Nezařazené

Poslední z řady ekumenických bohoslužeb se uskuteční v našem sboru v úterý 7.2.2017 od 17.30hod.

Jako by se nebeská peřina roztrhla, začal se na nás s nadcházejícím podvečerem sypat sníh. Stromy jako z pohádky o Mrazíkovi vypadaly ve světle pouličních lamp vskutku krásně. Řada šlápot mířících vysokým sněhem k modlitebně AC na Zašovské ulici dávala tušit, že se zde něco bude dít. Už potřetí v tomto roce se věřící z nejrůznějších církví sešli, aby se společně modlili za jednotu církve, aby společně chválili našeho Pána a aby navazovali nová přátelství, která by ještě před několika málo lety nebyla možná.

Bohoslužbou nás provázel charizmatický 1.pastor Apoštolské církve Tomáš Hasmanda. Po krátkém uvítání a zamyšlení nad tématem letošních ekumenických setkání jsme si vyslechli čtení z Písma Jan 15, 4.- 5.

⁴ Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

⁵ Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Následovala krátká modlitba, a už jsme se zaposlouchali do písniček chválící skupinky rodiny Tomancovy, se kterou jsme si společně zazpívali „Prišli sme ťa vzývať“ a „Oslav ho nebe“.

Kázáním nám posloužil kazatel Církve adventistů sedmého dne Pavel Kostečka. Stejně jako jeho předchůdci se zamýšlel nad 2 Kor 5, 14.-20., konkrétně nad veršem 16. – A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.

Jeden misionář v Jižní Americe, která byla plná bídy a trápení, šel po ulici. Uviděl znetvořenou dívku, která si malovala. Šel se podívat a viděl, že kreslí krásnou dlouhovlasou ženu. Zeptal se, koho maluje. Dívka odpověděla: „Sebe. Takto mně vidí Pán Ježíš.“

Listy do Korintu vznikají v nedobré atmosféře. Lidé se navzájem soudili, soutěžili, hádali se, kdo je víc. Pavel psal své dopisy do početného sboru. Ten se nakonec rozhádal i s Pavlem. Hledal způsob, jak jim vysvětlit, že jsme všichni jedno, všichni na „stejné lodi“.

Co znamená „posuzovat podle těla“ ? Svět kolem sebe posuzujeme ze dvou hledisek – tělesného a duchovního. Tělesné posuzování znamená soudit lidi podle oblečení, účesu, líčení, atd. Podle toho si člověka zaškatulkujeme, dáme mu nějaké vlastnosti, které ani nemá. Když nám člověk někoho připomíná, přisuzujeme mu stejné vlastnosti, jako známému. Ale člověk je něco víc, než jak vypadá. Je jako ledovec, ze kterého my vidíme a dokážeme posoudit jen špičku.

Kdo je v Kristu, zná své hříchy. Každý je máme. Ale jsou nám odpuštěny. Ježíš nás má všechny rád, tak proč se dívat na člověka vedle nás s předsudky. Ježíš zemřel za každého z nás.

„Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.“ – i na Ježíše by se dalo napasovat naše posuzování z lidského tělesného hlediska. Kdo byl Ježíš? Ani neměl rodinu, nepostavil dům.. Podle našeho vidění neměl nic. Takto Ho zpočátku viděl i Saul, proto Ho pronásledoval. Vždyť Ježíš nebyl žádný slavný a mocný král, nebyl silák a borec. Nakonec se však i Saul musel naučit vidět Ježíše Krista jinak. Pochopil, že je víc než učitel, myslitel. I z lidského pohledu by se dalo říct, že Ježíš něco dokázal – je zde miliarda věřících. Ale mnohem víc je to, že nás miloval. Díky, že se přes Ježíše Krista můžeme podívat na svět úplně jinak. Museli jsme se znovu narodit, něco vytrpět, něčeho se vzdát, abychom to viděli. Ježíš je stále s námi, při každém našem kroku. Buďme vděčni za otevření očí Ježíšem, že jsme uviděli pravdu o Ježíši, o sobě, o našich blízkých.

Po kázání následoval blok modliteb. Nejprve jsme se ve skupinkách modlili za všechny lidi z našich rodin a okolí, kteří ještě Pána nenašli. Poté jsme vyslechli zástupce jednotlivých církví, co je nejvíce trápí a skupinky se opět modlily – tentokrát za potřeby sousedních církví.

Texty písní „Chválím slávu Tvou“ a „Vyvýšený ve slávě“ nelze než ukončit hlasitým AMEN. Lépe bychom našeho Pána nevystihli.

Jako již tradičně- součástí i této bohoslužby byla sbírka pro potřeby hospice Citadela. Po požehnání, které nám udělil Tomáš Hasmanda, jsme se odebrali do sousední místnosti, kde nám sestry z AC připravily báječné dobroty. Jako pozornost dostaly všechny přítomné ženy krásnou žlutou růži, které do tohoto okamžiku zdobily pódium v modlitebně.

Stává se dobrým zvykem, že si všichni zúčastnění povídají tak upřímně a vesele, že se ani nikomu nechce jít domů. Nicméně čas pokročil, sněhu valně přibylo, a tak jsme se všichni rozloučili a nadějí, že za týden se opět ve zdraví sejdeme – tentokrát ve sboru CASD na ulici Hřbitovní č.1 .

Již řadu dní nás každé ráno vítá zasněžená krajina zalitá slunečními paprsky. Mráz barví naše nosy do červena, ale ve vyhřáté modlitebně na nás nemůže a skrze prosklenou stěnu se mu vesele smějeme. Chřipková epidemie pomalu slábne a je to znát i na obsazenosti lavic.

Po nezbytných pozdravech a sdílení zajímavých zážitků z týdne jsme se pustili s Pavlem Pimkem do studia velice nelehkého úkolu – Duch svatý jako osoba.

Velké množství biblických veršů ukazuje na to, že Duch svatý není neosobní síla, ale osoba. Duch svatý :

• Mluví
• Slyší
• Cítí
• Rozhoduje se
• Miluje
• Hněvá se
• Uvádí nás do pravdy
• Oslavuje Krista
• Vydává svědectví o Kristu
• Usvědčuje nás z našich provinění

Toto všechno jsou atributy osoby, ne síly.

Duch svatý byl poslán na zemi Ježíšem Kristem, který o něm mluví jako o Přímluvci, Utěšiteli a Zastánci.

Duch svatý s Bohem a Ježíšem Kristem jsou jednoznačně jedno a totéž, jedna osoba: „…ve JMÉNO Otce i Syna i Ducha svatého…“ Duch svatý si zaslouží stejnou úctu a lásku jako Otec a Syn.

Děti spolu se Zdeňkou Pimkovou probraly další část Biblické časové osy a potom se zabývaly stejným tématem, jako dospěláci.

Slovíčko před kázáním tety Ivy vyprávělo příběh stromku, kterému zlý člověk vsadil do koruny kámen. Stromek nemohl růst do výšky, rostly mu jen kořeny a byl malý. Ostatní stromy se mu smály. Jednou přišla velká vichřice, vysoké stromy polámala, ale malý stromeček díky kořenům vydržel. Tím velkým vichrem mu spadl z koruny kámen a on se mohl narovnat a růst do výšky. Za chvíli byl nejvyšším stromem v lese a už si nestěžoval na trápení, které musel prožít a díky kterému vydržel vichřici.

Děti nám zazpívaly písničku slibovanou již od minulé soboty: „Budiž chválen Ježíš Král, haleluja“, kterou se konečně díky ustoupivšímu nachlazení interpretů podařilo předvést.

Kázáním nám posloužila sestra Blanka Novotná. Její převyprávěný příběh o Bileámovi a jeho oslici s názvem: „ Nebuďme hloupější než osli“ najdete v archivu.

3.ekumenická bohoslužba slova se uskuteční 31.1.2017 v 17:30hod v modlitebně AC Valašské Meziříčí.

Kostel Římskokatolické církve Valašské Meziříčí, úterý 24.1.2017

V úterní podvečer nás přivítala ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie řada baculatých barokních andělíčků, kteří i přes chabou pokrývku těla vypadli, že jim mrazivé teploty vůbec nevadí a krásně se na nás usmívali. Určitě měli radost, když viděli, kolik Božích dětí přišlo společně vzdávat chválu našemu Pánu a Otci v nebesích.

Dnešní ekumenická bohoslužba byla koncipována jako Večer chval. Chválící skupinka pod vedením Bohdana Mikuška si pro nás připravila řadu nádherných písní, které jsme si mohli díky namnoženým textům všichni společně zazpívat. Po přivítání otcem Pavlem Štefanem jsme chválili Pána písněmi „Chvalte, služebníci“, Oděj nás do roucha chval“ a „Vše, co mohu dát“. Písně jsme prokládali děkovnými modlitbami.

Farář ČCE Dan Heller nám posloužil kázáním, ve kterém se opět zamýšlel nad veršem 2 Kor 5, 14.-20.

¹⁴ Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

¹⁵ a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

¹⁶ A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.

¹⁷ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

¹⁸ To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

¹⁹ Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

²⁰ Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Přepis kázání:

Otec Pavel vysvětloval na minulé ekumenické bohoslužbě, co znamená – jeden zemřel za všechny, abychom žili život nový. Apoštol Pavel vícekrát mluvil o umírání s Ježíšem Kristem. My o smrti neradi mluvíme, nechceme umírat, chceme žít. Jen ten, kdo už se setkal s lidskou slabostí, se smrtí, už se jí nebojí. Pochopil, že někdy musíme něco nechat odejít, něco musí skončit, něco umřít. Toto poznání potřebujeme, když přemýšlíme o naší víře v ekumeně. Není něco v praxi naší víry, co nám brání věřit správně a co bychom měli nechat odejít? Pokud umíráme sami sobě, zakoušíme něco lepšího, něco víc, něco jiného nalézáme. Poznáváme, že nechceme žít sami sobě.

Apoštol Pavel píše, že ho láska Ježíše Krista tak svázala, že ho nutí mluvit o Něm a cítí smíření. Smíření znamená, že nás Bůh smiřuje se sebou. Není to tak, že by Bůh byl rozhněvaný a přišel by Ježíš Kristus, aby Ho s námi usmířil. Ve skutečnosti Bůh je ten, kdo nám jde vstříc, posílá nám Ježíše Krista naproti. Na odpuštění nám dal Ducha svatého a poslal nás  hlásat smíření. Není to zvěst pouze pro nás, máme ji šířit. Smíření znamená milost, a milost znamená lásku místo trestu a hněvu za naše hříchy.

Apoštol Pavel říká: „Kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila milost“. Kdo nepoznal sám odpuštění svých vlastních hříchů, nepoznal milost. Naše rozdělení církve nám může pomoci poznat, co je milost smíření.

Kristus nás posílá hlásat smíření. Musíme být připraveni na otázku: „Jak chcete hlásat smíření, když nejsou usmířeny církve?“ Mohli bychom v této souvislosti mluvit o „smířené různosti“. Různé věci můžeme vnímat různě, ale buďme smíření.

V Laodicei ve sborech byla různá pojetí, různá hnutí, stejně jako dnes. Také zažívali  různost, ale nikdy se od jiných sborů neodvrátili. Nikdy neřekli: „S vámi už se bavit nebudeme.“ Zkusme na ně navázat a více se spolu scházejme. Je jedno kde, ale berme to, co jinde říkají. I „těm druhým“ jde o stejnou věc, i „oni“ jsou hlasateli smíření.

Setkání s Ježíšem převrací vše vzhůru nohama. Tak jako se obrátil třeba život apoštola Pavla. Kdybychom ho posuzovali podle lidských měřítek a podle předchozího života, bylo by to špatné. Nesuďme. Duch svatý nám jistě často připomene verš „A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.“

Ježíš ve svém kázání na Hoře blahoslavenství mluví k těm, kterým vůbec není dobře. K těm, kterým něco chybí. Jejich je království nebeské. Ježíš blahoslaví i ty, kteří nemají až takové poznání, kteří zůstávají chudí a mají prázdné ruce. Ti pak je natáhnou a Bůh jim do nich nadělí.

Letošní téma bohoslužeb připravili bratři v Německu. Tam byla situace mezi církvemi dost jiná. Více utiskovala jedna církev druhou, padaly dokonce i hlavy. Díky, že žijeme v dnešní době, v naší zemi a že hlavy nepadají. Díky že žijeme v době, kdy se nám Písmo víc pootevřelo, kdy více chápeme, díky že můžeme žít v Kristu jako jedno tělo. Všichni jsme jeho kněžstvo.

Letos slavíme 500let reformace. Jak píše evangelický farář Martin T. Zikmund – tato připomínka by ale měla spíš bolet, rozdělení je to naše prohra. Raději bychom měli slavit 50 let od katolicko-luterského dialogu. Slavme, že v roce 1999 došlo vyhlášeno Světovým luterským svazem a Papežskou radou pro jednotu křesťanů „Společné prohlášení k učení o ospravedlnění z víry“. Právě kvůli tomu došlo k rozdělení.

V roce 2016 papež František a předseda Světového luterského svazu Mounib Younan podepsali v katedrále v Lundu společné prohlášení. Děkují v něm za dary obdržené skrze Reformaci a vyznávají a litují skutečností, kdy katolíci a luteráni zranili jednotu církve. Také vyzývají ke společné službě církví. Je to hudba budoucnosti, ale snažme se.

Od nynějška chceme spolu mluvit, zažívat místní ekumenu, společně slavit. Jsme zvyklí se přátelit s členy z jiných církví, ale většinou se bavíme o obecných věcech a ne o víře. Mluvme právě o ní – možná máme společného víc, než jsme si mysleli. Potom můžeme potvrdit ekumenu i činem.

V Německu byla svědectvím pomoc církví křesťanským rodinám, které přišly do Německa. Mnoho lidí se rozhodlo na základě tohoto činu uvěřit. Křesťané v Německu už neposuzují podle lidských měřítek.

Po kázání jsme se písní „Znovu“ zamýšleli nad obětí Ježíše Krista. Poté se řada shromážděných obracela hlasitými modlitbami k našemu Pánu.

Krásný hlas Anežky Hellerové nás i dnes okouzlil při zpěvu písně „Všichni jsme jedno tělo“. A protože ještě řada bratrů a sester měla potřebu prosit našeho Pána, modlitby pokračovaly i po písni.

Bohoslužbu jsme ukončili společnou modlitbou, kterou nás naučil náš Pán a pozdravením pokoje. Stejně jako při všech ekumenických bohoslužbách i tentokrát jsme přispěli sbírkou na hospic Citadela.

Požehnání otce Pavla Štefana nám bylo uděleno před závěrečnou písní „Hosana“ a poté jsme se odebrali na faru, kde jsme byli pohoštěni nejednou dobrotou a báječným teplým čajem. Ze všech stran se ozýval veselý hovor, smích, okolo stolu se spřádaly plány na další ekumenické akce a navazovala se nová přátelství. Děkujeme Pánu za požehnaný večer plný lásky a pokory.

Jiskřivá zasněžená zahrada, modrá obloha a sluneční paprsky – tak nás dnes přivítala naše modlitebna. Žel naplnila se předpověď našich médií o šířící se chřipkové vlně a lavice našeho sborečku mírně prořídly. Moc myslíme na všechny smrkající, kašlající a jinak se trápící bratry a sestry a modlíme se za ně.

 

Sobotní školou nás provedl zkušený a oblíbený vůdce 🙂 Petr Chára. Téma bylo více než obsažné – Božství Ducha svatého.

Je Duch svatý Bohem? Odpověď vyvozujeme z nepřímých biblických výpovědí. Existuje několik biblických textů, v nichž je ta samá aktivita připisována Bohu i Duchu svatému. V příběhu o Ananiášovi, který uložil část peněz z prodeje pozemku na poli a zbytek dal apoštolům, apoštol Petr staví Boha a Ducha svatého na stejnou úroveň: „Lhal jsi Duchu svatému“ + „Nelhal jsi lidem, ale Bohu“. Nečestnost vůči Bohu je zhoubná a brání Duchu svatému přinášet do života věřících skutečnou změnu. Bůh touží po tom, abychom ho následovali celým srdcem.

Apoštol Pavel, když mluví o Boží moudrosti, podotýká, že nám právě Duch svatý dává poznat tuto moudrost. Nikdo nemůže poznat Boha tak, jako Duch – protože jen On ví, co se odehrává v Bohu. Jaké jsou jeho atributy?

 Duch svatý ví o Bohu takové skutečnosti, které nemůže znát nikdo jiný. Duch svatý je proto vševědoucí.

Bůh nemůže odejít na místo, kde by nebyl Duch svatý – Duch je všudypřítomný.

Duch svatý je označen za věčného, stejně jako Bůh. Duch je všemohoucí.

Duch činí božské zázraky. Duch svatý je aktivní při stvořitelském díle a jeho činnost se projevuje i při Boží obnově hříšníků.

Ježíš říká, že rouhání proti Duchu svatému je neodpustitelné. Toto tvrzení by nedávalo smysl, kdyby Duch nebyl Bohem.

Nejúžasnějším dílem Ducha svatého je jeho schopnost proměňovat srdce a mysl člověka. Duch svatý se podílí na znovuzrození člověka – završuje ho. Má moc udělat to, co může udělat jen Bůh. Obnovuje naše srdce, probouzí touhu následovat Krista. Posvěcuje hříšníky a mění jejich charakter. Pomáhá, abychom žili v poslušnosti a tedy životem, který je podobný životu Kristovu, jenž nás zachránil.

V Novém zákoně je Duch svatý vzpomínán jako ten, kdo je hoden našeho uctívání. Neustále je zdůrazňováno jeho působení v našich životech. Máme ho poslouchat jako svého učitele. Když si uvědomujeme jeho božství a jako Boha ho uctíváme, budeme vyjadřovat vděčnost za jeho dílo. Zároveň si uvědomíme, jak velmi je naše posvěcení a náš osobní růst závislý na jeho moci.

V sobotní školce probírala Iva Burešová s mládeží stejné téma. Kromě toho se budou každou sobotu učit jeden list z materiálu CASD – Biblická časová osa. Cílem je ujasnit dětem sled biblických událostí. Zvláštností dnešní školky bylo vytvoření Nitě modliteb k Duchu svatému, na kterou si děti pověsily své prosby a poděkování zapsané na barevných lístečcích. Ty budou doplňovat i v dalších hodinách.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás chtělo poučit o přátelství, které můžeme odkoukat u Božích tvorů, třeba divokých hus. Při letu do dalekých krajů udržují formaci písmene V, protože mávání křídel jedné husy nadnáší husu letící za ní. Husy v letu kejhají, protože povzbuzují první letící husu s nejtežším úkolem. Pokud je husa unavená, vystřídají jí husy ze zadních řad. Pokud je některá husa unavená nebo nemocná, sletí s ní dvě další na zem, kde počkají, až si odpočine nebo se uzdraví, a potom společně doženou své hejno nebo se přidají k jinému. Kéž  by si i lidé dovedli takto pomáhat.

Kázáním z Božího slova nám posloužil Petr Kimler, a to na téma více než aktuální – „Nebraňte druhým chválit Krista“.

A jelikož nás Petr Kimler upozornil, že je dnes Mezinárodní den objímání, někteří bratři se bez otálení dali do objímání 😆 .

Úterní podvečer v našem městě se chvěl mrazem, přesto se ze všech směrů scházeli věřící z nejrůznějších denominací, aby strávili čas při společné ekumenické bohoslužbě. Kostel byl téměř zaplněn a lásku k bližnímu bylo cítit z každé lavice. Přátelské pozdravy a povídání nebraly konce. Také jsme přemýšleli, proč je před stolem Páně kbelík s kameny.

Po odeznění úvodního Preludia nás kazatel ČCE Daniel Heller přivítal na první ze série čtyř ekumenických setkání probíhajících v našem městě. Tentokrát se nesou v duchu verše 2Kor 5,14. – „Smíření – Kristova láska nás nutí“.

Na úvod jsme si společně zazpívali píseň „Slunce pravdy, milosti“ za doprovodu varhan. Podle scénáře letošních bohoslužeb následovalo vyznání vin a nám byl odtajněn důvod přítomnosti výše jmenovaných kamenů. Bratr Heller připodobnil každý z kamenů k některé z lidských vin (neláska, pohrdání, pýcha…) a postavil z nich zeď opřenou o stůl Páně. Symbolizovala zeď, kterou jsme si svými hříchy postavili mezi sebou vzájemně, mezi jednotlivými církvemi i mezi sebou a Bohem. Také opření zdi bylo více než symbolické. Při pokládání každého z kamenů jsme společně prosili našeho Stvořitele o odpuštění.

První čtení z Písma bylo z knihy Ezechiel 36, 25.-27.

²⁵ Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.

²⁶ A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.

²⁷ Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Jako andělský zpěv nám připadal hlas Anežky Hellerové, která nám předzpívávala slova Žalmu 18 „Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou“ zhudebněná Milošem Rejchrtem.
 

Druhé čtení z Písma bylo z 2Kor 5,14.-20.

¹⁴ Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

¹⁵ a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

¹⁶ A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.

¹⁷ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

¹⁸ To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

¹⁹ Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

²⁰ Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Kázáním nám posloužil farář Pavel Štefan a ve své úvaze se zamýšlel nad stěžejním veršem letošních ekumenických bohoslužeb.

Překlad např. detektivky z jednoho jazyka do druhého je vždy obtížný a snaha o přesné vystižení významu textu není nic jednoduchého. U překladu Bible o to více. Podívejme se na několik různých překladů verše 2Kor 5,14. :

• Katolický překlad: „Kristova láska nás nutí …“

Pro některé lidi je slovo „nutí“ v souvislosti s Bohem problém.

• Ekumenický překlad: „Láska Kristova víže nás…“
• Jeruzalémská Bible: „Pobízí nás totiž láska ke Kristu…“
• Starý katolický překlad: „Láska Kristova nás pudí…“
• Nová Kralická Bible: „Láska Kristova nás zavazuje…“
• Slovo na cestu: „Kristova láska nás zajala…“
• Katolická píseň: „Kristova láska nás žene…“

Proč se překlady rozcházejí? Evangelické překlady Bible se drží spíše řeckého originálu (svazovat, uzavírat, tísnit, držet v moci trápit se něčím). Jeroným při překladu Bible vycházel spíše z latinského “urget“ (tlačit, naléhat, nutit, pudit).

Není zbytečné zaobírat se různými překlady jednoho slova? Není. Pomocí tohoto rozboru lépe pochopíme, co chtěl apoštol Pavel říct. Když takto přemýšlíme, začíná v nás slovo Boží pracovat.

Podle ekumenického překladu: „ …má nás ve své moci…“ = je silou, která nás dává do pohybu. Kdy nás láska pudí? Když přemýšlíme o tom, že jeden zemřel za všechny. V tom jsou překlady stejné. Tím to ale nekončí. Je tu další důvod k radosti: „…všichni zemřeli…“. To je ještě lepší zpráva. Smrti se bojí každý z nás, ať už té fyzické na konci života, tak každodenní, když nás něco trápí a nám se nechce žít dál. Nikdo už nemusí zemřít, když všichni zemřeli. Jak to chápat?

Vymysleme si příběh:

Za války v koncentračním táboře je odsouzeno 1000 lidí ke smrti v plynové komoře. Najednou přijde ze strany protivníka nabídka – vyměníme těchto 1000 lidí za jednoho našeho, velmi vysoce postaveného a důležitého, kterého můžete usmrtit místo oněch 1000 lidí. Nabídka je přijata, 1000 lidí je propuštěno a jeden odsouzen k smrti. I když jsou lidé živí, bylo už před tím oznámeno, že budou zabiti a tedy jsou papírově mrtví. Jeden z těchto lidí se před tím, než se dostal do koncentráku, dopustil zločinu. Byl hledán policií a hrozil mu trest smrti. Tím, že se dostal do koncentráku, byl od této smrti osvobozen. Teď je papírově mrtvý, policie už po něm nebude pátrat, a pokud se nevrátí do místa původního bydliště, je zachráněn. Na rozdíl od ostatních osvobozených nebude rozhlašovat, že žije. Proto se rozhodne odjet za moře do jiné země. V cizině se dozví, že ten, který byl za 1000 lidí obětován, nebyl zabit a naopak se stal vládcem. Uprchlík se s ním může setkat a s dojetím mu říci, jak je mu vděčný, jak mu bude oddaný a bude pro něho pracovat. Vládce přijímá. Uprchlík je tedy v bezpečí a kontakt s vládcem mu pomůže projít terapií, aby se osvobodil od svých zlých návyků.

Teprve když žijeme s Pánem, můžeme být vykoupeni ze svých hříchů. Vždy máme sklony žít hříšně, ale už nemusíme žít pro sebe a podle sebe, ale podle Pána a pro Pána. Pokud budeme žít podle sebe – zemřeme.

Daniel Heller v tomto okamžiku pozval zástupce všech církví, aby společnou rukou z kamenů, které ještě před chvílí tvořily zeď, poskládali na zemi kříž jako symbol jednoty a smíření.

Po tomto krásném obřadu jsme si společně zazpívali píseň „Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“ opět z dílny M.Rejchrta.

Pozdravení pokoje bylo završením toho, oč nám šlo celý dnešní večer – o jednotu církví a vzájemnou lásku. Také apoštolské vyznání víry, které se neslo ze všech úst vzhůru k nebesům, svědčilo o tom, že jsme všichni děti Ježíšovy.

Bratr Heller prosil za nás všechny Pána o milost, požehnání a vedení. Při každé z modliteb zapálil svíčku, kterou umístil na jedno z břeven kříže. Následovaly přímluvné modlitby mnoha přítomných, ve kterých jsme prosili i děkovali.

Modlitbu Páně jsme se modlili ruku v ruce a byl to požehnaný okamžik. Z rukou kazatele jsme přijali požehnání.

Závěrečná píseň „Toužíme v lásce žíti stále“ otextovaná K.Trusinou, byla krásnou tečkou za dnešní ekumenickou bohoslužbou. Ale přátelské setkání zdaleka nekončí, protože milé sestry z ČCE pro nás připravily malé pohoštění. A kde jinde se tak dobře povídá, než u šálku dobrého čaje a něčeho dobrého k zakousnutí. Při pohledu na skupinky debatujících by jste jen těžko hádali, kdo je příslušníkem kterého církevního ovčince. Bylo nám spolu všem moc dobře.

Pro odpolední část dnešního setkání se přední část modlitebny proměnila ve starou dřevěnou chaloupku. Kdo v ní žije ? To je zatím tajemství.

Po modlitbě Ivy Burešové se všichni pohodlně usadili a očekávali s napětím, co si letos děti připravily. Úvodní písnička „Chci Tebe chválit jen“ nás příjemně naladila a rozezpívala. Texty promítané na stěně nám umožnily spolu s dětmi chválit našeho Pána.

Následující scénka podle povídky L.N.Tolstého „Otec Martin“ nám konečně prozradila, kdo žije v chaloupce. Byl to starý švec, který neměl žádnou radost v životě, dokud si nekoupil Bibli a nepoznal Ježíše. Jednou se mu zdálo, že mu Ježíš slíbil návštěvu. Otec Martin Ho vyhlížel celý den, ale Ježíš nikde. Přišel jen starý muž Štěpán, kterému otec Martin nabídl čaj pro zahřátí, chudá žena s dítětem, které dal nejlepší boty, které kdy vyrobil, a starý žebrák, kterého Martin nakrmil. Martin byl velice smutný, tolik se na Ježíše těšil. Ale najednou se ozval Ježíšův hlas, který mu prozradil, že právě On byl ten starý muž, chudá žena i žebrák.

„Neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst,…cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných, mně jste učinili.“

Matouš 25, 35-40

Po scénce, ve které si zahrály děti spolu s tetou Ivou a Honzíkem Burešovými, se děti chopily hudebních nástrojů a zahrály a zazpívaly písničky „Ježíši, Pane můj“ a „Zpívej se mnou haleluja“. Myslíme si, že nám rostou ve sborečku velice šikovní hudebníci.

Jako přání do nového roku vyzněla písnička „Ať dobrý Bůh je stále s vámi“. A my jsme si s chutí zazpívali také.

Ondrášek Kimler se projevil nejen jako nadaný hudebník, ale i jako skvělý recitátor. Přednesl nám krásnou vánočně laděnou báseň.

Závěrečná píseň „Otče náš nebeský“ vyzpívala naše odevzdání se Pánu a radost z toho, že jsme mohli spolu prožít další nádherný Boží den.

Minulý týden na společné bohoslužbě ve Vsetíně si sbory Vsetín a Kateřinice vybrali své verše pro rok. Tento sváteční obřad pro náš sbor nastal právě teď. Děvčata se chopila táců s veršíky a pak už bylo na Aničce Petrovičové, aby vybrala verš pro sbor a na Ivě Burešové, aby vybrala verš pro mládež. Svého veršíku se dočkal i každý jednotlivec – malý, větší i největší.

Polední program byl u konce a sestry ze sboru začaly připravovat ve sborové místnosti bohatou tabuli. Až se nám sliny sbíhaly. Takže jen malou chviličku vydržet a – „Ke stolu!“.

Zelňačka i těstovinové saláty, chlebíčky, koláčky zákusky, ovoce – všechny pokrmy vypadaly skvostně a my jsme se po poděkování Pánu s chutí pustili do jídla. Jak dobroty vypadaly, tak i chutnaly. Prostě báječně. Příjemné chvíle jsme samozřejmě proložili povídáním. Došlo i na témata závažnější – při dobré kávě jsme diskutovali o úpravách naší sborové zahrady, plánovali jsme sborové výlety a uvažovali o tolik potřebné úklidové brigádě.

V jednom okamžiku jsme si nemohli nevzpomenout na známý biblický výjev “ A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.“ To ve chvíli, kdy Soňa Mročková začala nabízet sestrám oblečení 😆 .

Ale brzy se ukázalo, že Soňa neprodává, ale obdarovává, a to je povoleno.

Sborový dům se oděl do nové fasády a mrká na nás novými okny. To vše je zásluhou především Laďi Smílka, Pavla Pimka a Franty Tomance. Jen jejich obrovským úsilím a nespočtem odpracovaných hodin se celá akce podařila. Za to se sluší přinejmenším poděkovat, a to jsme ústy Petra Kimlera udělali.

Sobota pomalu končí a nezbývá, než uklidit a vypravit se domů. Takže – požehnaný týden !

První bohoslužba roku 2017 v naší modlitebně byla výrazně odlišná, a to tím, že byla korunována novoroční besídkou dětí a odpoledním Křesťanským domovem. Velmi nás potěšilo, že se lavice našeho malého sboru zaplnily takřka beze zbytku. Přivítali jsem řadu našich milých přátel, a nebýt začátku bohoslužby, přátelsky bychom si popovídali asi hodně dlouho.

Sobotní škola měla dnes název „Vliv Ducha svatého“. Báječným průvodcem nám byl Petr Kimler.

V Písmu se o Duchu svatém nemluví tak výrazně, jako o Otci a Synu. Je však zdůrazněno, že Duch svatý byl přítomný při všech důležitých událostech, i když se nám z našeho pohledu může zdát, že působil spíše v pozadí. O Duchu svatém víme překvapivě málo. Zůstává skryt v pozadí. Jeho úlohou je rozvíjení a podporování díla Ježíše, Syna Božího, a oslavení Boha Otce.

Ježíš přirovnal činnost Ducha svatého k působení větru. Ukázal jeho nevystižitelnost. Je těžké s přesností předpovědět, odkud vítr začne foukat. Podobně jedná i Duch svatý – nikdo ho nemůže ovládat, manipulovat s ním. Je neviditelný, má však ohromnou moc. Jak Duch svatý působí, to nevíme. Bůh a jeho jednání prostřednictvím Ducha svatého přesahuje naše chápání a poznání. To však neznamená, že nevnímáme, co Duch koná.

Prvním významným Božím dílem v souvislosti s naší planetou bylo její stvoření. I při této události byl podle Písma přítomen Duch svatý. „Vznášel“ se nad vodami. Stejné slovo je v hebrejštině použito pro přirovnání Hospodina k orlovi, který se vznáší nad hnízdem s mláďaty. Duch svatý se stará o stvořené živé bytosti a chrání je jako orel svá mláďata.

Nejdůležitějším tématem Bible je Boží plán spasení. Starověkému Izraeli je tento plán zjevován prostřednictvím svatyně. Úlohou Ducha svatého je, že zmocňuje konkrétní lidi ke stavbě podle plánů, které dal Bůh Mojžíšovi. Svatyně je klíčové místo, kde se odehrávalo smíření mezi lidmi a Bohem a kde se Hospodin setkává s hříšníky.

S příchodem Ježíše, zaslíbeného Mesiáše, se služba Ducha svatého zintenzivňuje. Dává své dary všem věřícím, jeho nejdůležitějším dílem je oslavení Ježíše Krista.

Jakékoliv zdůrazňování díla Ducha svatého, které odvádí naši pozornost od osoby a díla Ježíše Krista, nepochází od Ducha svatého. Jsme nazýváni „křesťany“ – tedy následovníky Krista, a ne následovníky Ducha svatého.

Duch svatý má nezastupitelný podíl na Ježíšově vtělení. Sestoupil na Krista při jeho křtu, pomáhal mu naplnit poslání Mesiáše. Duch svatý vedl a posilovat Ježíše, když prožíval pokušení, zmocnil Ho pro jeho vykupitelské dílo a umožnil Ježíšovo vzkříšení.

Duch svatý:

• je zárukou, ze v Písmu jsou informace o Ježíši důvěryhodné
• přivádí nás do spásného vztahu s Ježíšem
• přetváří náš charakter, abychom se podobali Kristu
• vede nás ke službě pro druhé

Zatím co dospělí se zamýšleli nad Duchem svatým,  mládež v sobotní školce spolu s tetou Ivou a Zdeňkou „pilovala“ písně na dnešní besídku.

Slovíčko před kázáním sestry Ivy Burešové nebylo ani tak „slovem“, jako spíš „písní“. Mládež si před dnešní náročnou besídkou jistě zasloužila trochu relaxu, proto pro ně Iva vytvořila video s ukázkami křesťanských vánočních zpěvů mimoevropských zemí doplněné fotografiemi z těchto pro nás exotických končin. Netradiční „koledy“ mnohdy děti rozesmály, byly pro naše uši opravdu hodně zvláštní.

Novoroční kázání našeho kazatele Pavla Kostečky se týkalo „Obyčejných lidí, obyčejných věcí“. Přepis kázání najdete v archivu.

V organizační chvilce jsme byli seznámeni sestrou Aničkou Petrovičovou o začínajících aliančních bohoslužbách:

• 17.1.2017 – v kostele církve ČCE – kázání Pavel Štefan
• 24.1.2017 – v kostele katolické církce – kázání Dan Heller
• 31.1.2017 – v modlitebně církve apoštolské – kázání Pavel Kostečka
• 7.2.2017 – v modlitebně CASD – kázání Tomáš Hasmanda

Pro potřeby sboru byla vytištěna Kronika sboru 2016, která obsahuje všechny příspěvky uváděné během roku na stránkách sboru. Stejně tak byla zpracována všechna loňská kázání. Obojí si můžete zapůjčit u vedení sboru.

Čas se nachýlil a my jsme vyhlásili krátkou přestávku, aby se naši mládežníci mohli připravit na besídku. Všichni se moc těšili a byli plni očekávání, co si pro nás naši nejmladší připravili.

Verš pro sbor – Mat 18,19.

Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce.

Verš  pro mládež – Mat 5,16.

Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Od 11. do 21. ledna 2017 pořádá církev adventistů po celém světě Deset dnů modliteb za vylití Ducha svatého. Tématem těchto deseti dnů bude „Živá svatyně“.

Téma svatyně je pro adventisty jedním ze základních kamenů víry a naděje. Odhaluje charakter Krista i dílo, které pro nás koná. Představuje však také, co od svých následovníků Ježíš očekává. Společná setkání věřících jsou nejen výzvou pro obohacení z Božího slova, ale i příležitostí pro modlitby.

Stáhněte si Deset dnů modliteb 2017 .

Pod odkazem FOTO najdete všechny pořízené fotografie nejen z roku 2016, ale i řadu archivních. Postupně budeme fotografie přidávat. Pokud i vy vlastníte letité snímky, které by nás potěšily, prosím poskytněte.

Děkujeme.

Po besídce proběhne setkání Křesťanského domova.

Dnešní noc byla nejmrazivější v letošní zimě. Při pohledu na teploměr si jistě mnozí z nás ráno připadali, jako by se ocitli v sibiřských končinách. To byl také důvod, proč se řadě členů bydlících ve valašských kopcích nepodařilo dorazit včas či vůbec na společnou slavnostní bohoslužbu sborů Vsetín, Valašské Meziříčí a Kateřinice v modlitebně ve Vsetíně.

Ráz dnešního shromáždění byl jiný než obvykle. Sobotní škola i školka byly vypuštěny. Místo nich jsme po úvodním slovu bratra Kubičíka chválili spolu se sborem písněmi našeho mocného Pána a radovali se ze společného shromáždění. Ať malí či velcí – všem to společně ladilo. Po čtení z Božího slova a modlitbě nám děti zazpívaly krásnou písničku a potom už jsme se zaposlouchali do kázání z Božího slova kazatele Pavla Kostečky na téma „Co nám přinese nový rok“. Přepis najdete v archivu kázání.

Krátkou přestávku využili bratři a sestry k pozdravům a přátelskému povídání. Nejraději bychom si povídali hodinu. Ale čas, o kterém dnes v kázání mluvil i Pavel Kostečka, je neúprosný a proto jsme povídání přerušili, abychom se podívali na velmi milou scénku, kterou si pro nás připravily děti. Přední část modlitebny se díky kulisám změnila na vesničku, ve které žijí malí tvorečkové Dřevíci. Vytvořil je ze dřeva řezbář Eli. Jednoho rána našel každý z Dřevíků před svým domečkem dárek. Někdo našel jehly a nitě, někdo kladivo atd. Dřevíci nevěděli, kdo jim dárky dal a ani proč. Do vesničky přišli návštěvníci, kterým se polámal vůz, přišli o oblečení a měli hlad. Dřevíci chtěli pomoci, ale každý dělat to, co neuměl, a pomoc z toho nebyla žádná. Nevěděli, co mají dělat. Proto šli za Elim, aby jim poradil. Eli jim řekl, aby použili dary, které dostali. Dal jim je totiž Eli a dal jim je podle toho, co kdo z nich uměl. Také používáte dary od našeho Pána ?

Po krásné scénce nastalo slavnostní vybírání veršíků pro sbor Vsetín a Kateřinice a rozdávání veršíků jednotlivým členům. Sbor Valašské Meziříčí bude prožívat toto rozdávání příští sobotu. Každý bratr i sestra si hned své veršíky vyhledal v Bibli a radoval se spolu s ostatními.

Krásná chvále byla umocněna sborovou písní „Buď Tvoje vůle Pane“.

Dopolední pobožnost pomalu končila. Zazpívali jsme společně píseň chválící našeho Pána a po modlitbě jsme se přesunuli do sborové jídelny, kde nám šikovné sestry připravily báječný oběd.  Dobrot bylo nespočet. Několik druhů polévek, bramborový i jiné saláty, řada slaných i sladkých jídel. Všichni si moc pochutnali a společné chvíle využili k povídání. Děkujeme Pánu za velmi krásnou sobotu.

Od ledna 2017 bude internetová televize HopeTV každý týden uveřejňovat nový díl seriálu “Důkaz o Bohu” s krátkým zamyšlením evangelisty Kornelia Novaka. Ve 26 dílech bude hovořit o Bohu, církvi a smyslu života.

Asi nás už všechny někdy napadla otázka, jak je možné, že Bůh dopouští na světě tolik zla a nezasáhne. Proč nechá všechny zlé lidi, aby si dělali, co chtějí a ničili životy druhých? Za zamyšlení ale stojí, podle jakých kritérií by měl Bůh rozhodovat, kdo je dostatečně dobrý, a kdo dostatečně zlý – a v jaké z těchto kategorií bychom se ocitli my?

První díl nového pořadu HopeTV.cz s evangelistou Korneliem Novakem nese název „Je Bůh spravedlivý?“.

1.1. – Zbranková Milada

9.1. – Chára Petr

13.1.– Smílek Ladislav