95 let života je pro člověka požehnaný věk, a letitému jedinci většinou upřímně závidíme. 95 let života sboru – je to moc, nebo málo? Šest až sedm generací věřících se v tomto čase podílelo na růstu společenství. Možná že délka trvání je v tomto případě sekundární informace. Důležitější je, jak se sbor vyvíjel, kolik práce na Boží vinici odvedl a jaký je jeho vztah k našemu Pánu i k okolí. Zažívali jsme léta lepší i horší, perzekuce i rozkvět. Ale po celou dobu trvání sboru nám náš Bůh žehnal, vedl a přiznával se k nám. Za to Mu patří chvála a poděkování, které jsme vyjadřovali na výroční děkovné bohoslužbě dnešní sobotu.

Už od 9 hodin začali přicházet první hosté dnešní bohoslužby. Už v šatně začalo nadšené vítání a radost ze setkání s lidmi, které jsme řadu let neviděli. Dokonce i bývalý člen sboru z dalekého Norimberka za námi přijel. Při příchodu do modlitebny čekala všechny zúčastněné kronika, do které se na památku podepsali, pamětní list z dílny grafika Jindřicha Oleše, našeho člena, a program. Řady se krásně zaplnily, v očích všech bylo vidět očekávání, co je dnes čeká.

Celá bohoslužba byla pojata jako děkovná. Pán náš sboreček nikdy neopustil, vždy naše modlitby vyslýchal a vedl nás přes nelehká údobí. Jemu patří dík, Jemu patří chvály. Což jsme také vyzpívávali ve všech dnešních písních. Průvodním slovem nás provázel vedoucí a starší sboru Pavel Pimek. V každé jím pronesené větě byla znát oddanost, pokora a radost, s jakou usilovně již řadu let slouží tomuto sboru.

Vedoucí sobotní školy Bohumil Mroček s námi v krátkém shrnutí prošel nejdůležitější myšlenky nového úkolu. Začínáme studovat knihu Jozue – Příběh víry a odvahy. Kniha Jozue vznikla před více než třemi tisíciletími. Při jejím studiu však společně zjistíme, že pokud jde o duchovní výzvy, je svět, ve kterém dnes žijeme, v mnohém podobný situaci popsané v knize Jozue. Existují výzvy, zejména duchovní, které ohrožují naši bezpečnost, naši víru a naplnění poslání, které Bůh svěřil svému lidu. Příklad Jozua nás jistě bude inspirovat k tomu, abychom se domáhali Božích zaslíbení týkajících se naší doby a uspěli díky Boží moci, jako to udělal Jozue.

Po krátké přestávce jsme se mohli spolu s bratrem Alešem Zástěrou, čestným hostem naší bohoslužby, zamýšlet nad Božím soudem a událostmi konce dějin. Kdo bude spasen a kdo ne? Jak to bude s věrnými a hříšníky po příchodu Božího Syna zpět na zemi? Jak si vysvětlit verše jednoho z překladů Bible, podle něhož „budou věrní soudit Boha“ ? Co je tím myšleno? Záznam si můžete poslechnout v audio sekci na našem webu pod odkazem KÁZÁNÍ.

Nejen duchovní pokrm nám byl dnes nabídnut. U společného agapé jsme si mohli popovídat, sdílet se, společně se radovat. Dokonce i sluníčko našemu setkání přálo –na venkovní lavičce jsme se nechali zahřívat jeho paprsky a vzpomínali na členy sborečku, kteří už mezi námi nejsou, na nejeden společný výlet, besídku či výšlap a také na mnohé lumpárny naší mládeže.

Odpolední část bohoslužby byla vzpomínková. Po krátkém duchovním zamyšlení našeho dalšího bývalého  kazatele Petra Krynského, který nás ubezpečil, že právě teď je ten správný čas pro práci na božím poli, jsme shlédli video popisující historii sboru. Krátké vzpomínky našich kazatelů – bratra Kimlera, Pavlána, Zástěry, Jany Krynské nás mnohdy hodně rozesmály. Sborový bard Franta Tomanec prokládal slovo mluvené ukázkami z písní, které složil právě v době působení daných kazatelů. Potom jsme zavzpomínali nad dobovými fotografiemi na časy uplynulé, ale nesmírně požehnané. Závěr setkání patřil našemu současnému pastýři Hynku Donovi a společným požehnáním všech kazatelů.

Ani po oficiálním konci programu se ale modlitebna nevyprázdnila. Přítomní si stále měli o čem povídat. Vždyť jsme se s mnohými neviděli řadu let. Ale slíbili jsme si, že nejpozději při oslavě 100 let sboru se opět sejdeme. Už teď se na ty chvíle těšíme.

Prožili jsme opět nesmírně požehnanou sobotu. Děkujeme Pánu, že se k našemu sboru vždy přiznával, a že mohl prožít 95 let v relativním poklidu a míru. Děkujeme za každého člena, který v průběhu tohoto času navštěvoval společenství a pomáhal budovat sbor. Prosíme o požehnání do let příštích. Kéž nás Bůh chrání a vede i nadále.