Studium úkolu s názvem „Boží láska a spravedlnost“ se pomalu chýlí ke konci. Dnes nás studiem tématu „Co jsem měl ještě udělat?“ provedla Anna Petrovičová. Zlo přivádí některé lidi k odmítání Boha. Ďábel svádí celý svět, pomlouvá a obviňuje Boha. Ježíš svět zachraňuje a ospravedlňuje. První fáze záchrany proběhla na kříži. Ve druhé fázi bude satan zničen. Měl Bůh udělat víc, aby zabránil zlu? Proč se na vinici rodí místo dobrých hroznů „pláňata“? Charakter majitele je čistý, což se ale nedá říct o vinařích. Až budou otevřeny „knihy“, uvidíme důkaz Boží dokonalé spravedlnosti. „Všechno, co nás v Boží prozřetelnosti mátlo, nám bude vyjasněno.“ Podrobnější shrnutí úkolu najdete na našem webu.

Kázáním nám dnes posloužil bratr Marek Wagner. Zamýšlel se nad textem „Pán Ježíš, který tluče na dveře našich srdcí a modliteben“. Audiozáznam si můžete poslechnout na našich stránkách pod odkazem „Kázání“.

Pán Ježíš, který tluče na dveře našich srdcí a modliteben

Zj 3, 20. – Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

Verše jsou obrazem Ježíše, který stojí u dveří lidského srdce, klepe a čeká. Nevnucuje se, nevtrhne dovnitř násilím, ale čeká. Pán vesmíru, a čeká. Mohl by a měl by tu moc, ale nevniká do lidského srdce, to dělá je satan. Pomocí závislostí se zaháčkuje v člověku a ten podlehne. Odejít od Ježíše je snadné. Ale odejít od satana jednoduché není. Drží člověka ze všech sil, a na mnoho způsobů.

Ježíš Kristus nikdy neklepe na srdce násilně.

Luk 12, 36. – Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.

Buďte podobní lidem, kteří čekají na svého pána.

Dnes bychom řekli, že Ježíš zazvoní. Dělá to proto, aby s ním člověk povečeřel, ne ho zotročoval nebo zneužil. Večeře je obrazem přátelství, dobré pohody.

Jan 15, 15. – Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Pokud bychom byli jen služebníci, nesměli bychom zasednout ke společnému stolu. V Bibli nacházíme několik večeří s Ježíšem – u Matouše, Lazara, pesachová večeře. A další večeře ještě budou.

Luk 22,30. – … abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

Zj 19, 9. – abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

Hle stojím u dveří a tluču. Tato slova jsou součástí něčeho většího. Když verš vytáhneme z kontextu, zdá se že je to určen nevěřícím. Ale verše okolo svědčí o tom, že jde o poselství věřícím lidem. Je součástí poselství laodicejské církve.

  • Zj 3, 14 Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
  • 15„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
  • 16Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.
  • 17Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.
  • 18Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.
  • 19Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.
  • 20Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
  • 21Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
  • 22Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

 Platí pro tehdejší dobu i dnes.

Mat 24 kapitola

Laodikea – bylo bohaté město v Turecku. Jsou tam Pamukkale, Laodikea na řece Vik. Od jezírek je to 25 min cesty autem směrem na jih. Byly tam banky, těžilo se zlato, klinika na léčbu očí, ovce s černou vlnou na luxusní sukno s fialovým nádechem. Lázně, voda se přiváděla z Hierapolisu.

„Znám tvé skutky, nejsi studený ani horký….“ Dává jiný kontext.

Lidé měli problém – měli se dobře. Byli zajištěni materiálně, měli jídlo, oblečení, lékařskou školu,  tak jaképak starosti. Byli věřící, měli Ježíše rádi, ale pro praktický život ho nepotřebovali

Luk 12, 15. – A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“.

Poselství pro tehdejší Laodikeu, ale i pro nás. Ale to se nám nelíbí. Proč si přiznávat, že nejsem u Ježíše ze  všech sil?

Po verších čtěme:

Zj 3, 14. – „Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:“ –  jde o Ježíše, řečeno básnicky

Verš 15 – „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! „ Lidé vřelí k Ježíši tím žijí naplno. Chladní lidé si v koutku duše uvědomují, že s jejich životem není všechno v pořádku a jsou někdy ochotní slyšet klepání. Vlažní – myslí si, že jsou s Ježíšem, ale nejsou.

V 17 – „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ Ježíš Kristus nehledí na fyzické oblečení, ale pokud nepřijímám jeho milost, jsem před ním jako nahý.

V 18 – „Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.“ Váže se Mat 22, 2.3.8. – jak jsi mohl přijít bez svatebního roucha? Roucho je přijetí boží milosti. Stačí jen poprosit a vzít. Možná má Ježíš při klepání na dveře přehozen plášť přes ruku. Stačí se převléknout.

Co vede k tomu, že odmítáme? Špatné touhy mého srdce. Doktor řekne chlapovi, že jestli nepřestane pít, bude slepý. „Já už jsem viděl asi všechno tak jak to je, tak to nechme.“

V 19 – „Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“ To se nám taky nelíbí. Kdo je bez chyby? Kdo vidí do nejzazšího koutu mého srdce?

Jan 2, 24. – Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;

„Všechny které miluji“ – nejsme mu lhostejní, miluje nás, proto nás vychovává

Co má být výsledkem kárání – že přijdu jako marnotratný syn, přijdu, duchovně se rozhorlím, nebudu vlažný.

Jakým způsobem Ježíš nevychovává – nebije nás, boží vztek není lidský vztek. Jak tedy vychovává toho, koho miluje:

Luk 22, 59.-62.

  • Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“
  • 60Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
  • 61Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“
  • 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.

 Pohleděl na Petra s takovou láskou, že to změnilo jeho srdce od základu. Petr se rozhorlil a činil pokání. Něco se v něm pohnulo. Upozorňuje na mou slepotu.

Jan 9, 39. – Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“

Byli slepí k Ježíšově dobrotě a lásce.

Ježíš čeká, až ho pustíme dovnitř, čeká na ty, kdo si uvědomují svou nahotu. To jsou lidé vítězící. Přiznat si slabost – tím začíná vítězství.

Hle stojím u dveří……