sbor Církve adventistů sedmého dne
1.ekumenická bohoslužba 17.1.2017 – ČCE
Úterní podvečer v našem městě se chvěl mrazem, přesto se ze všech směrů scházeli věřící z nejrůznějších denominací, aby strávili čas při společné ekumenické bohoslužbě. Kostel byl téměř zaplněn a lásku k bližnímu bylo cítit z každé lavice. Přátelské pozdravy a povídání nebraly konce. Také jsme přemýšleli, proč je před stolem Páně kbelík s kameny.
Po odeznění úvodního Preludia nás kazatel ČCE Daniel Heller přivítal na první ze série čtyř ekumenických setkání probíhajících v našem městě. Tentokrát se nesou v duchu verše 2Kor 5,14. – „Smíření – Kristova láska nás nutí“.
Na úvod jsme si společně zazpívali píseň „Slunce pravdy, milosti“ za doprovodu varhan. Podle scénáře letošních bohoslužeb následovalo vyznání vin a nám byl odtajněn důvod přítomnosti výše jmenovaných kamenů. Bratr Heller připodobnil každý z kamenů k některé z lidských vin (neláska, pohrdání, pýcha…) a postavil z nich zeď opřenou o stůl Páně. Symbolizovala zeď, kterou jsme si svými hříchy postavili mezi sebou vzájemně, mezi jednotlivými církvemi i mezi sebou a Bohem. Také opření zdi bylo více než symbolické. Při pokládání každého z kamenů jsme společně prosili našeho Stvořitele o odpuštění.
První čtení z Písma bylo z knihy Ezechiel 36, 25.-27.
Jako andělský zpěv nám připadal hlas Anežky Hellerové, která nám předzpívávala slova Žalmu 18 „Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou“ zhudebněná Milošem Rejchrtem.
Druhé čtení z Písma bylo z 2Kor 5,14.-20.
17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Kázáním nám posloužil farář Pavel Štefan a ve své úvaze se zamýšlel nad stěžejním veršem letošních ekumenických bohoslužeb.
Překlad např. detektivky z jednoho jazyka do druhého je vždy obtížný a snaha o přesné vystižení významu textu není nic jednoduchého. U překladu Bible o to více. Podívejme se na několik různých překladů verše 2Kor 5,14. :
- Katolický překlad: „Kristova láska nás nutí …“
Pro některé lidi je slovo „nutí“ v souvislosti s Bohem problém.
- Ekumenický překlad: „Láska Kristova víže nás…“
- Jeruzalémská Bible: „Pobízí nás totiž láska ke Kristu…“
- Starý katolický překlad: „Láska Kristova nás pudí…“
- Nová Kralická Bible: „Láska Kristova nás zavazuje…“
- Slovo na cestu: „Kristova láska nás zajala…“
- Katolická píseň: „Kristova láska nás žene…“
Proč se překlady rozcházejí? Evangelické překlady Bible se drží spíše řeckého originálu (svazovat, uzavírat, tísnit, držet v moci trápit se něčím). Jeroným při překladu Bible vycházel spíše z latinského “urget“ (tlačit, naléhat, nutit, pudit).
Není zbytečné zaobírat se různými překlady jednoho slova? Není. Pomocí tohoto rozboru lépe pochopíme, co chtěl apoštol Pavel říct. Když takto přemýšlíme, začíná v nás slovo Boží pracovat.
Podle ekumenického překladu: „ …má nás ve své moci…“ = je silou, která nás dává do pohybu. Kdy nás láska pudí? Když přemýšlíme o tom, že jeden zemřel za všechny. V tom jsou překlady stejné. Tím to ale nekončí. Je tu další důvod k radosti: „…všichni zemřeli…“. To je ještě lepší zpráva. Smrti se bojí každý z nás, ať už té fyzické na konci života, tak každodenní, když nás něco trápí a nám se nechce žít dál. Nikdo už nemusí zemřít, když všichni zemřeli. Jak to chápat?
Vymysleme si příběh:
Za války v koncentračním táboře je odsouzeno 1000 lidí ke smrti v plynové komoře. Najednou přijde ze strany protivníka nabídka – vyměníme těchto 1000 lidí za jednoho našeho, velmi vysoce postaveného a důležitého, kterého můžete usmrtit místo oněch 1000 lidí. Nabídka je přijata, 1000 lidí je propuštěno a jeden odsouzen k smrti. I když jsou lidé živí, bylo už před tím oznámeno, že budou zabiti a tedy jsou papírově mrtví. Jeden z těchto lidí se před tím, než se dostal do koncentráku, dopustil zločinu. Byl hledán policií a hrozil mu trest smrti. Tím, že se dostal do koncentráku, byl od této smrti osvobozen. Teď je papírově mrtvý, policie už po něm nebude pátrat, a pokud se nevrátí do místa původního bydliště, je zachráněn. Na rozdíl od ostatních osvobozených nebude rozhlašovat, že žije. Proto se rozhodne odjet za moře do jiné země. V cizině se dozví, že ten, který byl za 1000 lidí obětován, nebyl zabit a naopak se stal vládcem. Uprchlík se s ním může setkat a s dojetím mu říci, jak je mu vděčný, jak mu bude oddaný a bude pro něho pracovat. Vládce přijímá. Uprchlík je tedy v bezpečí a kontakt s vládcem mu pomůže projít terapií, aby se osvobodil od svých zlých návyků.
Teprve když žijeme s Pánem, můžeme být vykoupeni ze svých hříchů. Vždy máme sklony žít hříšně, ale už nemusíme žít pro sebe a podle sebe, ale podle Pána a pro Pána. Pokud budeme žít podle sebe – zemřeme.
Daniel Heller v tomto okamžiku pozval zástupce všech církví, aby společnou rukou z kamenů, které ještě před chvílí tvořily zeď, poskládali na zemi kříž jako symbol jednoty a smíření.
Po tomto krásném obřadu jsme si společně zazpívali píseň „Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“ opět z dílny M.Rejchrta.
Pozdravení pokoje bylo završením toho, oč nám šlo celý dnešní večer – o jednotu církví a vzájemnou lásku. Také apoštolské vyznání víry, které se neslo ze všech úst vzhůru k nebesům, svědčilo o tom, že jsme všichni děti Ježíšovy.
Bratr Heller prosil za nás všechny Pána o milost, požehnání a vedení. Při každé z modliteb zapálil svíčku, kterou umístil na jedno z břeven kříže. Následovaly přímluvné modlitby mnoha přítomných, ve kterých jsme prosili i děkovali.
Modlitbu Páně jsme se modlili ruku v ruce a byl to požehnaný okamžik. Z rukou kazatele jsme přijali požehnání.
Závěrečná píseň „Toužíme v lásce žíti stále“ otextovaná K.Trusinou, byla krásnou tečkou za dnešní ekumenickou bohoslužbou. Ale přátelské setkání zdaleka nekončí, protože milé sestry z ČCE pro nás připravily malé pohoštění. A kde jinde se tak dobře povídá, než u šálku dobrého čaje a něčeho dobrého k zakousnutí. Při pohledu na skupinky debatujících by jste jen těžko hádali, kdo je příslušníkem kterého církevního ovčince. Bylo nám spolu všem moc dobře.
Komentáře uzavřeny.