Jiskřivá zasněžená zahrada, modrá obloha a sluneční paprsky – tak nás dnes přivítala naše modlitebna. Žel naplnila se předpověď našich médií o šířící se chřipkové vlně a lavice našeho sborečku mírně prořídly. Moc myslíme na všechny smrkající, kašlající a jinak se trápící bratry a sestry a modlíme se za ně.

 

Sobotní školou nás provedl zkušený a oblíbený vůdce 🙂 Petr Chára. Téma bylo více než obsažné – Božství Ducha svatého.

Je Duch svatý Bohem? Odpověď vyvozujeme z nepřímých biblických výpovědí. Existuje několik biblických textů, v nichž je ta samá aktivita připisována Bohu i Duchu svatému. V příběhu o Ananiášovi, který uložil část peněz z prodeje pozemku na poli a zbytek dal apoštolům, apoštol Petr staví Boha a Ducha svatého na stejnou úroveň: „Lhal jsi Duchu svatému“ + „Nelhal jsi lidem, ale Bohu“. Nečestnost vůči Bohu je zhoubná a brání Duchu svatému přinášet do života věřících skutečnou změnu. Bůh touží po tom, abychom ho následovali celým srdcem.

Apoštol Pavel, když mluví o Boží moudrosti, podotýká, že nám právě Duch svatý dává poznat tuto moudrost. Nikdo nemůže poznat Boha tak, jako Duch – protože jen On ví, co se odehrává v Bohu. Jaké jsou jeho atributy?

 Duch svatý ví o Bohu takové skutečnosti, které nemůže znát nikdo jiný. Duch svatý je proto vševědoucí.

Bůh nemůže odejít na místo, kde by nebyl Duch svatý – Duch je všudypřítomný.

Duch svatý je označen za věčného, stejně jako Bůh. Duch je všemohoucí.

Duch činí božské zázraky. Duch svatý je aktivní při stvořitelském díle a jeho činnost se projevuje i při Boží obnově hříšníků.

Ježíš říká, že rouhání proti Duchu svatému je neodpustitelné. Toto tvrzení by nedávalo smysl, kdyby Duch nebyl Bohem.

Nejúžasnějším dílem Ducha svatého je jeho schopnost proměňovat srdce a mysl člověka. Duch svatý se podílí na znovuzrození člověka – završuje ho. Má moc udělat to, co může udělat jen Bůh. Obnovuje naše srdce, probouzí touhu následovat Krista. Posvěcuje hříšníky a mění jejich charakter. Pomáhá, abychom žili v poslušnosti a tedy životem, který je podobný životu Kristovu, jenž nás zachránil.

V Novém zákoně je Duch svatý vzpomínán jako ten, kdo je hoden našeho uctívání. Neustále je zdůrazňováno jeho působení v našich životech. Máme ho poslouchat jako svého učitele. Když si uvědomujeme jeho božství a jako Boha ho uctíváme, budeme vyjadřovat vděčnost za jeho dílo. Zároveň si uvědomíme, jak velmi je naše posvěcení a náš osobní růst závislý na jeho moci.

V sobotní školce probírala Iva Burešová s mládeží stejné téma. Kromě toho se budou každou sobotu učit jeden list z materiálu CASD – Biblická časová osa. Cílem je ujasnit dětem sled biblických událostí. Zvláštností dnešní školky bylo vytvoření Nitě modliteb k Duchu svatému, na kterou si děti pověsily své prosby a poděkování zapsané na barevných lístečcích. Ty budou doplňovat i v dalších hodinách.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás chtělo poučit o přátelství, které můžeme odkoukat u Božích tvorů, třeba divokých hus. Při letu do dalekých krajů udržují formaci písmene V, protože mávání křídel jedné husy nadnáší husu letící za ní. Husy v letu kejhají, protože povzbuzují první letící husu s nejtežším úkolem. Pokud je husa unavená, vystřídají jí husy ze zadních řad. Pokud je některá husa unavená nebo nemocná, sletí s ní dvě další na zem, kde počkají, až si odpočine nebo se uzdraví, a potom společně doženou své hejno nebo se přidají k jinému. Kéž  by si i lidé dovedli takto pomáhat.

Kázáním z Božího slova nám posloužil Petr Kimler, a to na téma více než aktuální – „Nebraňte druhým chválit Krista“.

A jelikož nás Petr Kimler upozornil, že je dnes Mezinárodní den objímání, někteří bratři se bez otálení dali do objímání 😆 .