Nezařazené

Ve středu 11.října 2017

se sejdeme na prvním modlitebním setkání

letošního školního roku, a to v 18hod u Kimlerů ml .

Studovat budeme Markovo evangelium.

Dnešní sobota byla ve znamení kapesníků, kýchání a kašlání. Inu sychravá podzimní rána už jsou tady a my si na ně musíme teprve zvyknout.

Sobotní školou na téma „Apoštol Pavel v Římě“ pod vedením Pavla Pimka jsme zahájili studium Listu Římanům. Pavel psal svůj dopis pravděpodobně okolo roku 58 po Kr. v řeckém městě Kenchreje, které sloužilo jako východní přístav tehdejšího Korintu. Při své návštěvě sborů v galacii Pavel zjistil, že falešným učitelům se během jeho nepřítomnosti podařilo mnoho bratrů a sester přesvědčit, aby se znovu vrátili k obřízce a dodržování ceremoniálních ustanovení Mojžíšova zákona. V obavě, že tito lidé přijdou do Říma ještě před jeho příchodem, píše křesťanům v Římě list. Chce zabránit podobnému neštěstí. Na konci svého dopisu píše Pavel Římanům, že by je rád navštívil. Chtěl, aby věděli o jeho touze po osobním setkání a vysvětluje, proč se mu to dosud nepodařilo. Velký misionář pohanů si uvědomoval, že jeho posláním je přinášet evangelium na místa, kde o něm lidé ještě neslyšeli. V oblastech, kde už lidé o Kristu věděli, nechal působit své spolupracovníky. Jeho cílem bylo přinést evangelium do Španělska.

Apoštol Pavel se sice do Říma nakonec dostal, ale za úplně jiných okolností. Na konci své třetí cesty se Pavel vrátil do Jeruzaléma s finanční podporou, kterou  jeruzalémským věřícím poslali bratří z Evropy a Malé Asie. Tam se však stalo něco neočekávaného. Pavel byl zatčen a uvězněn. Po dvou letech věznění v Cesareji se odvolal k císaři. Asi tři roky po uvěznění se jako vězeň dostává do Říma. Přestože byl sám ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Ačkoliv jeho původní plány byly jiné, cítil Pavel Boží vedení. Prvotní zklamání z uvěznění se změnilo v požehnání.

Pavel křesťany v Říme chválil pro jejich víru a nazývá je těmi, kteří jsou „povoláni ke svatosti“. Neplatí to však pouze na ně. My všichni jsme byli povoláni k záchraně a svatosti ještě před založením světa. Bůh vždy toužil po tom, aby prostřednictvím Ježíše Krista mohl zachránit celý svět. Nevíme přesně, jak byl založen křesťanský sbor v Římě. Možná sbor založili lidé, kteří prožili obrácení při Letnicích a poté navštívili Řím. Je překvapující, že jen několik let po Letnicích existuje sbor, který je již v celém okolí znám, a přesto ho pravděpodobně ještě nenavštívil žádný z apoštolů. Sbor byl silný a horlivý a Pán ho vedl a působil v něm.

Pavel uvedl o věřících v Římě tři skutečnosti:

1. jsou plni dobroty
2. jsou naplněni veškerým poznáním
3. ukazují cestu jiným

Sobotní školu mládežníků vedla Iva Burešová a stejně jako dospělí studovali List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, že naše špatné vlastnosti nemusí být ke škodě. Náš Pán se nesnaží změnit naše ne moc dobré vlastnosti, pouze je přetvoří v charisma. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Jako například u apoštola Pavla – jeho ambicioznost, disciplínu a přesnost ve všem přetvořil Bůh ve sklony v nadšení, v horlivost. U apoštola Petra – pyšného, stále se vyvyšujícího nad ostatní, snažícího se vyniknout, mění tuto pýchu na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce. Buďme vděčni za své hříchy a s pokorou je předkládejme Pánu k použití.

Kázáním nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka a zamýšlel se nad druhým příchodem Pána Ježíše a nad tím, jak se na něho můžeme připravit. Přepis kázání najdete v archivu.

Tak jako každým rokem na počátku podzimu, i letos jsme se sešli v Trojanovicích v krásné dřevěnici stojící na místě chaloupky, ve které se narodilo hned  5 významných osobností valašského kraje – sochař Jan Knebl a jeho čtyři synovci, bratři Strnadlové – spisovatelé, literáti a výtvarníci. Hlavním mottem dnešní bohoslužby v tomto netradičním protředí byl Den díkůvzdání, kterým jsme chtěli našemu štědrému Pánu a Stvořiteli poděkovat za všechna požehnání, kterých se nám dostává.

Ráno se již v předstihu někteří bratři a sestry dostavili, aby dřevěnici podzimně vyzdobili. Na trámech stropu se vbrzku houpala jablíčka, hrušky, dýně a vinné ratolesti, i když jen dekorativní. Nově postavená kachlová kamna se zaplnila nejrůznějšími velmi lákavě vypadajícími výpěstky z našich zahrádek a dobrotami, které sestry vlastnoručně napekly a uvařily.

Chaloupka se zaplnila do posledního místečka. K naší radosti přijeli i naši sourozenci v Kristu z Kateřinic. Tak jako tradičně, chválili jsme Pána písněmi a poté se zamýšleli nad úkolem sobotní školy s Petrem Kimlerem. Téma bylo „Chlubit se křížem“. Kristův kříž přináší do života věřícího člověka radikální změnu. Kříž nás vyzývá k tomu, abychom přehodnotili svůj pohled na sebe, ale i to, jaký vztah máme k světu. Svět – současná doba a vše, co s sebou přináší – stojí v opozici vůči Bohu. Pokud jsme však zemřeli s Kristem, svět nad námi už nemá tu zotročující moc, jakou měl kdysi. Starý život, kterým jsme žili, skončil.

Sobotní školku dětí dnes vedl Petr Chára. A protože sluníčko krásně svítilo, sešli se všichni na zahradě za dřevěnicí. Děti si povídaly o obyvatelích bývalé chaloupky a podívat se šly i do přilehlého muzea.

Po sobotní škole nám Jindra Kimler připoměl svátek Jom Kipur, který připadá právě na dnešní den. Potom už jsme si pochutnali na dýňové polévce a řadě jiných dobrot, a všechno bylo opravdu výborné. Abychom se z přemíry jídla nezakulatili, vyrazili jsme na procházku do krásného okolí Trojanovic.

Osvěženi příjemným podzimním vzduchem a družnými rozhovory sešli jsme se opět v dřevěnici, abychom si vyslechli slovíčko před kázáním Ivy Burešové o faráři Jeanu-Baptistovi Maria Vianney, který působil ve vesničce Ars ve Francii v době po francouzské revoluci a svým příkladem života s Bohem dokázal proměnit ateistickou oblast v křesťanskou a ovlivnit i neskutečné množství lidí z Evropy i Ameriky.

V následujícím kázání Pavla Kostečky jsme se zamýšleli nad desátky. Přepis kázání najdete v archivu. A už nastal ten správný okamžik na děkovné modlitby našemu Stvořiteli. Důvodů je nespočet.

Ukončení našich dnů díkůvzdání patří vždy tombole. Letos se sešlo více dárků, než bylo účastníků, takže Stázinka měla opravdu hodně práce s výběrem výherních čísel. Všichni byli spokojení, rozveselení, ale protože den už se pomalu přehoupl v příjemný podvečer, dojedli jsme zbytky dobrot, rozloučili se a pomalu jsme se rozjeli do svých domovů. Tak zase za rok !

Houbaři se radují, turisté už méně. Právě nastoupivším podzimem nás provází svěží deštíky. Chrapot a nastuzení začínají útočit, ale přesto se modlitebna dnešního rána pěkně zaplnila. Obrovským překvapením pro nás byl návrat našeho kazatele Pavla Kostečky z daleké Bolívie a Peru, který dorazil přímo z letadla.

Sobotní školou s názvem Evangelium a církev nás provedl Petr Chára.

Lidé nejsou dokonalí. Ani nejodevzdanější křesťané nejsou imunní vůči chybám. Každý z nás se může dopustit přestoupení. Jak se chovat , když se bratr v církvi dopustí špatného jednání? Neměl by následovat trest, odsouzení ani vyloučení, ale náprava. Tak jako neopustíme spoluvěřícího, který spadl a zlomil si nohu, tak bychom se jako členové Kristova těla měli s láskou postarat o své bratry a sestry v Kristu, kteří na společné cestě do Božího království klopýtli a padli. Každý si musíme dát pozor také na sebe, abychom nepodlehli pokušení.

Jedním z největších nebezpečí, jaké křesťanovi hrozí, je právě pocit duchovní pýchy. Pýcha nás vede k myšlence, že jsme nějakým způsobem imunní vůči některému druhu hříchu. Musíme si však uvědomit, že všichni máme hříšnou přirozenost, která odporuje Bohu. Bez moci Božího Ducha, který nás „drží pod kontrolou“, bychom mohli podlehnout jakémukoliv hříchu.

Všichni křesťané mají svá břemena. U někoho je to břemeno pokušení a důsledků morálního selhání, pro někoho jiného tělesná nemoc, duševní porucha, rodinná krize, nezaměstnanost atd. Bůh nechce, aby každý z nás nesl své břemeno sám. Často jsme ochotni pomoci jiným, ale nechceme dovolit, aby jiní pomohli nám. Pavel odmítá tento postoj soběstačnosti jako lidskou pýchu. Bůh nás vyzývá, abychom nesli břemena druhých, protože naším prostřednictvím jim můžeme projevit svou útěchu. Pokud neseme břemena druhých, následujeme Ježíšův příklad. Morální zákon ve spojení s láskou hraje v životě křesťana důležitou roli. Jsou však břemena, která nemůže nést nikdo za nás – například břemeno špatného svědomí, utrpení a smrti. V těchto případech se musíme spolehnout jedině na Boží pomoc.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o našem vnímání reality – maličkosti, ba přímo malichernost považujeme za důležité, a důležité se nám jeví jako maličkosti. Na základě arabské pověsti o vzniku pouště jsme si uvědomili, že nepatrná zrnka písku, která se zdají nepodstatná, mohou ve větším množství vytvořit obrovskou poušť ničící vše živé. Stejně jako velké množství malicherností může zničit náš život.

Dnešní den byl významný i tím, že jsme mohli přivítat kazatele Petra Harasteje s manželkou, který nám posloužil kázáním a vysluhoval večeři Páně. V našich řadách nalezl i řadu známých z dob mládí a tak byl během přestávky zapředen nejeden velmi milý rozhovor. Přepis kázání najdete v archivu.

Ještě před samotnou památkou večeře Páně nám naše mládežnice zahrály skladbu Adama Michny z Otradovic, při které jsme si s radostí zazpívali a takto chválili našeho milého Stvořitele.

Připomínáme, že příští bohoslužba se bude konat v Trojanovicích od 10hod, kdy budeme slavit Den díkůvzdání.

Sborový výlet na hrad Bouzov se z důvodu nepříznivého počasí odkládá !

Naše dnešní bohoslužba měla překvapivý průběh. Ctihodného bratra či zasloužilou sestru za kazatelnou vystřídali naši mládežníci, kteří se uvádění soboty ujali s téměř profesionální lehkostí. Adélka a Jindřiška zvládly nejen vést slovem, ale připravily si také hudební osvěžení.

Sobotní školou přítomné provedl bratr Pavel Pimek. Tématem bylo, jak Žít podle Ducha. Dříve, než byli Ježíšovi následovníci nazváni křesťany, lidé je znali prostě jako následovníky „té Cesty“. Křesťanství nebylo jakýmsi souborem náboženských doktrín, ale především „cestou“ života, kterou bylo nutné „kráčet“. Chování bylo ve Starém zákoně definováno jako „chození v zákoně“. Pavlova slova o „chození Duchem“ se týkala poslušnosti, kterou dosáhneme jen vnitřní motivací vyvolanou Duchem.

Lidé se rodí s přirozeným sklonem jednat podle „smýšlení těla“. Skutečný duchovní konflikt začíná až tehdy, kdy jsme znovuzrozeni Duchem. Naše přirozenosti – tělesná a duchovní – jsou v neustálém napětí a konfliktu. Ten bude v nejrůznějších obměnách pokračovat, dokud při Ježíšově návratu nedostaneme nové tělo. Protože naše mysl je příliš slabá na to, aby sama odporovala tělu, naší jedinou nadějí je každý den se vědomě postavit na stranu Ducha.

„Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlostužba, čarování, nepřítelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“

Slovíčko před kázáním bylo opět v režii mládežnic a svědčilo o tom, že bychom měli věřit v našeho Pána, ať nás potkají jakkoliv těžké chvíle, třeba i nebezpečné. Slovíčko bylo doplněno hudebním číslem Jindřišky a Zdeňky Pimkové.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze vsetínského sboru, a jako by tušila dnešní netradiční průběh, i její promluva byla netypická. Přečetla nám dvě kapitoly z knihy Moderní podobenství autora Morrise Vendena. Příběh popisoval cestu hlavního hrdiny do nejkrásnějšího města. Vybrat si mohl mezi krátkou cestou do zábavného a světly hýřícího Las Vegas, kdy mohl žít a užívat si se spoustou peněz, ale po omezenou  dobu, nebo do několik trilionů kilometrů vzdáleného věčného města, kde by mohl žít ve štěstí nekonečně dlouho. Zajímavá byla také cesta do věčného města, kdy hlavní hrdina měl možnost poznat, jak to dopadne, když bude řídit on sám – ač má řidičský průkaz, a jak to dopadne, když bude řídit jeho tajemný přítel, který ho do města veze a dokáže vyřešit každý problém a vyvést hlavního hrdinu z každého průšvihu.

Kázání bylo opět korunováno hudebním číslem, tentokrát Adélky a Zdeňky Pimkové. Následující minuty využily dívky k představení svého oddílu Klubu Pathfinder s názvem Cvikráši doplněného prezentací fotografií ze schůzek a akcí klubu. Ukončením dopolední bohoslužby byla skladba přednesená děvčaty na housle a violoncello.

Dokument ČT2 – zde odkaz

Dnešní shromáždění jsme započali vyřízením pozdravů řady bratrů a sester ze zahraničí – z Řecka, Chorvatska, Francie a dokonce z daleké Bolívie, kde je náš kazatel Pavel Kostečka. Je vidět, že se nám ještě léta a prázdninového toulání nechce úplně vzdát.

Sobotní školka mládeže byla dnes v duchu nácviku hudebního vystoupení pro příští bohoslužbu. Cvičilo se ještě něco, ale to bude překvapení 🙂 .

Sobotní školou na téma Svoboda v Kristu nás provedla Květa Tyšerová.

Pavel vyzývá Galatské, aby chránili svobodu, kterou mají v Ježíši Kristu. Jeho odpůrci se totiž snažili získat Boží přízeň svými skutky a zapomněli na osvobozující charakter Kristova díla. Zapomněli na spasení, které již měli v Kristu prostřednictvím víry. Druhou hrobou bylo zneužití Kristem darované svobody k nevázanému způsobu života. Obojí drží člověka v otroctví.  Pavel mluví o svobodě od otroctví a odsuzuje křesťanství ovládané zákonem.

Morální život podle evangelia není břemenem. Nesnažme se chovat správně, abychom se stali Božími dětmi. My jimi už jsme, to ať je naší motivací. Naše svoboda v Kristu není jen osvobození od zotročení tímto světem, ale také výzvou k novému poslání – sloužit druhým z lásky. Je to příležitost milovat bez zábran, možnost vytvořit lidské společenství založené na vzájemném dávání sebe, ne na touze po moci a postavení.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás vybídlo k tomu, abychom i během dne, kdy jsme zaneprázdněni spoustou starostí a povinností, nezapomínali alespoň v duchu děkovat Bohu za požehnání, kterých se nám během dne dostává a která mnohdy považujeme za normální, i když pro mnoho jiných lidí žijících v horších podmínkách a v nesvobodné společnosti, normální nejsou. Čas strávený na modlitbě není ztracený, právě naopak.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček a zamýšleli jsme se spolu nad postavou apoštola Pavla, jehož listy studujeme v sobotní škole. Přepis najdete v archivu.

Sobotní bohoslužba 30.9.2017 proběhne již tradičně v Muzeu bratří Strnadelů a Jana Knebla v Trojanovicích.

Téma bude upřesněno.

Připravme se společně na Den díkůvzdání.

V neděli 24.9.2017 v rámci KD podnikneme sborový výlet na hrad Bouzov a do vybraných jeskyní. Už teď se těšíme !

O tom, že prázdniny se nachýlily, svědčila dnes ve švech praskající modlitebna. Dovolené a letní tábory skončily a lavice se opět zaplnily. Přivítali jsme také bratry a sestry z Kateřinic a Karviné, což nás velmi potěšilo.

Sobotní školou nás provedla starší sboru Anička Petrovičová. Její název byl Dvě smlouvy. Ve SZ se vyskytuje přibližně 300x slovo berit a znamená smlouvu, dohodu, úmluvu. Nedílnou součástí bylo definování vztahů mezi lidmi a národy. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo často zabití zvířat. Jednalo se o symbol toho, co se stane straně, která nedodrží smluvní slib a závazek.

První zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi, tvoří jednu z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších pasáží SZ. Je to Bůh, kdo přichází se všemi zaslíbeními. Naproti tomu Abram je vyzván, aby věřil, že Boží zaslíbení se určitě splní. V požehnání adresovaném Abrahamovi – a prostřednictvím něj všem lidem – obnovil Stvořitel svůj vykupitelský záměr. Je překvapující, kam až je Bůh ochoten zajít. Dal nejen své slovo, ale symbolicky přichází rozetnout zvířata, čímž ukazuje, že za splnění smlouvy ručí vlastním životem. Ježíš nakonec dává svůj život na Golgotě, aby se jeho zaslíbení stalo skutečností.

V úkolu je stará smlouva na Sínaji přirovnávána k otrokyni Hagar, protože Izraelci chtěli změnit Boží smlouvu založenou na milosti na smlouvu založenou na skutcích. Nová smlouva s Abrahamem je přirovnána k Sáře. Bůh chtěl navázat s Izraelci na hoře Sínaj stejný smluvní vztah, jaký měl s Mojžíšem. Dokonce to, co mu řekl, se podobá tomu, co řekl Mojžíšovi. Nevyžaduje od Izraelců žádný slib, jehož plněním by si zasloužili Jeho požehnání. Naopak, jejich poslušnost má být odpovědí na přijaté požehnání. Pavel netvrdí, že zákon daný na Sínaji byl špatný nebo že byl zrušen. Znepokojuje jej, že Galatští nepochopili smysl zákona.

Slovíčko Ivy Burešové se týkalo – vzhledem k návratu dětí z prázdnin a jejich známé lásce ke zvířátkům – malé plaché andulky. Neměla důvěru ke svým pánům, proto nikdy neopustila svou klec, ač jí k tomu dali mnoho příležitostí. Nikdy se nenaučila žádné slovo ani se nedočkala pohlazení. My se chováme někdy jako ta andulka. Máme potřebu chránit se a bojovat s Jeho laskavou, pečující rukou. Cítíme se dobře v kleci, ve které nás uvěznil hřích. Pán nám nabízí volnost a život plný Jeho lásky, radosti a dobrých věcí. Má to jedinou podmínku – musíme Mu důvěřovat. (Zj 3,20.)

Kázáním z Božího slova nám posloužil diakon Pavel Pimek. V souladu s úkolem sobotní školy jsme se zamýšleli nad postavou apoštola Pavla, konkrétně nad jeho poslední návštěvou Jeruzaléma těsně před jeho zatčením. Přepis najdete v archivu.

Dnešní bohoslužba se musela obejít bez dětí. Téměř všichni dnes pobývají na camporee v Protivanově u Prostějova. Významným a radostným faktem je pro náš sboreček to, že dvě z děvčat se rozhodla dnes složit slib pathfindera. Přejeme Boží požehnání !

Petr Kimler se stal dnešním průvodcem sobotním úkolem s názvem Pavlova pastorální výzva. Srdce apoštola Pavla bylo úzce spojeno se životem lidí. Považoval se za více než jen jejich přítele. Měl k nim otcovský vztah. Svou službou je „zplodil“ pro život a přivedl ke Kristu. Velmi mu záleželo na jejich dobru a duchovním růstu. Učil, že být Kristovým následovníkem je mnohem více než jen vyznávat nějakou věrouku. Následovat Krista znamená úplnou přeměnu do Kristovy podoby. Pavel opakovaně vybízí křesťany v Galacii, aby napodobovali jeho chování. Odvolává se na víru, která spoléhá na to, co pro ně udělal Kristus, ne na skutky zákona. Galatští totiž více připisovali hodnotu svému chování než tomu, kým se stali v Kristu. Pavel myslel na velkou lásku, radost, svobodu a jistotu spasení, kterou našel v Ježíši.

Pavel byl velký misionář. Naučil se zvěstovat evangelium Židům i pohanům. Pochopil, že se musí pohanům přiblížit, aby je oslovil.

Pavel původně neměl v úmyslu kázat evangelium v Galacii. Ale na cestě ho pravděpodobně zastihla nějaká choroba a on musel zůstat. Ve společnosti, kde nemoc často považovali za znamení Boží nelibosti, mohli Galatští Pavlovu nemoc zneužít jako výmluvu pro odmítnutí jeho poselství. Oni však Pavla velmi srdečně přivítali. Jejich srdce zahřálo poselství o kříži a usvědčoval je Duch svatý. Nyní však Pavel viděl, že se Galatští od pravdy odvrací. I přesto, že je miloval, musel je napomenout, přestože riskoval, že se setká s hněvem, nepochopením či nenávistí. Jeho starost se zrodila z lásky k bratřím a sestrám ve víře a z hlubokého zájmu o ně.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad častým opakováním známé modlitby, např. Otčenáš. Tolikrát modlená a odříkaná, až se může stát, že při jejím opakování přestaneme vnímat smysl slov. Stane se nám říkankou. V jednom žalmu se píše: “ Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“ Při modlitbě „ochutnávejme“ pomalu, vytrvale a uvidíte, zakusíte, jak je náš Otec dobrý!

Kázáním nám posloužil kazatel sboru Pavel Kostečka. Bylo to poslední kázání před jeho odletem do dalekých krajů jižní Ameriky. Pán tě ochraňuj !

Přepis kázání najdete v archivu.

Prázdniny se pomalu blíží ke svému konci. Je potřeba využít každý sluníčkový den. Naši mládežníci zítra odjíždí na camporee a už se nemohou dočkat.

Sobotní školou nás provedl Pavel Pimek a úkol Z otroků dědicové se ukázal jako hodně náročný. Apoštol Pavel používá dědictví jako příklad pro vysvětlení lidské situace před Kristovým příchodem. Křtem se každý z nás – muži, ženy, Izraelci i pohané – stává Božím synem a tím dědicem Jeho zaslíbení. Křtem se z nás stali spoludědicové Kristovi.

Když zemře bohatý člověk, jeho majetek zdědí syn. Pokud není plnoletý, zastupují ho a chrání opatrovníci a o majetek se musí starat správce. Stejně tak starozákonní období  bylo jakýmsi úvodem k evangeliu. Přestože obřadní zákony byly nesmírně důležité a Izraelci se z nich mnohému naučili, byly jen stínem toho, co mělo přijít. Nikdy nemohly vykonat to, co mohl pro lidi udělat Kristus.

Ježíš přišel přesně včase, který Bůh připravil. Bůh neposlal na zem nějakého nebeského posla, sestoupil na zemi sám. I to vypovídá o závažnosti hříchu a o tom, jak moc Bohu záleží na každém z nás a jak nás nesmírně miluje. Skutečnost, že Ježíš vzal na sebe naši lidskou přirozenost, má pro nás obrovský význam. My sami jsme se zachránit nemohli. Kristus svou poslušností dokonale naplnil zákon, čímž odčinil Adamovo tragické selhání. Svou smrtí na kříži Kristus uspokojil spravedlnost zákona, která požadovala smrt hříšníka. Takto nabyl právo zachránit všechny, kteří k němu přicházejí v pokorné víře.

Pokud neměl bohatý člověk syna, mohl dítě adoptovat. Zavázal se tím, že se o něho bude starat, nikdy se ho nezřekne, dítě se nemohlo stát otrokem a stalo se později dědicem. I my jsme předurčeni k adopci v Ježíši Kristu podle dobroty Jeho vůle.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové připomnělo, jak nebezpečná může být přetvářka a hraní si na něco, čím nejsme. Náš Pán chce, abychom byli upřímní a faleš byla od nás daleko.

Kázáním na téma Kněžská služba nám posloužil bratr Juřínek. Přepis můžete opět najít v archivu.

Že je čas dovolených v plném proudu bylo vidět dnes na zaplněnosti modlitebny. Přejeme všem bratrům a sestrám, kteří se zúčastní bohoslužby v jiných místech Boží požehnání.

Dopoledním programem nás provedl Petr Chára. Úkol sobotní školy s námi probral Bohumil Mroček. Tématem byla Cesta k víře. V návaznosti na minulou sobotu jsme se zamýšleli i dnes nad zákonem a zaslíbením spasení, které mají v Božím plánu spasení rozdílné funkce. Zákon říká, jak má vypadat život těch, kteří dodržují Boží smlouvu. Myšlenka starozákonních věřících, že zákon je zdrojem osobního vztahu s Bohem, je nesprávná. Zákon nemůže nikoho duchovně oživit. Zaslíbení věčného života můžeme přijmout pouze prostřednictvím díla, které pro nás vykonal Kristus díky své věrnosti. Snahou dodržovat zákon bez Krista, nemůžeme být ospravedlněni a nemůžeme získat věčný život.

Zákon ovlivňoval a ovlivňuje chování věřících, chrání před nemorálnostmi a chybami. Byl nám dán, aby poukazoval na hřích a přnášel poučení. Vede nás k uvědomění si toho, že potřebujeme Zachránce – Krista. „Zákazy zákona jsou totiž zárukou štěstí vycházejícího z poslušnosti. Když je přijímáme v Kristu, působí v nás očištění charakteru. To nám přinese věčnou radost. Pro poslušné se zákon stává ochrannou zdí.“

Iva Burešová využila nepřítomnosti mládeže a ve Slovíčku před kázáním se zamýšlela nad tím, proč dnešní – ale nejen dnešní – mládež má problém s uznáváním autorit. Mít autoritu je poslání, úkol. Ten, kdo ji chce mít, musí především vést k dobrému. Jediným způsobem, jak situaci vyřešit, je úcta dospělých k Ježíši. Poslouchat Ho je stejné jako poslouchat Boha, který svého syna poslal. Ježíšovu autoritu je potom nutné přenést na naše mladé. Svým chováním, svým jednáním musíme o Něm svědčit. Děti musí poznat, že jedinou osobou, který vytváří dějiny, nejsou oni – ač budou dělat jen to, co sami chtějí, ani žádná jiná osoba. Vše je pod vedením našeho Pána Ježíše Krista. Jemu se musíme podřídit. Pokud získají mladí učitele, vedoucího,  kterého si až tak neváží, je třeba si uvědomit, že svou pozici získal, protože to Pán dovolil. My nevíme proč, Pán má své plány, kterým nerozumíme. Ale Jeho vůli je třeba respektovat. To mladé povede k respektování přiměřené autority k dospělým.

Kázáním nám posloužil Milan Kubičík a rodinná atmosféra sboru mu evidentně vyhovovala. Promluva se týkala odsuzování druhých a její přepis najdete v archivu.

Tropické teploty, sucho, nedostatek vody – extrémy pro naši zemi nezvyklé. I to je skutečnost posledních dnů. Přesně v souladu s Písmem. Opět jsme se dnes sešli, abychom otevřeli Knihu knih a studovali Boží slovo.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Zamýšleli jsme se nad platností Božích slibů. Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy byl součástí nesplněného slibu. Buď jsme my sami slib nedodrželi, nebo jej nedodržel někdo, kdo něco slíbil nám.Boží zaslíbení jsou zcela jiného druhu. Boží slovo je jisté a neměnné. „Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním.“ (Iz 46,11.)

Boží smlouva s Abrahamem byla založena výhradně na Boží vůli a Božím jednání. Neobsahovala žádné „pokud“ ani „ale“. Abraham měl jednoduše vzít Boha za slovo a očekávat splnění Jeho slibů. To, co Bůh slíbil Abrahamovi a jeho potomkům, je pevně dáno, následné změny jsou vyloučeny.

Z učení apoštola Pavla by se mohlo zdát, že vyvyšuje víru na úkor zákona. To naprosto ne. Naopak víra, kterou hlásá, zákon potvrzuje. Víra s sebou přináší bezvýhradnou ochotu jednat v souladu s Boží vůlí a žít životem poslušnosti jeho zákonu. Pavel podřizuje zákon Božímu zaslíbení a staví jej do „pomocné“ role v Božímplánu spásy. Zákon bude poukazovat na hřích, dokud bude hřích existovat.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové bylo ovlivněno přítomností nového člena adventní rodiny – čivavy Hačikó. Na příběhu dvou psů, kteří se dostali do zrcadlového sálu, jsme si připomněli, že to co „vysíláme“, se nám i vrací. Na vrčícího psa jeho odrazy v zrcadle vrčely, na veselého a vrtícího ocáskem se „usmívaly“ i odrazy. Náš Pán chce, abychom byli radostní a plni lásky. Abychom si vážili sebe i druhých, milovali sebe i druhé a lásku rozdávali dál.

Kázáním nám posloužila sestra Ludmila Obadalová.  Připomněli jsme si několik příběhů z Bible ukazující nechtěnou cestu hlavních postav z domova a jaké pro ně měla cesta důsledky. Přepis najdete v archivu kázání.

Dovolenkové putování je v plném proudu. Řada našich bratrů a sester nabírá síly v nejrůznějších místech naší překrásné Země, navštěvuje jiné sbory, a na oplátku v našem sborečku se střídají spolubratří odjinud. Co naplat – i Valašsko je krásné a pro mnohé je báječným místem na dovolenou.

Sobotní školou nás provedl Jan Petrovič. Úkol ozvláštnil zamyšlením nad starozákonními nositeli víry. Připomněli jsme si nejdůležitější osobnosti, které nám svým postojem mohou být příkladem. Do studia byly zapojeny i přítomné děti, které nám předčítaly úryvky z knihy Patriarchové a proroci.

Slovíčko před kázáním mělo několik sobot pauzu z důvodu dovolené, ale dnes jsme se ho dočkali. Iva Burešová pod dojmem pobytu u moře připodobnila moře a jeho slanost s naší vírou. Zamýšleli jsme se nad plíživou neslaností, která do naše vztahu s Bohem může vstoupit a nad důležitostí napomínání našimi bratry, kteří nás mohou upozornit na naše odchýlení od správné cesty. Neberme upozornění jako kritiku nebo osobní zášť. Buďme vděčni za reflexi našich sourozenců v Kristu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka. A protože je to na delší dobu kázání poslední – Pavel má před sebou řadu pracovních povinností i zaslouženou dovolenou v dalekých krajích – jeho kázání jsme si řádně vychutnali. Navázal na svou úvahu, kterou měl ve sboru při své minulé službě a zamýšlel se s námi nad postavou praotce Jákoba a jeho vytrvalostí v boji o požehnání.

Dnes vám netradičně nabídneme obrazového průvodce naší sobotní bohoslužbou. Umělecké vlohy našeho nestárnoucího Franty Tomance je třeba podporovat a hlavně ocenit 🙂 .

Nedělní ráno se příliš vlídně netvářilo. Mlhy se válely po svazích valašských kopců, sluníčko jako by dnes odmítalo vykouknout z peřin. Nicméně čtveřice odvážných Kristových následovníků se nedala odradit a v brzkých ranních hodinách vyrazila cyklobusem směr Pustevny.

Autobus s funěním stoupal výš a výš, až nakonec zastavil na parkovišti ztrácejícím se v mlze. Organizátorku blbin Ivu okamžitě napadla první hra, kterou by si „účastníci zájezdu“ mohli zahrát – na schovávanou. A ani by se nemuseli moc snažit. Odvážná čtyřka s úsměvem a za zpěvu budovatelských písní vyrazila na zahřívací procházku před výstupem na Radhošť – na Tanečnici a zpět. Cesta byla místy dosti bahnitá, takže pochod připomínal spíše taneční starších a pokročilých. Ivě to moc neskákalo – batoh plný knih určených na odměny vítězným soutěžícím táhl k zemi. Franta cestou zkoušel přítomné, jak by bylo možno rozdělat oheň v tomto sychravém a mlhavém počasí. Zatímco starší turisté usoudili, že by nejspíše umrzli, nejmladší problém vyřešila – zapálili bychom těžké knihy z batohu 🙂 . Je pravda, že přítomná literatura má být světlem, ale spíše duchovním.

Na vrcholu Tanečnice jsme si prošli kamenné sloupy, které zde vytvořili předchozí turisté, a také jsme několik přidali. Frantův originální – uprostřed cesty – jistě nejednoho chodce s nakopnutým palcem potěší 🙂 .

Cestička nás svedla zpět na Pustevny, a protože počasí se tvářilo, že na Frantovy prognózy : „V jedenáct bude svítit slunce“ nedbá, uchýlili jsme se do koliby Valaška a v suchu a teple ochutnali místní kyselicu, smažák s hranolkama a teplý čaj. Naneštěstí se v hospůdce objevilo i několik psů. Proč naneštěstí? Nejmladší účastnice Aďa dnešního dne dospěla k názoru, že nutně potřebuje psíka a každých 5minut opakovaná otázka: „Mami, koupíš mi psa?“ byla tímto faktem nebezpečně posílena a intenzita otázek výrazně vzrostla. K nevýslovné radosti její matky.

Tak jako všechny dosavadní výšlapy – i tento se ukázal být požehnaný. Ač tomu nikdo moc nevěřil, Frantova předpověď vyšla a jako zázrakem zmizela mlha i nevlídno a kopce poseté ovečkami zalily sluneční paprsky.

Čtveřice posílených poutníků se pomalu vydala směrem k Radhošti. Nastavovali jsme prokřehlá záda sluníčku a chválili Pána při pohledu na krásu vůkol. Na vyhlídce jsme se podívali směrem, kde se měly nacházet vzdálené, ale dnes neviditelné kopce a pokračovali jsme cestou lemovanou borůvčím dále za periodicky se opakující otázky: „Mami, koupíš mi psa?“… Brzy jsme dorazili k soše Radegasta. Zapózovali jsme fotografovi, zatleskali psíkovi, který nám předvedl výstavní stojku na předních nohách („Mami, koupíš mi psa?“) a bez Franty, který se vypravil zpět přivítat druhou část výpravy na autobusovou zastávku se tři zbylí poutníci vydali k Radhošti, aby zde v pohostinském zařízení vyčkali příchodu ostatních.

Konečně dorazila i druhá skupinka poutníků. Po bujarém přivítání se všichni posilnili svačinkami a potom už jsme zamířili na přilehlou louku, kde se měl odehrát hlavní program dnešního setkání.

 Na paloučku u tří broučků nejprve Iva rozhýbala všechny přítomné několika hrami – sportovního i duchovního charakteru. Předávání mince na hřbetu dlaně, poskládání biblického verše, přiřazení biblických postav k sobě, a oblíbená hra při níž musí jeden člen družstva uhádnout slovo pomocí nápovědy svého týmu – to vše zvládli zúčastnění na výbornou a zcela jistě si zasloužili knižní dar 🙂 .  (“ Mami, koupíš mi psa? „)

Zpěv písní oslavujících našeho milostivého Pána jsme zvládli i bez kytary. Při pohledu do nádherného kraje a při tomto rozpoložení se nám vkrádaly slzy do očí. Našeho Pána je potřeba chválit, a to jsme také udělali.

Duchovní zamyšlením nám posloužila Jarka a tématem byly Letnice. Krásné bylo následující vyznání některých zúčastněných dokreslující toto téma. Nezbytná modlitba naše zamyšlení ukončila a my už jsme se vypravili pozdravit věrozvěsty Cyrila a Metoděje.

Osahané palce obou bratrů a pověra o splnění přání zintenzivnila opět intervaly již tolikrát vyřčené otázky : „Mami, koupíš……“

Nepsaným zvykem našich eku výšlapů je pohoda a klídek na začátku a zběsilý úprk na poslední autobus nakonec. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Následujících 9km do Rožnova jsme zvládli v rekordním čase 2hodiny a na autobusové nádraží jsme dorazili 5min před odjezdem. Příjemně unaveni jsme se rozjeli směrem ke svým domovům a rozloučili se přátelskými objetími, polibky a ujištěním, že na podzim se sejdeme zase. Díky Pánu za požehnané chvíle.