Tento týden jsme si alespoň trošku vyzkoušeli, jaké to je v Arktidě. Suchý mráz, červené nosy, zamrzlá skla aut, to byly radosti posledních dnů. Nicméně ani teploty pod bodem mrazu nás nezlákaly k pobytu ve vytopeném bytě. V naší modlitebně je také příjemně, a nejen kvůli topení. Dopoledne v blízkosti našeho milého Pána a spolubratří je mnohem víc.

Jenda Petrovič nám opět velmi pěkně shrnul myšlenky minulého úkolu, abychom se rozpomenuli, co jsme probírali, a už jsme se spolu s Pavlem Pimkem pustili do tématu nového, které znělo „Svobodná vůle, láska a Boží prozřetelnost“.

Křesťané chápou Boží prozřetelnost různě. Někteří věří, že Bůh uplatňuje svou moc tak, že velmi přesně určuje, jak se všechny události mají dít. Podle nich si dokonce Bůh vybírá, kdo bude spasen, a kdo ztracen! Podle takového vnímání Boží prozřetelnosti se lidé nemohou rozhodnout jinak, než jak Bůh stanoví. Lidé, kteří věří tímto způsobem, tvrdí, že dokonce i lidské touhy určuje Bůh. Naproti tomu věrohodné biblické důkazy ukazují, že Bůh neurčuje všechno, co se děje. Místo toho dává lidem svobodnou vůli, a to dokonce až do bodu, kdy se oni (i andělé) rozhodnout jednat přímo proti tomu, co chce on. Historie pádu, hříchu a zla je dramatickým a tragickým vyjádřením důsledků zneužití svobodné vůle. Cílem plánu spasení je napravit tragédii, kterou to způsobilo. Při studiu této lekce jsme přemýšleli nad tím, jak rozumět tomu, že Bůh je absolutně svrchovaný a všemohoucí, a přesto je v realizaci své vize a přání „limitován“ tím, že respektuje svobodná rozhodnutí svého stvoření.

Kázáním nám dnes posloužil bratr Zdeněk Dlabaja ze sboru Frenštát pod Radhoštěm.

Když Ježíš chtěl sdělit posluchačům důležitou myšlenku, s oblibou používal podobenství. Hloubka myšlenek je tak hluboká, že jsou i po mnoha letech aktuální. Některé jsou velmi oblíbené. Jsou i taková, která se nacházejí v druhé linii. Naše pořadí oblíbenosti se nemusí krýt s důležitostí a významem pro nás. Věnujme se podobenství o soudci a vdově (o neodbytné vdově).

Luk 18, 1.-8. – Narazíme na několik zádrhelů. To se máme modlit pořád? Ani postavy z podobenství nejsou z prvního pohledu kdo ví jaké. Také poslední věta: „Nalezne Syn člověka….“ Proč to Ježíš říká? Možná právě ono ukazuje na jeden můj osobní problém. Modlím se proto, že to považuji za dobré a správné. Ale někdy cítím, že mým modlitbám něco schází. Nedávno se probíral úkol „Pane, nauč nás modlit se.“ Ježíšovi učedníci měli asi s modlitbou také problém. A možná i mnohý z nás. V prvním verši textu bylo: „Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba se stále modlit a neochabovat.“ Přečtěme i předchozí 17.kapitolu. Zde se lidé ptají, kdy přijde příchod Syna člověka. Ježíš říká, že bude náhlý a dojde k jistému rozdělení.

V podobenství vystupuje soudce, vdova a odpůrce. Soudce se Boha nebál a nic si z něho nedělal. Ze starého zákona jistě věděl, že vdovy a sirotka se musí zastat. Ale on nebyl zbožný, a ani spravedlivý. V tom vidíme jeden z důvodu, proč se staví k zastání se vdovy nedobře. Vdovy a sirotci měli křehké sociální postavení. I když byli izraelité vyzýváni k podpoře a ochraně, realita byla často jiné. Vdova řešila zřejmě nějaký zásadní problém ve vztahu k třetí osobě, odpůrci. Že se vdova obrací na nedobrého soudce, něco naznačuje. Zřejmě vyčerpala všechny možnosti, jak se dobrat práva. A tak jde za soudcem jako za poslední instanci. Co způsobilo, že nakonec uspěla? Ustavičně k němu chodila. Soudce při jejím prvním příchodu ji odbyl. Neměl z ní žádný prospěch. Ona chodila stále, nedala mu pokoj a soudce se bál, že ho umoří, v doslovném překladu „udeří mne do tváře“. Nejde o ublížení fyzické, ale o pověst. Proto nakonec vyhověl. Ne ze soucitu, ale aby ho neobtěžovala. Ve verši 7. se píše – což teprve Bůh nezjedná právo…? Vdova je symbolem člověka volajícího v zoufalství k Bohu. Ježíš dává soudce do kontrastu s Bohem. Bůh se nezastane, aby měl od nás klid, ale protože je dobrý a spravedlivý. Zastane se tedy dobrých i zlých? Modlitba je tu zejména pro nás. Na postavách vdovy a odpůrce je vidět, že ani věřícím se nevyhýbají starosti a problémy. Naopak – díky satanovi. Kristus učí své následovníky, jak se modlit. Má schopnost smazat naši vinu. Žalm 50, 15. – volej mne v den soužení. Nebojme se mu svěřit své nesnáze. On nás vyslyší a sjedná svým vyvoleným právo. „I když jim s pomocí prodlévá, ujišťuji vás, že se jich brzo zastane.“ S tím můžeme mít problém. Žalm 13, 2. – „Dlouho ještě, Hospodine, na mně ani nevzpomeneš? Dlouho mi chceš  svou tvář skrývat?“ Jak dlouho tedy máme čekat? Jak je to s tím prodléváním a slovíčkem brzo? „Ano, přijdu brzy.“ Proč zatím Ježíš Kristus nepřichází? 2 Petr 3, 9. – „Pán neotálí…má s námi trpělivost. Protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ Jak je to s námi? Trpělivost souvisí s časem. Kvůli netrpělivosti někdy utíkáme z „nebeské čekárny“, než na nás přijde řada. Žalmy by se měly číst nahlas. Přečtěme žalm 130. „Očekávat“ = natáhnout se, je kořenem slova „naděje“.  Čekáme na Hospodina? A dychtivě? Ozeáš 12, 7. – „Navrať se tedy ke svému Bohu…s nadějí vytrvale čekej na Boha.“ Ozeáš spojuje čekání na Hospodina ne s nadějí, ale s vytrvalostí. Řím 5, 3.-4. – „s utrpením roste vytrvalost…“ Vytrvalost je spojena mnohdy s námahou. Když to trvá dlouho, může se dostavit ochablost a vyčerpání. I za této situace je potřeba hledat někoho, kdo nám dá povzbuzení a naději. Někdy jsou utrpení tak dlouhá, že si i věřící říká: „Kde je Bůh?“. Bůh nezůstane tiše navždy. Komunikace s Bohem musí pokračovat neustále dále. Snažme se vnímat Boží přítomnost nejen někdy, ale každý den, bez ohledu zda se cítíme dobře, nebo ne. Modlitba nám může pomoci. Zkusme v těžkých chvílích biblický text, který nás nasměruje k Bohu. Co když nám ani toto nepomůže? Máme obrovskou výhodu sborového společenství, kde se můžeme vzájemně povzbuzovat. Můžeme se společně modlit za problémy naše i jiných.

Běžíme závod, mnohdy připomíná maraton. Snažíme se doběhnout spolu s ostatními do nového království. Verš 8.  našeho podobenství – naše víra má úzkou souvislost s vytrvalostí. U Boha máme větší možnosti, že nám vyhoví, než měla vdova. Ale jen on zná pravý čas jeho odpovědi.

Židům 12, 1.-2. – odhoďme hřích a vytrvale pokračujme v běhu, stále sledujme Ježíše. Držme se tedy víry, přistupujme před Boha bez obav prostřednictvím modlitby.

Trpělivost – vytrvalost – víra = to prohlubuje a dává více prožívat naše modlitby.

Po ukončení bohoslužby jsme měli možnost vidět na jednom místě 3 spolužáky z vysoké školy – našeho dnešního kázajícího Zdeňka Dlabaju, Romana Macha a Ivu Chárovou. Dva zmínění pánové přivedli kdysi před 36 lety sestru Ivu k víře. Bylo krásné, že se po takové době všichni opět sešli a na ony časy zavzpomínat. Díky za požehnání našemu Pánu.

Další díky patří za to, že Pán žehnal naší sestře Světlance, která oslavila krásné jubileum a všechny nás pozvala po bohoslužbě na něco drobného sladkého k zakousnutí. Kéž jí Pán i nadále provází a dá ještě mnohá léta.