrnuje, ale také upevňujeme naši krásnou duchovní rodinku.

V úvodu jsme si promítli video dokumentující události minulého roku. Prožili jsme mnoho krásných akcí, jako například bohoslužbu žen a výroční bohoslužbu u příležitosti 95 let sboru, ale také smutnější události, kdy nás opustili Jana Jančová, Bohuš Krůpa a Jiřka Škrlová. I takové okamžiky k životu patří a posilují naše přimknutí se k Bohu.

Následovaly příspěvky členů sboru. A protože jsme vzpomínali na minulý rok, začali jsme písní Franty Tomance „Vzpomíná se, vzpomíná“ která byla zároveň zpívána jako hold Janě Jančové. Ač nebyly mobily ani jiné komunikační prostředky, vždy s ochotou pouštěla své děti na mládežnické akce a vandry, a to i když se jelo do zahraničí.

VZPOMÍNÁ SE, VZPOMÍNÁ

  1. Úzkou a klikatou pěšinou, krajinou lesů a skal,

     Volní jak ptáci jsme bloudili v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref: Vzpomíná se, vzpomíná, kdo nejezdil ven, ten možná nechápe,

          Vzpomíná se, vzpomíná, hřál oheň a láska, láska agapé.

  1. Kdo nám tu cestu tak vyzdobil, kdo si tu s barvami hrál ?

     Kdo je to, který nám postavil nejhezčí ze všech katedrál ?

Ref:

  1. Oázou smíchu a pohody svět se nám v tu chvíli zdál

     Na horách i dolů v údolích, v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref:

  1. Ve stínu smrků a kapradin vyrostlo zázraků pár,

     Pro chuť a pro radost poutníků v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref:

  1. Věci, ty bývaly obecné, v kotlíku směs „co kdo dal“

     Kadidlem z bylin to vonělo v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref:

  1. Hlubiny přátelství testoval vítr, když s mraky se hnal

     Nebeské varhany hřímaly v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref:

  1. Sedmý den s náladou sváteční, písničky co každý znal

     Kruh kolem studánky balzámu v nejhezčí ze všech katedrál.

Ref:

  1. Chátrá zem, pláče a umírá, ptáme se, co bude dál ?

     kam půjdem až zmizí v sutinách nejhezčí ze všech katedrál ?

     Naštěstí –

           Nový chrám je přichystán, kdo nevěří, ten to možná nechápe.

           Světů Pán se vrací k nám a s Ním krása, mír a láska agapé.

Stázinka Kimlerová se svým violoncellem nám zahrála skladbičku, kterou se učí na hodinách v ZUŠ. Jde jí to moc pěkně a muzikantské vlohy jsou znatelné.

Jenda Petrovič nám přečetl krátké zamyšlení. Tak jak on to má rád – ač krátký text, hluboká myšlenka, která člověka nutí se zamyslet.

Pomalý postup je lepší než žádný postup.

I žádný postup je pomalý postup

Na cestě životem.

Místo znepokojení nad rychlostí svého postupu,

Se ptejme,

Kam mě moje cesta vede?

Jak si užívám každou zkušenost, která přichází?

Objev svůj vesmír,

Nastav kormidlo,

Zvedni plachtu,

A vydej se na dobrodružnou cestu.

Každý krok správným směrem

stojí za oslavu.

Nejmenší kroky jsou nejcennější,

protože vyžadují nejvíc úsilí

a Lásky.

Franta Tomanec se Svaťkou Balážovou zazpívali píseň na známou melodii, ke které napsala text právě Svaťka. V době svého mládí udělala řadu chyb, ale protože znala Pána, od chyb se odklonila a našla si cestičku do sboru. Její pokora, skromnost a oddanost Bohu jsou nám příkladem.

TY JSI MOU NADĚJÍ

Ty jsi mou nadějí na přežití těchto dnů

Je to prázdné, je to prázdné, když není pro co žít.

Moje přání, moje touhy, i to moje malé „já“

Brání mi jít za Tebou, žít tak, jak Ty by sis přál.

Otáčím se k Tobě zády, dělám, že Tě neslyším

A za pár týdnů se zpátky vracím, nešťastná a zklamaná

Ty jsi mou nadějí na přežití těchto dnů

Je to prázdné, je to prázdné, když není pro co žít.

Světlanka a Olenka, naše „holky“ z Ukrajiny, které s námi žijí už téměř 4 roky, se velmi dobře přizpůsobily naší kultuře a zvykům. Abychom my věděli, jak vypadají na Ukrajině vánoce, pustily nám jednu j jejich krásných koled. Díky doprovodným textům jsme si mohli vyzkoušet, zda si pamatujeme z dob školní docházky azbuku a zazpívat si společně s nimi.

Písnička „Na druhém břehu Jordánu“ v podání tria IFA (Iva + Franta + Adélka) nám připomněla osobu Jiřinky Škrlové. Tato píseň Franty Tomance zazněla poprvé asi v roce 1968 na Hronovském setkání mládeže. Tady si Franta všiml výrazné Jiřinky, která se později přestěhovala díky sňatku s Mirkem Škrlou do stejného sborečku na Valašsko.

 

NA DRUHÉM BŘEHU JORDÁNU

  1. Na druhém břehu Jordánu, tam končí naše pouť,

      Tam skončí všechno strádání, tam nebude už poušť.

Ref. Tam harfy zvučící znít budou ozvěnou

          a zpěvy znějící ku Pánu s oslavou,

          tam se vlk s beránkem pase v stínu palem,

          ta země čeká nás už tam, za Jordánem.

  1. Na druhém břehu Jordánu, není víc starostí,

      tam nebude už trápení, žít budem v radosti.

Ref. Tam harfy zvučící znít budou ozvěnou

          a zpěvy znějící ku Pánu s oslavou,

          tam se vlk s beránkem pase v stínu palem,

          ta země čeká nás už tam, za Jordánem.

  1. Na druhém břehu Jordánu, v krajině plné krás,

     tam domov máme připraven, tam Ježíš volá nás.

Ref. Tam harfy zvučící znít budou ozvěnou

          a zpěvy znějící ku Pánu s oslavou,

          tam se vlk s beránkem pase v stínu palem,

          ta země čeká nás už tam, za Jordánem.

  1. Na druhém břehu Jordánu, tam chceme všichni být,

     necháme-li se Kristem vést, budem s Ním věčně žít.

Ref. Tam harfy zvučící znít budou ozvěnou

          a zpěvy znějící ku Pánu s oslavou,

          tam se vlk s beránkem pase v stínu palem,

          ta země čeká nás už tam, za Jordánem.

 

Svaťka Balážová má velmi ráda knihy. Přečetla nám jeden příběh pro ponaučení a povzbuzení.

Příběh o větvi, která se nezlomila

Na kraji vesnice rostla stará jabloň. Celý rok ji sužoval vítr, bouře i sucha. Na podzim už měla jen pár listů a lidé říkali, že příští rok už asi nepřežije.

Jednoho zimního večera šel kolem ní mladý muž jménem Pavel. Ten rok byl pro něj těžký a cítil se stejně unavený jako ten strom. Opřel se o jeho kmen a povzdechl si: „Bože, mám pocit, že už se zlomím.“ Vtom zafoukal vítr. Pavel se podíval vzhůru — a všiml si jediné větve, která se ve větru ohýbala, ale nelámala. Byla tenká, skoro křehká, a přesto držela.

A Pavel najednou pochopil: síla té větve nebyla v ní samotné, ale v kořenech, které ji nesly. Stejně tak i on nebyl držen vlastní silou, ale silou Toho, který ho zakořenil v naději.

Pavel se usmál, poprvé po dlouhé době. Ne proto, že by se všechno vyřešilo, ale proto, že věděl, že Bůh ho drží — i když se cítí slabý.

Adélka Vráblová a Jindřiška Mročková nám zahrály na housle a cello krásnou píseň z pohádky Kráska a zvíře. Před tím nás ale rozesmály scénkou o zapomnětlivosti a roztržitosti hudebníků.

Sestra Elen Jančová se s námi podělila o zkušenost s Pánem. Její sestra přežila velmi vážnou autonehodu, ale díky modlitbám se uzdravuje tak rychle, že ani lékaři nevěří, jak je to možné. Díky Bohu za Jeho pomoc a lásku.

Mirek Ešler, který nikdy nenapsal jediný verš, dostal po návratu mezi nás obrovský dar od Boha. Skládá jednu píseň za druhou, a nejen že melodie jsou úchvatné, ale především text okamžitě zasáhne srdce. Kolik lásky, pokory a touhy po společenství s Pánem dokáže zachytit na papír ! Dnes nám zazpíval zcela novou píseň popisující utrpení a nezměrnou víru prvních křesťanů.

OKOVY

  1. Ústa vínem již ztěžkla, 

       utichl opilý smích,

       v podzemí římského města,

       zaskřípla zrzavá mříž.

  1. V celách je mnoho rváčů,

      vrahů a pochybných žen,

      s večerem naděje hráčů,

      skomírá v zápachu stěn.

Ref.:

Chválíme Ježíše, chválíme Pána,

Světlem je v temnotách cel.

On nám dal svobodu, zpřetrhal řetězy,

Zbavil nás okovů zel.

 

  1. Bolest a útrapy lidí,

     sténání z gladií ran,

     někdo se za hříchy stydí,

     jiný dál živí svůj klan.

  1. Ve světle borové louče,

     vězňové svůj sen už sní,

     v temnotách však malý hlouček,

     Podivná píseň tu zní.

REF.

  1. Nad ránem chodby se plní,

     zástupy plačících žen,

    svobodu dostanou první,

    s podmínkou trvalých změn.

  1. V paprscích ranního slunce,

     ztrácí se i smrti stín,

     křesťané spínají ruce,

     v modlitbách dál chvála zní.

REF.

  1. S večerem propustí rváče,

     dlužníky po stovce ran,

     možná i opilé spáče,

     za zvuků vězeňských bran.

  1. Kristovci zůstanou v celách,

     císař má už jiný plán,

     pobavit publikum v řadách,

     oddat je krvavým hrám.

REF.

  1. Křesťanů cela je plná,

     každý svůj ortel už zná,

     naděje v Krista však trvá,

     svou slávu každý již má.

  1. V arénách páchne to krví,

        zvěře i svatých těl,

        Odpusť jim, Otče, co umí

        Zabíjet oštěpy střel.

REF.

  1. S modlitbou u lůžka klekám,

        tobě chci svůj život dát,

        odvahu mých bratrů nemám,

        v tobě však zůstanu stát.

  1. Pane ať vytrvám svatým,

        zbavený okovů zel,

        v tvých rukou nástrojem platným,

        v arénách dějů a her.

REF.

Trio IFA zavzpomínalo na bratra Bohuška Krůpu přezdívaného Boryš. Několik dní před jeho odchodem k Pánu ho navštívil Franta Tomanec a natočil video písničky „Dnes“, kterou mu Bohoušek slábnoucím hlasem zazpíval. Nikdo netušil, že je to na této zemi naposledy. Na jeho památku trio tuto píseň zazpívalo.

DNES

  1. Dnes všeho světa jsem se vzdal a novou cestou jdu.

     Svůj kříž jsem na tu cestu vzal a lásku Kristovu, a lásku Kristovu.

Ref.      Ó přijmi mne, ó přijmi mne, Spasiteli můj.

  1. Dnes mistrem mým se Ježíš stal, na sebe vzal můj hřích,

     Já Jemu celé srdce dal, jdu v Jeho šlépějích, jdu v Jeho šlépějích.

Ref.      Ó přijmi mne, ó přijmi mne, Spasiteli můj.

  1. Dnes odpadla mě duše tíž, víc nebudu se chvět.

     Dál kráčet chci jen k Němu blíž a nikdy více zpět, a nikdy více zpět.

Ref.      Ó přijmi mne, ó přijmi mne, Spasiteli můj.

 

Blížili jsme se ke konci posezení, a příspěvky malinko odlehčili atmosféru. Víme dobře, že náš dobrý Bůh má smysl pro humor, a tak mu to jistě nevadilo.

 

Bratr Jirka Kostruh začal sepisovat své paměti a příběhy, které prožil. Převyprávěl nám jeden z nich – o tom, jak kácel starý strom. Jakožto budoucí chemik, student chemické průmyslovky, se rozhodl odstranit nepotřebný strom výbuchem. Nutno podotknout, že strom tam stál ještě několik let, což se nedalo říct o oknech dědečkova domu, u kterého celá pyrotechnická akce probíhala.

Iva Chárová se pokusila na některé členy sborečku napsat báseň bez uvedení jména. Úkolem členů bylo poznat, o koho v básni jde. Uhádnete i vy?

  1. Léta ho nebrzdí,

          Na štaflích skáče,

          Lehounce vymýšlí

          Písně i básně.

         Kdo potká ho na cestě,

         Smích sotva skryje,

         Kamarád do deště,

          Jen ať nám žije !

  1. Sladké by jedl klidně i ve sprše,

         Ráno i večer sleduje „seroše“.        (seriály)

         Spánek je pro něho nejlepší sport,

         Na pejska svádí to, „On je důvod!“

         Tam kde je publikum mění se v kluka,

         Vychrlí vtípečky, svět smíchy puká !

         Ctihodný Abraham je jeho vzorem,

         Rád by měl, jako on, žen plný harém.

  1. Znám jednoho pána, co miluje čísla,

         Excelem surfuje a ještě si hvízdá.

         Peníze zkrotí, on dobře jim vládne,

         Mrkne se na dům, a ví kudy táhne.

         Pracuje pilně jak včelička malá,

         Úkolu shrnutí sbor po něm žádá.

         Zosnovat plány na sborový výlet,

         To není problém, o všem má přehled.

  1. Světem jde potichu,

          jak list, co nešustí,

          V očích má pokoru,

          Vyniká skromností.

          Dovede naslouchat,

          Smát se i plakat,

          Z mála se radovat,

          V knihách svět hledat.

  1. Noty zná důvěrně jak staré přátele,

         Čte si je s lehkostí, brouká si vesele.

         Jemná je v pohybu, hlasu i bytí,

         Orchestru šéfuje, miluje kvítí.

         Podzimní úroda děsí jí trošičku,

         Zavařit dokáže houby i mrkvičku.

         Ráno si v posteli poleží ráda,

         Až když jí probudí slunce zář zrádná.

  1. Tužkou vždy pohladí papír jak kůži,

         Když ženské křivky tiše si krouží.

         Má rád ten okamžik, kdy tvary se rodí,

         Krásu a umění ocenit umí.

         Makovým šátečkem přátele vítá.

         S balíkem tiskovin u vchodu hlídá.

         Soudruhy nemusí, mládí mu zničili,

         Kde mohl dneska být, kdyby tu nebyli!

  1. Stále jen pracuje, nemůže jinak,

           Na domě, zahradě, chce snad být kulak?

           S čelovkou na hlavě výkopy kope,

          Terasou ohromí sousedy mnohé.

          Valašských kopečků nijak se nelekne,

          Na kole, na běžkách, snadno je přeběhne.

          Vždyť je to borec, co s přehledem zdolal

          Jizerskou trasu líp než mladý ogar.

  1. Má v srdci místo pro zemi vzdálenou,

         A hvězdu Davida v klopě má zabodlou.

         Izrael to jeho věčný je cíl,

         Teskně si povzdychne – kéž bych tam žil!

         Přednášky, besedy, streamy či videa,

         Všemu se věnuje, zvlášť když jde o žida.

         Ve dne i za noci počítač prohání,

         Svou milou Boženku k zoufalství dohání.

 

Poslední příspěvek našeho odpoledne si připravili manželé Mročkovi, kteří ve stylu soutěže „Na lovu“ vyzkoušeli biblické znalosti našeho oslavence Petra Cháry. Lovcem nebyl nikdo menší než vedoucí sboru Pavel Pimek. Soutěžícího Petra dohnal s lehkostí, ale i tak získal Petr hodnotné ceny.

Protože šlo především o setkání ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, neopomněli jsme setkání ukončit děkovnou modlitbou za rok uplynulý, a poprosit o Boží vedení, moudrost a ochranu i pro rok nový. Potom si každý z nás vybral novoroční veršíček, který nám bude dodávat sílu a povzbuzení v novém roce.

Pro sbor byl vybrán verš Mat 5, 14.-16.

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.  A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.  Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.  

Po ukončení posezení jsme si mohli pochutnat na slibovaném dortu našeho čerstvého 70níka Petra Cháry a zájemci mohli shlédnout fotografie z jeho života.

Sobota nám utekla jako voda, soumrak padal na krajinu, a tak jsme si společně sváteční den odpočinku ukončili. Děkujeme Pánu za Jeho milosrdenství a lásku k nám !