Dnešní bohoslužba se musela obejít bez dětí. Téměř všichni dnes pobývají na camporee v Protivanově u Prostějova. Významným a radostným faktem je pro náš sboreček to, že dvě z děvčat se rozhodla dnes složit slib pathfindera. Přejeme Boží požehnání !

Petr Kimler se stal dnešním průvodcem sobotním úkolem s názvem Pavlova pastorální výzva. Srdce apoštola Pavla bylo úzce spojeno se životem lidí. Považoval se za více než jen jejich přítele. Měl k nim otcovský vztah. Svou službou je „zplodil“ pro život a přivedl ke Kristu. Velmi mu záleželo na jejich dobru a duchovním růstu. Učil, že být Kristovým následovníkem je mnohem více než jen vyznávat nějakou věrouku. Následovat Krista znamená úplnou přeměnu do Kristovy podoby. Pavel opakovaně vybízí křesťany v Galacii, aby napodobovali jeho chování. Odvolává se na víru, která spoléhá na to, co pro ně udělal Kristus, ne na skutky zákona. Galatští totiž více připisovali hodnotu svému chování než tomu, kým se stali v Kristu. Pavel myslel na velkou lásku, radost, svobodu a jistotu spasení, kterou našel v Ježíši.

Pavel byl velký misionář. Naučil se zvěstovat evangelium Židům i pohanům. Pochopil, že se musí pohanům přiblížit, aby je oslovil.

Pavel původně neměl v úmyslu kázat evangelium v Galacii. Ale na cestě ho pravděpodobně zastihla nějaká choroba a on musel zůstat. Ve společnosti, kde nemoc často považovali za znamení Boží nelibosti, mohli Galatští Pavlovu nemoc zneužít jako výmluvu pro odmítnutí jeho poselství. Oni však Pavla velmi srdečně přivítali. Jejich srdce zahřálo poselství o kříži a usvědčoval je Duch svatý. Nyní však Pavel viděl, že se Galatští od pravdy odvrací. I přesto, že je miloval, musel je napomenout, přestože riskoval, že se setká s hněvem, nepochopením či nenávistí. Jeho starost se zrodila z lásky k bratřím a sestrám ve víře a z hlubokého zájmu o ně.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad častým opakováním známé modlitby, např. Otčenáš. Tolikrát modlená a odříkaná, až se může stát, že při jejím opakování přestaneme vnímat smysl slov. Stane se nám říkankou. V jednom žalmu se píše: “ Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“ Při modlitbě „ochutnávejme“ pomalu, vytrvale a uvidíte, zakusíte, jak je náš Otec dobrý!

Kázáním nám posloužil kazatel sboru Pavel Kostečka. Bylo to poslední kázání před jeho odletem do dalekých krajů jižní Ameriky. Pán tě ochraňuj !

Přepis kázání najdete v archivu.