Dnes jsme se poprvé v roce 2018 sešli v naší milé modlitebně na Hřbitovní ulici. A protože vstup do nového roku je obvykle spojen s bilancováním, začali jsme stejně – spolu s bratrem Jendou Petrovičem jsme si připomněli nejdůležitější myšlenky sobotní školy minulého čtvrtletí, které jsme načerpali při studiu Listu Římanům. Potom jsme se seznámili s úkoly novými .

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Úkol měl název „Nebezpečí materialismu“ a zabýval se sledováním pouze hmotného zájmu a vlastního propěchu, k čemuž nás svádí svět. Honba za penězi je tím, co Boží nepřítel používá, aby si nepoznán zajistil naši věrnost. Materiální zájmy se projevují tehdy, když se touha po bohatství a vlastnictví stane důležitější a cennější než duchovní skutečnosti. Majetek může mít hodnotu, ale neměli bychom se stát jeho otroky. Touha vlastnit věci může naši mysl odvést od toho, na čem opravdu záleží. Namísto toho se zaměříme na to, co je jen dočasné, nestálé a určitě nestojí za ztrátu věčného života.

Lákavost touhy po majetku by nebyla tak účinná, kdyby nebylo reklamy. Díky ní se může majetek stát jakýmsi falešným náboženstvím, které nenabízí žádné poznání a žádnou duchovní pravdu, ale v daném okamžiku je tak atraktivní a lákavé, že mu hodně lidí neodolá. Láska k majetku a penězům může v člověku podpořit přemrštěné sebevědomí, povýšený postoj, pýchu a marnivost. Problém sobeckého zaměření se na sebe není ničím novým. Sám Lucifer podvedl sám sebe tím, že si myslel, že je schopnější, než ve skutečnosti byl. Bůh říká: „Já jsem vinný keř, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Naše spojení s Bohem je přímé  bezpečné. Pokud mu dovolíme, aby vstoupil do našich myšlenek a našich záměrů, potom naše srdce i mysl splynou s jeho vůlí, že poslušnost pro nás bude naprostou samozřejmostí.

Mládežníci v sobotní školce „dopilovávali“ vystoupení, kterým chtěli potěšit dospěláky v odpolední části bohoslužby.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh veliké lásky – vrabec se rozhodl obětovat svůj vlastní život, aby zachránil před psem své dítě – malé ptáčátko vypadlé z hnízda. Pokud dokáže tak malý tvor projevit takovou lásku, jak moc musí Ježíš Kristus milovat nás, když za nás – nehodné, nevěrné, slabé – obětoval svůj život, aby nás zachránil před smrtí. Jeho láska je silnější než smrt.

Kázáním nám posloužil Pavel Kostečka a své vlastně již druhé novoroční kázání věnoval očekáváním v novém roce. Přepis najdete v archivu kázání.

Po krátké přestávce pokračovala bohoslužba odpoledním programem, který byl v režii mládežníků a dětí. Pro naše sestry a bratry si připravili pásmo písní, scénku o stavbě Babylonské věže a potěšili nás i hrou na hudební nástroje.

Že se program mládeže líbil bylo patrno z potlesku, kterým bratři a sestry naše mladé odměnili, a podle jejich usměvavých tváří. 😀 

Po vystoupení nastal okamžik, kdy jsme si vybrali své veršíky – pro sbor, pro mládež a každý pro sebe. Potěšeni a povzbuzeni jsme se potom přesunuli do sborové místnosti a zbytek odpoledne strávili u dobrého jídla a v družném hovoru.