Nezařazené

Po několika zajímavých novoročních vystoupeních se běh našich bohoslužeb vrací pomalu do normálu. Úkol sobotní školy jsme dnes otevřeli s Aničkou Petrovičovou a opět jsme se zamýšleli nad otázkou Křesťanské správcovství. Tentokrát nás zajímalo téma „Opustit cestu svévolníků“.

Pokud nechceme podlehnout lákadlům světského života, je naší jedinou nadějí zdravý vztah s Ježíšem. Touha po bohatství se nám může stát prokletím. Je nutné, aby vztah s Ježíšem byl pro nás prioritou. Měli bychom studovat Písmo, protože Bible je „navigací“ v dnešním zamateném světě, je jediným zdrojem pravdy. Prostřednictvím Písma s námi Bůh komunikuje. My komunikujeme s ním prostřednictvím modlitby. Hledejme přitom vůli Boží, ne svou. Modlitba má vyjadřovat naše podřízení se Bohu. Boj s různými svody můžeme vyhrát, jen pokud na nás působí Duch Svatý. On nám zjevuje Boha a Jeho vůli.

„Pamatujme, že povinnost má své dvojče – lásku. Když se tyto dvě spojí, zvládnou všechno.“ Povinnost správce spojená s láskou k Bohu nám pomohou dobře se o svěřené statky, ať už hmotné nebo nehmotné, starat.

Sobotní školka mládeže se také zamýšlela nad tím, kdo to je správce, o co všechno se lze starat, rozdělovali předměty správy do různých skupin a snažili se najít jejich společné znaky.

Ani tuto sobotu jsme nebyli ochuzeni o slovíčko před kázáním Ivy Burešové.

Velmi milou návštěvou dnešního dne byl Jaroslav „Jerry“ Šlosárek, který nám posloužil kázáním z Božího slova a zároveň nás provedl krátkým členským shromážděním, na kterém byl sestaven jmenovací výbor pro příští volby. Je to až k nevíře, ale máme před sebou další volby do výboru sboru.

Možná se dnes někteří při vstupu do modlitebny lekli, co se to děje. Budeme snad malovat? Nic není na svém místě, zmizela i modlitebna, klavír opustil své oblíbené místo u zdi, stěna v čele místnosti je otevřena a ze všech stran se ozývají mladé hlasy. Zachovejte klid, žádné zkrášlování zdí se nekoná. O to už se postaral před rokem náš neohrožený pokořitel žebříků všech výšek – Franta Tomanec. Důvodem  je milá návštěva mládeže ze Zlína, která nás potěší svým novoročním programem. Takže rychle si najděte místečko s dobrým výhledem – začínáme.

Co by to bylo za bohoslužbu, kdybychom se nezamysleli nad Božím slovem a nevzali si z něho ponaučení do svých životů. Tématem úkolu probíraného spolu s Pavlem Pimkem je Bůh a mamon. Nejprve jsme přemýšleli nad tím, co vše se může skrývat pod pojmem „mamon“. Nemusí to být nutně jen věci hmotné, které nás odvádí od Boha a stávají se pro nás nejdůležitějšími, ač pomíjivými, na úkor věcí věčných. A nemusíme mít ani nadstandartní množství, stačí mít i málo na to, aby člověk propadl penězům, věcem či nezdravým vztahům.

Vše, co stvořil Bůh a co nám dal k užívání, je dobré. To, že jsme si některé věci povýšili nad Boha je vinou nás, lidí. Ani peníze samy o sobě nejsou špatné. Bible opakovaně chválí lidi, kteří uměli rozmnožit majetek. Ale nesmí se nám stát tím nejdůležitějším v životě. Všech darů – a tedy i peněz – musíme užívat k pomoci jiným, k radosti a oslavování Boha. Pro získání života věčného je nutné, abychom cokoliv dokázali pro Boha opustit. Nic pro nás nesmí být důležitější. Bůh za nás zaplatil nekonečně velkou cenu. Spasení jsme si nezasloužili, a přesto nám byly naše hříchy odpuštěny. Je na nás, jak se zachováme.

Bůh se nám v Písmu představuje jako žárlivý. On je naším Stvořitelem a vykupitelem. Není nic a nikdo, kdo by mu mohl konkurovat. Přesto Bůh „soupeří“ o lidskou lásku. Při naší hříšné povaze máme pokušení sloužit jiným bohům. Ale sloužit máme jen Jemu. My, stejně jako vše na zemi, patří Bohu. Sami nevlastníme nic, jen svobodnou vůli se rozhodnout. My jsme pouze správci Božího vlastnictví. Se svěřeným „majetkem“ máme nakládat tak, aby sloužil k Boží slávě.

S dětmi probíral sobotní školku dnes Petr Chára, mládež probírala úkol také samostatně. Dnes jsme ukončili probírání úkolu trochu dříve a po krátké přestávce už jsme netrpělivě upřeli zrak na nastoupené mladé Kristovy děti a těšili jsme se na vystoupení. Řada krásných písní byla proložena příběhem o pozvání na večeři zasazeným do současnosti, který byl paralelou k podobenství o pozvání na svatbu. Musíme uznat, že to našim přátelům ze Zlína zpívalo opravdu moc dobře. Celé vystoupení bylo zakončeno kázáním bratra Romana Vyčánka a jeho modlitbou.

Po ukončení bohoslužby se všichni uchýlili do sborové místnosti, kde bylo připraveno malé občerstvení a modlitebnu zaplnil družný hovor. Bylo nám dnes krásně a veselo. Děkujeme za krásné vystoupení.

Jednou z již tradičních akcí začátku roku se stal projekt „10 dnů modliteb“. Tématem roku 2018 je „Náš Velekněz“. Během těchto dnů modliteb můžeme objevovat některá duchovní naučení znázorněné kněžským oblečením. Setkání mohou být pro nás nejen výzvou k obohacení z Božího slova, ale také příležitostí k modlitebnímu ztišení a přímluvným prosbám za druhé.

Deset dnů modliteb je materiál, který nemusí být využit jen během doporučeného data (10. – 20. ledna 2018), ale můžete jej používat během celého roku.

Text zde .

Dnes jsme se poprvé v roce 2018 sešli v naší milé modlitebně na Hřbitovní ulici. A protože vstup do nového roku je obvykle spojen s bilancováním, začali jsme stejně – spolu s bratrem Jendou Petrovičem jsme si připomněli nejdůležitější myšlenky sobotní školy minulého čtvrtletí, které jsme načerpali při studiu Listu Římanům. Potom jsme se seznámili s úkoly novými .

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Úkol měl název „Nebezpečí materialismu“ a zabýval se sledováním pouze hmotného zájmu a vlastního propěchu, k čemuž nás svádí svět. Honba za penězi je tím, co Boží nepřítel používá, aby si nepoznán zajistil naši věrnost. Materiální zájmy se projevují tehdy, když se touha po bohatství a vlastnictví stane důležitější a cennější než duchovní skutečnosti. Majetek může mít hodnotu, ale neměli bychom se stát jeho otroky. Touha vlastnit věci může naši mysl odvést od toho, na čem opravdu záleží. Namísto toho se zaměříme na to, co je jen dočasné, nestálé a určitě nestojí za ztrátu věčného života.

Lákavost touhy po majetku by nebyla tak účinná, kdyby nebylo reklamy. Díky ní se může majetek stát jakýmsi falešným náboženstvím, které nenabízí žádné poznání a žádnou duchovní pravdu, ale v daném okamžiku je tak atraktivní a lákavé, že mu hodně lidí neodolá. Láska k majetku a penězům může v člověku podpořit přemrštěné sebevědomí, povýšený postoj, pýchu a marnivost. Problém sobeckého zaměření se na sebe není ničím novým. Sám Lucifer podvedl sám sebe tím, že si myslel, že je schopnější, než ve skutečnosti byl. Bůh říká: „Já jsem vinný keř, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Naše spojení s Bohem je přímé  bezpečné. Pokud mu dovolíme, aby vstoupil do našich myšlenek a našich záměrů, potom naše srdce i mysl splynou s jeho vůlí, že poslušnost pro nás bude naprostou samozřejmostí.

Mládežníci v sobotní školce „dopilovávali“ vystoupení, kterým chtěli potěšit dospěláky v odpolední části bohoslužby.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh veliké lásky – vrabec se rozhodl obětovat svůj vlastní život, aby zachránil před psem své dítě – malé ptáčátko vypadlé z hnízda. Pokud dokáže tak malý tvor projevit takovou lásku, jak moc musí Ježíš Kristus milovat nás, když za nás – nehodné, nevěrné, slabé – obětoval svůj život, aby nás zachránil před smrtí. Jeho láska je silnější než smrt.

Kázáním nám posloužil Pavel Kostečka a své vlastně již druhé novoroční kázání věnoval očekáváním v novém roce. Přepis najdete v archivu kázání.

Po krátké přestávce pokračovala bohoslužba odpoledním programem, který byl v režii mládežníků a dětí. Pro naše sestry a bratry si připravili pásmo písní, scénku o stavbě Babylonské věže a potěšili nás i hrou na hudební nástroje.

Že se program mládeže líbil bylo patrno z potlesku, kterým bratři a sestry naše mladé odměnili, a podle jejich usměvavých tváří. 😀 

Po vystoupení nastal okamžik, kdy jsme si vybrali své veršíky – pro sbor, pro mládež a každý pro sebe. Potěšeni a povzbuzeni jsme se potom přesunuli do sborové místnosti a zbytek odpoledne strávili u dobrého jídla a v družném hovoru.

Po odkazem ZPRAVODAJ najdete všechna čísla našeho sborového bulletinu včetně nejnovějšího čísla 01/2018 .

První sobotní bohoslužbu letošního roku jsme prožili spolu se sborem Kateřinice ve Vsetíně, abychom se jako jedna velká rodina radovali ze všech požehnaných dnů, které nám Pán dal v roce uplynulém a těšili se na dny nové.

Program dnešní soboty jsme zahájili společným zpěvem chval a poté jsme se spolu s bratrem Klodou zamysleli nad úkoly sobotní školy, které nás v tomto čtvrtletí čekají.

Vsetínský sbor nás přesvědčil, že má mnoho úžasných zpěváků. Písně v jejich podání jsou pro posluchače skutečným zážitkem. Spolu s námi se  z jejich vystoupení radovali jistě i náš dobrý Bůh.

Kazatel sborů Vsetín, Kateřinice a Valašské Meziříčí Pavel Kostečka nám posloužil letošním prvním kázáním. Jeho přepis najdete v archivu.

Po krátké přestávce byl další program věnován vystoupení dětí sborů Valašské Meziříčí a Vsetín. V našich dětech nám Bůh opravdu požehnal. Každý z mladých účinkujících nám předvedl, co se v minulém roce naučil a bylo opravdu na co se dívat. Slyšeli jsme řadu krásných písniček a hudebních vystoupení.

Krásnou tečkou za dnešní bohoslužbou bylo rozdávání veršíků pro sbor Vsetín a následně společný oběd. Z množství dobrot až přecházel zrak. Všem nám opravdu moc chutnalo. Sestrám ze vsetínského sboru moc děkujeme za jejich starost o nás.

Vystoupení Ondrášek Kimler

Vystoupení Adélka Vráblová a Jindřiška Mročková

Vystoupení Adélka Vráblová a Zdeňka Pimková

V sobotu 6.1.2018 se sejdeme ve sboru Vsetín, kde proběhne novoroční besídka našich místních sourozenců za přispění i našich mládežníků.

V sobotu 13.1.2018 proběhne bohoslužba tradičně v našem sboru, vybereme si veršíky a shlédneme malé vystoupení naší mládeže.

V sobotu 20.1.2018 přivítáme v našem sboru mládež ze Zlína, která se nám představí novoročním programem.

K naší modlitebně dnes mířily postavy obtěžkané nejroztodivnějšími hudebními nástroji. Zdá se, že se něco chystá. Je to tak. Naše mládež se nenápadně připravuje na malé vystoupení, kterým chce zpříjemnit bratrům a sestrám vstup do nového roku.

Sobotní školou nás dnes vedl ostřílený učitel Petr Chára. Téma navazovalo na to minulé – „Vyvoleni z milosti“.

Bůh ve své lásce touží, aby byly všechny jeho děti zachráněny. Žádná skupina není hromadně vyloučena z možnosti spasení. Milost nemůže dostat nikdo na základě své národnosti, původu nebo svých skutků, ale jen na základě víry, že za něj Ježíš zemřel. Všichni, kteří spoléhají na sebe – ať už na své dobré skutky, zdravou výživu, přísné zachovávání soboty nebo to, co už přestali dělat – se dostávají do pasti zákonictví, i když to vše dělají s tím nejlepším úmyslem.

Prvními křesťany byli právě Židé. Byla to například velká skupina lidí, kteří uvěřili o Letnicích. Apoštol PAvel potřeboval zvláštní vidění od Boha, aby dokázal připustit, že i pohané mají stejnou monost přijmout Boží milost. Bůh však nezavrhl svůj lid. Zůstal kořen a kmen a na tento strom byli naroubováni pohané, kteří uvěřili. To, co se stalo Židům, kteří nepřijali Krista, hrozí i všem ostatním lidem. Spasení je dar, ale my ho můžeme odmítnout – a dokonce o něho přijít i poté, co jsme ho už přijali.

Pojem „plný počet pohanů“ pznačuje dobu, kdy celý svět uslyší poselství evangelia. V té době bude Ježíš za dveřmi a mnozí Židé přijmou Krista. Na světě je mnoho Židů, kterým má být přineseno světlo přítomné pravdy. Není pochyb o tom, že kdyby se křesťanská církev zachovala vůči Židům v dějinách jinak, mnohem více z nich by Krista přijalo jako Mesiáše. Velké odpadnutí v prvních staletích po Kristu a silné pohanské vlivy působiící na křesťanství určitě cestu Židům k Mesiáši neusnadnilo.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové byl pravdivý příběh o jednom oslovi v pracovním táboře jedné nesvobodné země, který spolu s adventistou nosil každý pátek tolik vody vězňům, aby měli až do neděle dostatek a aby mohl mít adventista volnou sobotu. Na svůj zeřim si tak zvykl, že i když s ním po letech měl pracovat jiný muž, osel stále „zachovával“ sobotu. Kéž bychom i my svým sobotním chováním svědčili o naší víře.

Slovíčko bylo korunováno pěveckým vystoupením mládeže, které se nám velmi líbilo.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil Milan Kubičík a přepis jeho kázání najdete v archivu.

Pomalu a nenápadně se nám blíží konec dalšího roku. Opět si uvědomujeme, jak moc ten čas letí. A hlavně – jak moc je nám žehnáno naším Pánem a Stvořitelem. Nejen za to jsme mu přišli dnešní sobotu děkovat.

Sobotní školou nás provedl Pavel Kostečka. Otevřeli jsme opět List Římanům, tentokrát kapitolu 9. a zamýšleli se nad tématem s krásným názvem „Děti zaslíbení“. Apoštol Pavel se snaží poukázat na Boží právo určit, kdo bude patřit mezi ty, kteří budou „povoláni“. Bůh chtěl mít na zemi své „misionáře“, posly, kteří přinesou světlo evangelia do temnoty pohanství. Vyvolil proto izraelský národ a dal se mu poznat. Izraelci se měli stát příkladem, který by k Bohu přitahoval i ostatní národy. Měli okolnímu světu představovat Boží charakter. Názorná naučení obětní služby měla i ostatním národům poukazovat na Mesiáše, který je touží zachránit. Poselství o Bohu mělo překročit hranice Izraele a postupně naplnit tento svět. Bůh nabízí svou milost každému a chce, aby všichni lidé došli spásy. Pokud se zaslíbení věčného života v našem případě nestane realitou, bude to proto, že jsme se tak rozhodli my, ne Bůh. Ježíš zemřel za každého člověka. Pavel těžko snášel, že mnozí z jeho krajanů odmítli pozvání evangelia. Je zde však „zbytek“, který tvoří ti, jimž na tomto pozvání velmi záleží a přijali ho. Boží zaslíbení neselhala, selhal člověk. Pohané se setkali  s poselstvím evangelia a když pochopili jeho obrovskou hodnotu, s nadšením ho přijali. Bůh je prohlásil za spravedlivé, protože přijali Ježíše Krista jako zástupce za svůj hříšný život. Byl to čin víry. Problém Izraelců spočíval v tom, že někteří z nich odmítli přijmout Ježíše z Nazareta jako Bohem pozvaného Mesiáše. Nesplňoval totiž jejich představy a očekávání. Když přišel, otočili se k Němu zády.

V sobotní škole mládeže byl také probírán List Římanům s Ivou Burešovou. Ta měla pro nás také připraveno slovíčko před kázáním. Tentokrát nás upozornila na fenomén dnešní doby – mobilní telefon. Naše republika je na 12.místě na světě v počtu hodin strávených denně u mobilního telefonu, tabletu či počítače. Naši občané věnují denně této činnosti 7 hodin. Jak by vypadaly naše životy, kdybychom oněch 7 hodin denně prožili nad Písmem?

Sestra Jana Jančová nám zarecitovala krásnou báseň chválící našeho mocného Boha.

Kázáním nám dnes posloužil bratr Strouhal a zamýšlel se nad Večeří Páně, kterou nám následně vysluhoval. Přepis kázání opět najdete v archivu.

Podrobný popis ekumenického šlapání najdete na ZDE .

[Zobrazit jako prezentaci]

1 2 ... 4 ►

Prosinec naše silničáře opět zaskočil sněhovou nadílkou, ale my jsme se zaskočit nedali. V teplíčku naší zateplené modlitebny jsme se spolu s bratry a sestrami z Kateřinic sešli ke společenství s naším Pánem. Milou návštěvou nám dnes byl Luděk Svrček, všem místním dobře známá osobnost.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler, vedoucí sobotní školy. Tématem byla Svoboda v Kristu. Probírali jsme osmou kapitolu Listu Římanům, ve které Pavel mluví o svobodě a vítězství díky Ježíši Kristu.

Ten, kdo v životě odmítne Krista, nebude mít v žádném svém konání úspěch. Zůstane otrokem hříchu a nebude schopen kráčet lepší cestou. Pokud člověk Krista přijme, bezvýhradně mu důvěřuje a rozhodl se, že bude následovat Ježíšův způsob života. Jeho postavení se před Bohem změní. Ten, kdo měl být odsouzen za přestoupení zákona, je nyní díky spravedlnosti Ježíše Krista v Božích očích tak dokonalý, jako kdyby nikdy nezhřešil.

Zákon je dobrý, ale není schopen nás uchránit před odsouzením a smrtí, kterou přináší hřích. Na to potřebujeme Ježíše Krista. Díky tomu, že Bůh poslal Ježíše, můžeme i my naplnit požadavky zákona. Lidé, kteří se nechají ovládat svými přirozenými touhami, v konečném důsledku žijí v nepřátelství vůči Bohu. Bez Krista není možné zachovávat Boží zákon. Jejich každodenní chování je důkazem, že ačkoliv měli přístup k Božímu poselství, dopouštějí se hříchů. Naléhavě potřebují Mesiáše. Lidé se mohou rozhodnout, zda se nechají vést Božím Duchem nebo svými vlastními hříšnými sklony. Jedna cesta vede k věčnému životu, druhá k věčné smrti. Třetí možnost neexistuje.

„Duch otroctví je výsledkem našeho úsilí žít v souladu s náboženskými předpisy a plnit požadavky zákona vlastní silou. Jedinou nadějí na úspěch máme v případě, že uzavřeme stejnou smlouvu jako Abraham – smlouvu milosti skrze víru v Ježíše Krista.“

Sobotní školku mládeže vedl Pavel Pimek a mladí probírali také List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, co přinášíme do zaměstnání, rodiny, školy, sboru – zda vůbec něco, a co si chceme odnést. Nepřinášíme „džbány vody“ místo „džbánů vína“ v naději, že v celkovém množství vína se ta naše voda nepozná?

Kázáním nám posloužil Luděk Svrček a zamýšlelo se nad 1Král 19.kapitolou. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Dnešní sobotní bohoslužba měla i odpolední část. Využili jsme vzácné a nám tak milé návštěvy bratra Svrčka a po chutném občerstvení, které nám připravily naše sestry, jsme se zaposlouchali do jeho přednášky o historii protestantismu. Bratr nás ohromil svými znalostmi a zasvěceným výkladem. Není divu, že se nám ani po ukončení přednášky nechtělo domů a v hloučcích jsme dále diskutovali a sdíleli se.

V sobotu 25.11.2017 jsme se sešli v modlitebně CASD ve Zlíně – Malenovicích na Okrskovém shromáždění u příležitosti 20tého výročí otevření nové modlitebny. Ač jde o budovu vskutku velikou, řada z nás při pohledu do zaplněného sálu a ochozů vyslovila domněnku, zda neměla být ještě větší. Slavnostního shromáždění se zúčastnily sbory ze Zlína, Holešova, Valašského Meziříčí, Vsetína, Valašských Klobouk, Uherské Hradiště.

Program shromáždění byl opravdu bohatý. Mottem bylo – Co pro mne znamená můj sbor. Na podiu se vystřídali zpěváci a hudebníci téměř ze všech sborů, a to jak dospělí, tak mládež a děti. Úžasným zážitkem bylo vystoupení mandolínového souboru. Jako nitka se táhlo celým programem odkrývání promítaného puzzle – za každou odpověď na motto setkání byla odtajněna jedna kostka a nám se pomalu odkrýval pohled na fotografii sborového společenství Zlín. Za kazatelnou se vystřídalo několik kazatelů, kteří působili a působí ve Zlíně, podíleli se na stavbě modlitebny a dnes na tuto dobu vzpomínali. Vzpomínky byly úsměvné i napínavé.

Samozřejmou součástí bohoslužby byla sobotní škola, kterou jsme ale prožili netradičně. Rozděleni do skupinek jsme se snažili odpovědět na otázky, které pro nás připravili organizátoři akce a které se týkaly zákona. Kázáním nám posloužil bratr J.Nowak a zamýšlel se na následování Krista v souladu s textem Jan 1,20.-39.

Po poledním občerstvení jsme opět písněmi chválili našeho Pána a poslouchali vzpomínky kazatelů. Shlédli jsme také prezentaci fotek dokumentujících stavbu Domu pro seniory EFATA a modlitebny. I když program trval do 16hod, díky báječné organizaci a úžasným příspěvkům nám den utekl jako voda a zanechal v nás krásný pocit sounáležitosti a Boží lásky k nám.

Po pošmourném týdnu nám Pán požehnal a svůj den odpočinku rozzářil slunečními paprsky, které nás lákaly k odpolední procházce barevnou podzimní krajinou.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Probírali jsme nádherné téma Abrahamova víra, ve kterém jsme našli řadu inspirujících myšlenek. S dětmi probírala myšlenky apoštola Pavla Iva Burešová.

Abraham byl považován za vzor svatosti a spravedlnosti. Přestože měl k Bohu tak blízko, jeho skutky a poslušnost nebyly dostatečné k získání života věčného. Pokud mohl být Abraham zachráněn jen Boží milostí, pak totéž platí pro nás všechny.To je „ospravedlnění z víry“ Starého zákona. Všechny obřady a rituály ve svatyních měly jediný cíl – názorně ukázat, že hříšník nikdy nemůže být spasen na základě svých skutků, ale výlučně díky smrti zákonné oběti.

„Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ „Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků“. Abraham i David byli považováni za spravedlivé proto, že uvěřili Hospodinu. David porušil tolik přikázání, že mohl být několikanásobně odsozen. Odpuštění, kterého se mu dostalo, je projevem Boží milosti. Snaha zasloužit si Boží zaslíbení poslušností zákona zcela znehodnocuje úlohu víry. Všichni jsme porušilizákon.  Máme jedinou šanci – potřebujem Krista, jehož spravedlnost nám může být připočtena na základě víry v něj.

Pavel vysvětluje, že spasení z víry není nabízeno jen Židům, ale také pohanům. Kristus zemřel za všechny, bez ohledu na jejich původ nebo národnost.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o největším suchozemském savci – slonovi. Kromě toho, že je to nesmírně inteligentní tvor, je v mnoha věcech podobný člověku – dobrých i špatných. Slon v zajetí se nikdy nepokusí utrhnout ze slabého řetězu, kterým je přivázán, protože jako malé slůně dospěl k názoru, že na to nemá sílu, a jako dospělý už to ani nezkouší. I my mnohdy nemáme odvahu zkusit něco, co jsme dříve nedovedli a řadu rozhodnutí vzdáváme.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček, přepis najdete v archivu. A protože započal modlitební týden, přečetli jsme si na závěr bohoslužby první z přednášek.

Dnešní sobota je v našich sborech sobotou stvoření. Hned v úvodu sobotní školy jsme proto shlédli video na stránkách CASD věnované tomuto dni. Přečetli jsme si dnešní slovo z Jitřenky, protože je pro náš sbor velmi aktuální, a pochválili jsme děti za vyrobení plakátu, kterým nám připomněly 500 výročí dne, kdy Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Potom už jsme se rozdělili do skupinek a studovali úkol s názvem Ospravedlnění z víry – dopělí pod vedením Aničky Petrovičové a mládež s Ivou Burešovou.

Úkol se zabýval tématem ospravedlnění. Ten, kdo porušil zákon, přichází před soudce a zaslouží trest. Na základě důkazů by měl být odsouzen. Pokud se ale objeví někdo, kdo přestupek vezme za odsouzeného na sebe, pak se viník stává ospravedlněným. Před soudcem stojí jako nevinný člověk. Vinu na sebe však může vzít pouze ten, kdo se sám žádného přestupku nedopustil. Tak je to i s naším hříchem, naší vinou. Každý z nás zhřešil, každý si zaslouží trest. Ale naše hříchy vzal na sebe Ježíš Kristus, on – jako jediný spravedlivý. Tím nás před Bohem očistil, naše vina je nám odpuštěna díky zástupné oběti Ježíše.

Je pro nás důležité řídit se zákonem Božím. Ten nám ukazuje naše selhání a provinění vůči Bohu. Sám zákon nás však viny nezbaví. Může na ni jen poukázat a vyzvat nás, abychom hledali řešení. Ukazuje nám Boží charakter a poukazuje na to, kde ho ve svém životě nedostatečně odrážíme.

Ježíš je jediný, kdo na této zemi žil dokonalým a skutečně spravedlivým životem. Nabízí ho jako dar kaaždému, kdo mu uvěří a vloží v něj svou naprostou důvěru. tento dar nenabízí proto, že bychom si ho zasloužili, ale proto, že ho nutně potřebujeme. Apoštol Pavel mluví o víře v Ježíše Krista. Tím nemyslel pouze uznání, že Ježíš žil a zemřel. Víra znamená přijmout Jej jako svého Spasitele, zástupce a Pána. Tato důvěra nás motivuje a vede k tomu, abychom v srdci zatoužili žít podle Boží vůle – vyjádřené v jeho přikázáních.

Milost spasení, kterou nám Bůh dává, není nic jiného než nezasloužená přízeň. Nemůžeme si ji ničím vydobýt. Můžeme ji mít jen díky tomu, že se Kristus dobrovolně rozhodl obětovat za nás svůj život.

Díky kříži Golgoty může Bůh prohlásit hříšníky za spravedlivé, a přesto může v očích celéo vesmíru zůstat spravedlivým i On. Kříž ukázal, jak moc Bůh tento svět miloval a miluje.

Také slovíčko před kázáním bylo věnováno stvoření. Iva Burešová promítla video doplněné hudbou J.Haydna z oratoria „Stvoření“, ve kterém jsme si připomenuli, jaké úžasné divy dokázal náš Pán ve stvořitelském týdnu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka a navazovalo na jeho předchozí kázání z knihy Daniele. Zamýšleli jsme se v něm nad otázkou pokání. Přepis najdete v archivu.

Petr Hoff – Podzim

Zase nás podzim navštěvuje

a v dálce po obloze pluje

houf tažných ptáků – odlétá.

za sluncem letí do světa.

A nám, když chceme, láska pravá

svá křídla také darem dává

a srdce letí, domů se vrací,

Bůh naše je slunce, my tažní jsme ptáci.

Sobotní bohoslužbu jsme po obvyklé písni a modlitbě zahájili promítnutím prvního videa ze seriálu křesťanského portálu HopeTV.sk – Lineage, který popisuje vznik protestantismu. Poté jsme se již rozešli do tříd sobotní školy – dospěláci, mládež a děti.

Učitelem byl dnes Bohumil Mroček a probral s námi úkol s názvem Daleko od Boží slávy.  Apoštol Pavel nás usvědčuje, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu. Nezáleží na tom, jak se vidíme my nebo jak nás vidí lidé okolo. Důležité je, jak nás vidí Bůh. Pavel nám přináší dobrou zprávu o Kristu jako o Mesiáši. Kristus již přišel a kdo v něho věří, může být zachráněn. Věčnou záchranu nám totiž nezajistí naše dobré skutky ani poslušnost zákona, ale výlučně Ježíš a jeho dokonalá spravedlnost. Spravedlivý je tedy ten, kdo je ospravedlněn Boží milostí a toto ospravedlnění přijme vírou.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jsou v podstatě dobří. Srovnávají se s druhými a zdá se jim, že jsou na tom lépe. Vždy najdeme někoho, kdo je horší než my. To z nás však nedělá dobré lidi. Když se začneme porovnávat se svatým a spravedlivým Bohem, uvidíme vlastní bídu a sami sobě se zošklivíme. Hříšný člověk nemůže odrážet Boží obraz a jeho slávu. První krok, který musíme udělat, je uznat vlastní hříšnost a bezmocnost. K tomu nás vede Duch svatý. Výsledkem jeho působení je hluboká lítost.

Co mají společného židé a pohané ? Všichni jsme hříšní a všichni máme jedinou naději v Kristově milosti.

Často se stává, že vidíme hříchy druhých a poukazujeme na ně. Kritikou však vynášíme rozsudek nad sebou.

Boží dobrota nás chce k pokání „přivést“, ne „přinutit“. Bůh je úžasně trpělivý. Chce lidi přitáhnout svou láskou. Skutečné pokání, které vychází ze srdce, v nás automaticky probouzí touhu po změně života a vítězství nad hříchem, který jsme vyznali.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové hovořilo o dvou bratrech, kteří se kvůli malichernosti pohádali a přestali spolu mluvit. Starší bratr nechal tesařem postavit mezi jejich domy vysoký plot, ale tesař místo plotu postavil most. Bratři si odpustili a tesař odešel, protože musí postavit ještě mnoho mostů mezi námi, lidmi.

Kázáním nám dnes posloužila Blanka Novotná a zamýšlela se nad Božím chováním v případě, že nás ochromí strach tak moc, že selže naše víra. Přepis najdete v archivu.

Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.

Koloským 3:17

Ve středu 18.10.2017 se sejdeme na modlitební chvilku u Ivy Burešové.

Budeme pokračovat studiem 2.kapitoly Matoušova evangelia.

Dnešní sobota je Dnem kazatelské služby a také dnem Sbírky pro potřeby DC ADRA ČR. Proto jsme setkání zahájili promítnutí videa o dobrovolnících, kteří ve svém volném čase a zdarma pomáhají seniorům, dětem v dětských domovech a všem potřebným.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Zamýšleli jsme se nad tématem Život v době „nové smlouvy“.

Prvotní církev tvořili převážně Židé. Nenapadlo je, že by se přijetím židovského Mesiáše Ježíše jakýmkoliv způsobem odklonili od víry svých otců. Stala se pro ně také problémem otázka, zda musí pohané nejprvepřijmout židovské náboženství, aby mohli přijmout Krista. Jasnou odpověď přineslo až setkání v Jeruzalémě, které přišlo s rozhodnutím, že pohané se nemuseli stát nejprve židy. Navzdory tomu někteří  učitelé nadále sborům tvrdili, že obrácení pohané se musí řídit židosvkými zákony a nařízeními.

Novozákonní éra začíná příchodem Mesiáše – Ježíše Krista. Bůh ho poslal, aby se stal naším Spasitelem. Nemůžeme ho ignorovat, a přitom doufat, že budeme spaseni. Naše hříchy nám mohou být odpuštěny jen díky jeho smiřující oběti. Lidé se musí rozhodnout, zda přijmou Ježíše z Nazareta jako slíbeného Mesiáše poslaného Bohem, nebo jej nepřijmou. Jedním z hlavních cílů Pavlova dopisu Římanům byla snaha pomocí židům i pohanům pochopit, v čem spočívá přechod od judaizmu ke křesťanství a v čem tkví krása a jedinečnost křesťanského poselství. Tento přechod vyžadoval určitý čas. Mnozí Židé, kteří přijali Ježíše, nebyli ještě připraveni na příchozí velké změny.

Židé byli pyšní na svůj způsob uctívání Boha. Ti, kteří přijali Krista, považovali za nepravděpodobné, že by Bůh, který kdysi jednoznačně určil židovskou bohoslužbu, mohl připustit jakoukoliv – byť nepatrnou – změnu. Trvali na tom, že se židovské zákony a obřady staly součástí uctívání Boha křesťany.

To, co se nemění ani příchodem Ježíše, je Desatero. Shrnuje základní morální požadavky na lidstvo. Desatero dal a představil lidem sám Bůh. Tím je důležité a zcela vyjímečné. Těchto deset principů pak rozvíjí a aplikuje mnoho dalších nařízení, o nichž se hovoří v prvních pěti knihách Bible. Zákony dal Bůh lidem prostřednictvím Mojžíše a závazná byla pro Židy.