Studium knihy Jozue nám přináší mnoho zajímavých myšlenek, které můžeme aplikovat do svých životů. I když čteme příběh starý mnoho staletí, Bůh jedná stále stejně, a stále stejně nás miluje.

Úkolem sobotní školy s názvem „Největší spor“ nás provedl starší sboru Pavel Pimek. Zde jsou nejdůležitější myšlenky úkolu.

Bohem přikázané války představují v Písmu obtížné téma.

Jozue pochopil identitu „Velitele Hospodinova zástupu“.

Jozue před ním na znak hluboké úcty padl na tvář.

Pozemské konflikty jsou neoddělitelně propojené s velkým sporem v nebi.

Války Izraelců vůči pohanům jsou důsledkem velkého konfliktu mezi dobrem a zlem.

Bůh aktivně bojuje proti hříchu a nebude ho věčně tolerovat.

Nakonec budou zničeni všichni lidé, kteří se nenapravitelně ztotožnili s hříchem.

„Hospodin bude bojovat za vás“ … a vy budete mlčky přihlížet.

Kdykoli Izraelci důvěřovali Bohu, nemuseli bojovat.

„Je mezi námi Hospodin, nebo není?“

Zhroucení hradeb Jericha bylo výsledkem Božího zázraku.

V jiných případech se museli aktivně zapojit do boje a čelit tvrdému odporu.

Postojem víry vůči Božím zaslíbením můžeme i my ovlivnit výsledky konfliktů.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil Jaromír Juřínek ze sboru Vsetín. Zamýšlel se nad textem 1 Tes 1, 1.-10. a dalo týkalo se víry, lásky a naděje – znaků zralého křesťanského života. Kniha je nejstarším listem apoštola Pavla a nejstarší knihou Bible. Ukazuje způsob, jak se křesťanství šířilo v té době, jako roli měli apoštolové, misionáři, jaké byly okolnosti okolo jejich působení. Vypadá jako zdvořilý dopis z dávných časů. Ale je to živé sovo Ducha Svatého. Ukazuje, jak má vypadat život křesťana. Pavel píše lidem, kteří teprve nedáno uvěřili, a přesto je jejich víra tak silná, že se o ní mluví všude kolem. Tak by měla vypadat naše víra.

Text by se dal rozdělit do 5 částí.

  1. Pavel začíná děkováním – vděčnost za druhé. Jak často to děláme? Zaměřujeme se na kritiku nedostatečnosti, ale Duch Svatý nás vede k vděčnosti. Pavel udává 3 pilíře víry. Jsou vidět i v našem společenství?
  2. Boží moc a síla evangelia. Naše víra má stát na Božím základu, a ne na lidské snaze. Evangelium nejsou pouhá slova, ale přišlo v moci Ducha Svatého. Je to i naše zkušenost? Boží moc má sílu proměňovat životy. Pavel k tomu přidává lidskou rovinu. Věrnost poselství se pozná podle života posla. Slova bez života ztrácí sílu
  3. Následování uprostřed zkoušek – Pavlova teologie „bláznovství“ kříže. Ježíš Kristus na sebe bral kříž náš, Pavel na sebe bere kříž Kristův a žije z naděje ve vzkříšení (Řím8,5) – Tesaloničtí také přijali kříž Ježíše Krista a stali se napodobovateli Pavla, jako on napodoboval Krista. Jdou cestou utrpení k vítězství, které se prezentuje v radosti Ducha Svatého. Útrapy jsou součástí života pozemského křesťanů, radost je projev Ducha Svatého. Tyto dvě věci vymezují cestu křesťana. Evidentně to bylo pro ostatní problém, když o tom Pavel mluví. Tesaloničtí měli pevnou vůli. I my žijeme v době, kdy je těžké žít podle evangelia. Tlak okolí, pracovní prostředí, veřejné mínění. Ale stejně jako oni můžeme zakusit, že radost Ducha Svatého není závislá na okolnostech. Jejich věrnost se stala svědectvím. Jejich život byl viditelným znakem Kristovy přítomnosti.
  4. Život který mluví – víra Tesalonických křesťanů byla tak silná a přitažlivá, že se o ní začalo mluvit daleko za hranicemi. „Rozneslo“ = nebyla to jen pasivní víra, ale aktivně se šířila a dotýkala se lidí v jiném regionu. To značí vysokou úroveň jejich nadšení. Pavel to zmiňuje jako důkaz, že jejich víra je autentická a živá, už o ní nemusí sám mluvit. Víra změnila životy těchto lidí. (Sk 17, 1.-9.) Tesalonická církev byla mladá, neměla propracované zdroje, ale jejich život byl autentický a svědčili o Kristu. To je výzva pro nás.
  5. Naděje na Kristův návrat – Tesaloničtí žili touto nadějí, a to jim dávalo sílu vytrvat. Byli jako služebníci, kteří čekají na svého pána. (Mat 24, 45.) Význam očekávání – není to pasivní čekání, ale aktivní připravenost. Očekávání mění to, jak vnímáme čas. Náš život není jen čas mezi narozením a smrtí. Žijme připraveni na setkání s Kristem. Vzkříšení je základ křesťanské naděje. Pokud nebyl Ježíš Kristus vzkříšen, je naše víra marná. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší.  (1 Kor, 15,17.) Čekáme někoho, kdo porazil smrt. Vzkříšení je jistota budoucnosti, ne jen přítomnosti. Je to Ježíš Kristus, který nás vysvobozuje. Vysvobozování probíhá neustále, není to je jednorázový čin na kříži. Vysvobodil nás, vysvobozuje a bude vysvobozovat – od moci hříchu, strachu ze smrti, z budoucnost, od odsouzení, přicházejícího hněvu, Boží spravedlnosti (Sk 17, 31., 1Tes 5,9., Titus 2,13.) Boží hněv se netýká těch, kdo přijal Krista. Slovo o přicházejícím hněvu nás může zarazit, může znít tvrdě. Ale není to výbuch emocí, ale svatá spravedlnost. Je spojen s posledním soudem, kdy Bůh obnoví spravedlnost na zemi. Nemusíme se ho bát, Ježíš nesl už trest za nás (Řím 8,1.) Žijme s vděčností a pokorou, sdílejme naději s ostatními, nestrachujme se budoucnosti.

Mějme víru, že Bůh má náš život ve svých rukou, s láskou , s nadějí…

Na čem stavím svou jistotu? Na okolnostech, nebo na Kristu? Verš 10 ukazuje, že křesťanský život není jen o minulosti – uvěřil jsem. Ale o neustálém pohledu nahoru. Žijme s očekáváním, jistotou a vírou. Kristus už zvítězil, ale plnost jeho spasení ještě nepřišla.

Každý den děkujme za bratry a sestry, za církev. To změní naše vidění okolností. Evangelium má být v našich životech viditelné. Naše životy jsou nejlepším kázáním. I když přijdou zkoušky, projevuje se radost Ducha Svatého. Žijme tak, jako by Ježíš Kristus mohl přijít kdykoliv.

Uvedené verše jsou obrazem zdravé a zralé církve.

Audio záznam kázání najdete na našem webu v sekci KÁZÁNÍ.