Je známou věcí, že nové věci zvláštně voní, říkáme „novotou“. Tuto „vůni“ dnes cítili všichni, kdo vešli do modlitebny. Co je tu nového? Promítací plátno ! Konečně vidíme obraz ze všech lavic a můžeme směřovat k tomu, že si budeme promítat texty zpívaných písní tak, jako je to jinde zvykem již dávno.

Úkolem sobotní školy nás provedla sestra Iva Chárová. „Život a smrt“ jsou pojmy, které člověka provází od prvního okamžiku vědomí. Podle Jiřího Wolkera „smrt je jen kus života těžkého“. Tedy že smrt je součástí života. To je lež. Smrt je opakem života, je jeho nepřítelem. Smrt nebyla součástí života. Nikdy jsme neměli smrt poznat. Vše změnil hřích. Ale ani potom nechtěl Bůh, abychom umírali. Chtěl nás od smrti osvobodit, proto poslal svého Syna, který nás svou smrtí spasil.

Pavel několikrát říká, že „svým životem nebo svou smrtí“ oslaví  Krista. Jak je možno smrtí oslavit Krista?

  • Smrti se nebojíme tak jako ti, kteří nemají naději. To neznamená, že nemáme strach. Ale opíráme se o Jan 11, 25.- „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít.“
  • Žijeme připraveně – smrt bereme vážně, ale ne posedle. Žijeme svůj život tak, aby byl svědectvím – mít usmířené vztahy, odpuštění, jasná víra. Žalm 90, 12. – „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudré srdce.“
  • Svou naději ukazujeme druhým – když mluvíme o smrti, mluvíme i o Kristu. 1Tes 4, 17.- „.. a tak budeme navždy s Pánem.“ Místo „už nic nebude, nikdy mně moji milí neuvidí, navždy odejdeme…“
  • Učíme se umírat sobě už teď – každodenní „umírání“ tedy zřeknutí se něčeho, změna něčeho, kvůli poslušnosti Kristu je malým obrazem poslední smrti.
  • Způsob, jak umíráme, může ukázat na Krista – důvěra místo zoufalství při utrpení, bolesti

Pavla trápilo ho ještě něco. „A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve“. To by mělo být příkladem i pro nás. „Pavlova trpělivost a radostná mysl, které projevoval během svého dlouhého a nespravedlivého zajetí, a jeho odvaha a víra byly samy o sobě jedním nepřetržitým kázáním.“ EGW – více než vysvětlováním věrouky můžeme přivést k víře svým příkladným životem.

     

Apoštol Pavel píše, že používá duchovní zbraně a jimi boří lidské výmysly a vše, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Také my máme k dispozici duchovní zbraně, které nám pomohou odolávat satanovi. Najdeme je v Efezským 6.kapitole.

Ačkoli je Pavel optimistický ohledně svého propuštění z vězení, stále je možné, že by mohl být místo toho popraven. Když o této skutečnosti více přemýšlí, dospěje k názoru, že smrt by ve skutečnosti byla lepší než život. Pokud by byl popraven, byl by s Ježíšem, což by pro něj bylo skvělé. Ale pokud by byl propuštěn, mohl by dál pracovat na zakládání dalších Ježíšových komunit, což je pro ostatní lepší. Všimněte si jeho myšlenkového pochodu. Smrt pro Ježíše není pro Pavla skutečnou obětí, tou je naopak zůstat naživu a sloužit druhým, tak jako Ježíš, který trpěl, aby miloval druhé více než sebe. Křesťan žije pro Krista a může pro víru v něj i zemřít. V tomto smyslu je to „zisk“, protože naše svědectví je o to silnější a přesvědčivější.

Apoštol Pavel vyzývá k jednotě křesťanů. Ježíš se za naši jednotu modlil: „Aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě… aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.“ (Jan 17,21) Jednota není v tradici, stylu bohoslužeb nebo organizaci, ale v Kristu. Bible mluví pouze o jedné církvi – Kristově těle (Efezským 1,22–23). Rozdílné církve mohou být skutečně jednotné, pokud se drží evangelia o Kristu, autoritou Písma, a mají lásku k bratřím a sestrám. Jednota je klíčová pro splnění našeho poslání šířit toto Bohem dané poselství. Satanovou strategií je rozdělovat a podrobovat si. Nejednota je smrtelná. Ježíš řekl: „Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.“ (Mk 3,25). Satan má radost, když na tento jednoduchý princip zapomínáme.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Bohumil Mroček. Audiozáznam najdete na našem webu.

Mnozí kazatelé mluví o jistotě. Co to je? Pokud si zvolím historické téma, tak kážu jistotu. Ale jinak? Často rád kážu o Duchu. Je to dobře? Zvolil jsem zamyšlení ze Skutků, měl ho rozepsáno, ale najednou přišla myšlenka vrátit se zpět k tomu, co je mi tak blízké.

Říkají nevěřícím něco „dary Ducha svatého“ ? Asi ne, Neví, co to je, nejsou na ně naladěni. Zeptáme-li se věřícího člověka, on se zeptá – „A které máš na mysli“ Určitě bude nějaké jmenovat. Co říká Písmo?

1 Kor 12, 1.,3.-13. :

1  Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. 2  Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. 3  Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.  4  Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5  rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6  a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. 7  Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. 8  Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9  někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10  někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. 11  To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.  12  Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13  Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. 

Pro věřícího jsou dary DS nepostradatelné. Nejde se bez nich orientovat. Ježíš říká skrze Pavla že nechce, abychom žili v nevědomosti, co se týče darů. Dříve nás pohanský způsob života vedl ke konzumnímu způsobu života. Nyní však už nemůžeme dělat skutky zla. Chválit Boha a dělat boží skutky můžeme dělat jen skrze Božího Ducha. Např. příběh o Balákovi a Balámovi. Balák chtěl po prorokovi Balámovi, ab proklel Izraelský národ, aby ho mohli zlikvidovat. Prorok se tázal Hospodina, koketoval s tou myšlenkou poslechnout Baláka, ale když přišel čas, místo prokletí mu žehnal. Chtěl vyhovět Balákovi, ale Bůh ho nenechal zlořečit Izraelskému národu a vložil mu do úst to, co chtěl On. Balák se zlobil. „Proč alespoň nemlčíš?“ Balám nemohl jednat proti Bohu. V Duchu Svatém nemůžeme zlořečit, můžeme dělat jen to, co Bůh dovolí.

Farizeové obviňovali Ježíše, že vyhání zlé duchy ve jménu ďábla. Ježíš reagoval až později. „Ve jménu zlého ducha nelze vyhánět zlé duchy.“ Stejně tak Boží duch nemůže vyhánět dobré duchy. Jen my lidé si to myslíme naopak.

V Písmu je napsáno, že různí lidé jsou obdarováni různými dary. Někdo více, někdo méně, podle vůle Ducha Božího, podle toho, jak uzná za vhodné. Částečně můžeme množství darů ovlivnit vstřícným nebo odmítavým postojem. Např. Jonáš v Ninive. Bůh chce, aby kázal, co mu dal do mysli. Jonášovi bylo dáno velké poznání. Ale nelíbilo se mu to, obrátil se na opačný konec světa. Po složitém procesu, kterým musel projít, se znovu dostal do Ninive a musel kázat, co Bůh chtěl. Ninivští se obraceli a Jonáš se zlobil na Boha, že je nepotrestal. Jonášovi bylo dáno velké poznání, a on se brání. Bůh mu ho přesto neodňal.

Nikdo nemůže ovlivnit Ducha v tom, na koho a jak má působit. Obdarovaní mají sloužit celé církvi nebo sboru. Nemůžeme si dary nechat pro sebe.

Podobenství o hřivnách. Ten, který hřivny zakopal, byl nazván nezodpovědným služebníkem. Hřivna nemohla být rozmnožena.

Verš 11.-13. – Jsme živeni z Ducha jako nápojem.

Co můžeme udělat proto, abychom byli obdarováni Duchem svatým?

Jakub 1, 5.-8. :

5  Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. 6  Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. 7  Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8  je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

Máme žádat ve víře bez pochybností Boha. Je štědrý.

Mnohé verše hovoří o moudrosti. Bohem  je moudrost vysoce ceněna. Můžeme prosit i o jiné dary. V rozhovoru Hospodina se Šalamounem máme zaznamenáno:

2 Par 1, 7.,10.,11.:

7  Té noci se Šalomounovi ukázal Bůh a řekl mu: „Žádej, co ti mám dát.“ ….. 10  Dej mi tedy moudrost a umění, abych dovedl před tímto lidem vycházet a vcházet. Vždyť kdo by mohl soudit tento tvůj lid, jenž je tak četný?“  11  Bůh Šalomounovi řekl: „Protože máš na srdci toto a nežádal jsi bohatství, skvosty ani slávu, ani bezživotí těch, kdo tě nenávidí, ba nežádal jsi ani dlouhý věk, ale požádal jsi pro sebe o moudrost a umění, jak soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil za krále,

 Bůh hodnotil vysoce, že si Šalamoun nepřál nedobré věci. Ocenil ho a bohatě ho obdaroval. My lidé ale ne vždy dokážeme vše použít tak, jak si Bůh přeje.

Jedním z nejvíce obdarovaných byl apoštol Pavel. Radoval se i ve vězení. Věděl, co všechno udělal pro Ježíše a Bůh mu dal moudrost, aby chápal to, co ho má potkat.

Na druhou stranu se nejednalo  jen o požehnání Ducha Svatého, ale o nepřátelství satana, který si dal za úkol dostat ho do co nejhorších situací.

Nedostává-li se nám dar, prosme a nepochybujme. Bůh nám dá a požehná.

Výlučně Duch Boží rozhoduje o obdarování a o druhu daru. Dary je nutno používat se společnému růstu sboru a církve. Měli bychom působit prostřednictvím darů pozitivně.