Již řadu dní nás každé ráno vítá zasněžená krajina zalitá slunečními paprsky. Mráz barví naše nosy do červena, ale ve vyhřáté modlitebně na nás nemůže a skrze prosklenou stěnu se mu vesele smějeme. Chřipková epidemie pomalu slábne a je to znát i na obsazenosti lavic.

Po nezbytných pozdravech a sdílení zajímavých zážitků z týdne jsme se pustili s Pavlem Pimkem do studia velice nelehkého úkolu – Duch svatý jako osoba.

Velké množství biblických veršů ukazuje na to, že Duch svatý není neosobní síla, ale osoba. Duch svatý :

  • Mluví
  • Slyší
  • Cítí
  • Rozhoduje se
  • Miluje
  • Hněvá se
  • Uvádí nás do pravdy
  • Oslavuje Krista
  • Vydává svědectví o Kristu
  • Usvědčuje nás z našich provinění

Toto všechno jsou atributy osoby, ne síly.

Duch svatý byl poslán na zemi Ježíšem Kristem, který o něm mluví jako o Přímluvci, Utěšiteli a Zastánci.

Duch svatý s Bohem a Ježíšem Kristem jsou jednoznačně jedno a totéž, jedna osoba: „…ve JMÉNO Otce i Syna i Ducha svatého…“ Duch svatý si zaslouží stejnou úctu a lásku jako Otec a Syn.

Děti spolu se Zdeňkou Pimkovou probraly další část Biblické časové osy a potom se zabývaly stejným tématem, jako dospěláci.

Slovíčko před kázáním tety Ivy vyprávělo příběh stromku, kterému zlý člověk vsadil do koruny kámen. Stromek nemohl růst do výšky, rostly mu jen kořeny a byl malý. Ostatní stromy se mu smály. Jednou přišla velká vichřice, vysoké stromy polámala, ale malý stromeček díky kořenům vydržel. Tím velkým vichrem mu spadl z koruny kámen a on se mohl narovnat a růst do výšky. Za chvíli byl nejvyšším stromem v lese a už si nestěžoval na trápení, které musel prožít a díky kterému vydržel vichřici.

Děti nám zazpívaly písničku slibovanou již od minulé soboty: „Budiž chválen Ježíš Král, haleluja“, kterou se konečně díky ustoupivšímu nachlazení interpretů podařilo předvést.

Kázáním nám posloužila sestra Blanka Novotná. Její převyprávěný příběh o Bileámovi a jeho oslici s názvem: „ Nebuďme hloupější než osli“ najdete v archivu.