Ve dnech 7.-9.4.2017 se většina žen našeho sboru zúčastnila sedmé konference žen Moravskoslezského sdružení CASD v Malenovicích. Účasti předcházelo celkem dobrodružné přihlašování, které se odehrálo jedné předchozí noci přesně o půlnoci.  A pokud si myslíte, že v tuto velmi pozdní hodinu naše sestry spí, tak se pletete – zvláště pokud je možno přihlásit se na tak báječnou akci.

Malenovický hotel KAM nás přivítal pošmourným počasím a sněhem pokrytými sjezdovkami, ale to nás nemohlo odradit. Konference s motem „Laskavá slova jsou jako plástev medu, jako balzám na duši, celému tělu lék“ slibovala, že prožijeme kouzelný, inspirativní a laskavý víkend.

Ubytování bylo velmi krásné. Část z nás obývala dvoupatrový pokoj v nejvyšším poschodí hotelu a část nedaleko položenou roubenku Útulna. Prošmejdily jsme hotel a poté jsme se vypravily do jídelny, kde nás čekala skvělá večeře. Začaly jsme mít tušení, že nám nastávají chvíle plné hýčkání, a to my přece potřebujeme 🙂 .

Ve velmi příjemném konferenčním sálu v suterénu s výhledem do krajiny nás přivítal vedoucí kazatelského oddělení MSS Karel Staněk. Úžasnou průvodkyní celé konference byla velmi milá dáma – Iveta Halešová. Akce však nebyla jen o slovu, hodně se i zpívalo, a to za doprovodu tří krásných slečen Lenky, Ellen a Lary.

Vzácným hostem letošní konference byla paní Hana Pinknerová – spisovatelka, majitelka knihkupectví, úžasná kuchařka, manželka a maminka, ale hlavně žena nádherná svou duší a svou ženskostí. Hned první večer nám zpříjemnila vyprávěním o svém životě a autorským čtením ze svých knih. Přednes hudbou doprovázela její dcera Anička Pinknerová, skvělá kytaristka a hudební manažerka. Byly to kouzelné chvíle. Naladily nás na citlivou notu a večer se poté na pokojích odehrával v duchu přátelského povídání, svěřování a sdílení se.

Sobotní požehnané ráno nás přivítalo kapičkami deště na právě rozvitých lístcích stromů. I taková rána jsou krásná, jak nám vysvětlila Hanka Pinknerová. A nejen to – při každém našem návratu do přednáškového sálu nás na sedadlech čekal dáreček v podobě veršíku z Bible a malá sladkost. Den jsme zahájily vynikající snídaní ve formě bufetu, chválami a prvním Slovem již zmíněné autorky. Zamýšlela se nad mocnou zbraní – slovem.

Hlavní myšlenky Slova Hanky Pinknerové :

  1. Jak moc máme používat slova? Která slova jsou zbytečná a která vhodná? Jak rozpoznáme hranici mezi nimi? To, co je sladké, není zároveň i nezbytné, a tak je to i se slovy. Bez pomoci Ducha svatého se při rozlišování této hranice neobejdeme. „Buďte rychlí k slyšení a pomalí k mluvení.“
  2. Co říkáme? Co říkáme o sobě, o jiných? O sobě musíme mluvit hezky. Prosme Boha, ať vidíme sebe tak, jako nás vidí On. Jak se chováme my k sobě, tak se chová okolí k nám. Jak mluvíme o Bohu? Podívejme se na naše hodnocení počasí – prší=je ošklivě. Není to pravda. Vše, co nám Bůh dává, je dobré. I déšť je potřeba. Možná všemu nerozumíme, ale jistě je to dobré. Jak mluvíme o blízkých? Když neříkáme to negativní, posilujeme vztahy. Hledejme v každém jen to dobré. Jak mluvíme o okolnostech? Říkáme-li to, čemu věříme, naše víra roste slyšením. Když slyšíme jen negace, bereme je za své a pak to tak je.
  3. Jak slova říkáme? Podle slovní zásoby poznáme, jakou profesi člověk zastává, zda je věřící atd. Na použitých slovech velmi záleží. Někdy myslíme věc dobře, ale řekneme špatně. Důležité je mít promyšleno, co chceme říct. Důležité je také cimrmanovské „Umět udržet myšlenku a opustit myšlenku.“

Východiskem ze všech nejasností je držet se myšlenky

Bůh je dobrý a miluje mne.

Smyslem života je duchovní růst do podoby Ježíše. Projevuje se stále větší láskou k Bohu, k sobě, k druhým… Je to jako s vývojem člověka. V mládí se chce naučit vše, aby mohl všechno dělat sám, v dospělosti už věci necháváme více na druhých – na Bohu. Až dojdeme do stádia opuštění pozemské dimenze a jsme s Bohem stále.

Bůh je JEN dobrý a všechny jeho plány jsou dobré.

O tom, že je dobrý, nás přesvědčuje každodenními drobnostmi. Každý den nám dává minimálně jeden milostný vzkaz. Bůh ví, co máme rádi, co nám chutná, co nám voní… A každý den nám dá něco, co nám pohladí dušičku – například ty kapky deště na stéblech trávy. Hledejme je, zapisujme si do deníčku, jaké milostné vzkazy nám ten den Bůh dal, mluvme o nich dále.

Pokud jsme milované Boží dcery, princezny, holčičky – jak bychom měly mluvit? Princezna nepomlouvá, nekleje, nelže… Toto můžeme změnit jen zevnitř.

Být jako muž účasten konference žen, to se hned tak někomu nepoštěstí. Touto výsadou byl poctěn Martin Žůrek, který nám v tento Bohem oddělený den posloužil kázáním z Božího slova. Jistě mu nejeden náš bratr bude závidět.

Tématem bylo zamyšlení nad moudrou ženou Starého zákona Abígail – síla slov aneb moudrost v praxi.

Abígail žila s velmi nerudným a chamtivým mužem.

1 Sam 25, 2.-6., 21.-dále

David se skrýval před Saulem, který se nechtěl vzdát trůnu. David se skrýval a prchal, s ním další lidé z okraje společnosti. V poušti potkal pastevce z Nabalova domu. Bylo právě období stříhání ovcí, něco jako naše dožínky, tedy důvod k radosti. David poslal 10 mužů do Nábalova domu s žádostí o jídlo. Davidovi vojáci poskytovali pastevcům ochranu. Nabal je však odmítl. David měl na odměnu v podobě jídla nárok, vždyť je chránil. Nabal byl bezbožník a lakomec. David se také nezachoval správně. Rozhněval se a chtěl použít sílu.

Napětí se láme příchodem Abígail verš. 17. Ona byla ochotna vyslechnout Davida. To Nabal nedovedl. Abígal neřeší své vlastní emoce, nelamentuje nad svým mužem, je ochotna riskovat i svůj život. Nachystala pro Davida dary a poslala mu je. Abígail byla štědrá a odvážná. Nátan měl práci s přípravou hostiny po střiži vlny. Lidé se ho báli a byli ochotni mu lhát, aby se zavděčili. Abígail ne. Ztotožnila se s vinou svého muže, ale měla svou čest a dokázala problém pojmenovat. Dokázala vyjádřit lítost a omluvu. Přesto si byla vědoma své hodnoty verš 26. Považuje se za Boží nástroj = je si vědoma své vlastní hodnoty. Proto dokáže Davida povzbudit, aby byl tím, kým je a aby plnil vůli Boží a nenechal se unášet svým hněvem, protože by později litoval. Moudrost souvisí s podřízeností Bohu navzdory svým plánům. Abígail používá při jednání s Davidem a jeho 600 vojáky moci slova – má vlídný jazyk. Její moudrost není z ní, ale z Boha – moudrá opora. Hledej v životě opory, které pro nás budou vhodné.

Abígail jedná s Davidem jako Hospodin s Kainem. Ale David na rozdíl od Kaina je ochoten naslouchat a změnit své jednání. I my jsme Hospodinovými pomazanými, královským kněžstvem. Bůh chce, abychom byli Jeho prostředníky, Jeho pomocníky. Máme tedy Boží poslání. Kvůli dobrému pocitu z pomsty si lehce zkazíme život. „Pomstu nechte na Pánu.“

Po nezbytných chválách a modlitbě jsme se odebraly na oběd, opět výborný. Odpolední program jsme začaly trochu jinak – dalším mužem v naší společnosti byl fotograf Daniel Maďa, který vytvořil naši společnou fotografii na terase hotelu. Sluníčko se sice schovávalo za mraky, ale ta sluníčka, která září z fotografie, jej pro tentokrát předčí.

V tuto chvíli nám byl rozklíčován další bod programu – Meditativní cesta. Vydaly jsme se na procházku okolo hotelu a roubenek, na které nás čekalo 6 stanovišť s úryvky biblických textů o ženách Bible a následně několik úkolů k zamyšlení pro nás. Účastnice se postupně rozpadly do menších skupinek, které spolu po cestě diskutovaly o problémech komunikace, odpouštění, mlčení atd. A protože počasí skutečně nebylo moc teplé, s velkou radostí jsme přivítaly čas na kávičku s naprosto nedostižným zákuskem v naší jídelně. Krásnou ženu zákuskem neurazíš  🙂 .

Sedadla v sále nás opět přivítala dárečkem – veršíkem a sladkostí, a my jsme plny očekávání věcí následujících společně chválily našeho úžasného Pána, díky kterému jsme se mohly takto sejít a prožívat neskutečně milé chvíle. Další Slovo Hanky Pinknerové se týkalo lásky a úcty.

Přepis nejdůležitějších myšlenek:

Bůh nám dal do manželství několik pokynů:

  • Muži, milujte své ženy
  • Ženy, ctěte své muže

Ženy potřebují dostávat lásku a muži úctu, aby mohli žít. Když se žena necítí být milována, neprokazuje muži úctu, muž nepociťující úctu není schopen dávat lásku a tak stále dokola.

Mužova ujištění o lásce k nám často nechápeme. Nejsou to vždy jen sladká slovíčka. Muž je starostlivý, má o nás strach atd. Je důležité ukryté projevy lásky hledat stejně jako projevy Boží lásky. Když se na to zaměříme, uvidíme je všude.

Zajímejme se o záliby muže, ctěme ho. Pokud však muž na tyto projevy nereaguje, problém může být v tom, že nikdy nedostal lásku od svých rodičů a není schopen ji dávat. Nemusí to být nutně lump. Ale co potom? Pokud nevidím žádný důvod proč projevovat úctu, udělám to i přesto – neboť to po mně chce Bůh.

Není snadné projevovat úctu, pokud jsme ji neviděly ve své rodině. Pomoc je:

  • Modlit se s přítelkyní za své manželství
  • Na místa v bytě si dát lístečky s verši z Bible, které mně k úctě povedou. Musí se to ve mně „zakotvit“. Pak se úcta projeví i v myšlení a jednání.
  • Potřebujeme v muži vidět, kým ve skutečnosti je – není obyčejný dělník, ale pomazaný Boží.

Děti potřebují lásku svých rodičů a rodiče potřebují úctu svých dětí. K tomu musíme děti vést. Říká nám to i Desatero.

Moudrá slova završila Hanka autorským čtením ze svých knih za doprovodu své dcery Aničky na kytaru. Ještě že jsme jako dárek na počátku akce dostaly papírové kapesníčky. Čtení bylo srdíčkové, dojemné a kapesníčků v rukou přítomných žen valem ubývalo.

Poté nám byly představeny workshopy, kterých je možné se následující den zúčastnit. A nabídka byla vskutku bohatá. Dle programu bylo na řadě ukončení soboty, ale protože sluníčko se celé odpoledne snažilo vynahradit nám předchozí zamračený den a stále ještě svítilo nad vrcholky okolo ležících kopců, rozhodly jsme se rozloučení se sobotou odložit na dobu po večeři.

Skvělé jídlo, skvělý personál, skvělý večer. Slunce se uložilo ke spánku a my jsme si po židovském způsobu ukončily náš požehnaný sobotní den. Chválami jsme poděkovaly za Boží přítomnost a lásku a pak už jsme se pohodlně usadily k dalšímu Slovu Hanky Pinknerové o vadách jazyka.

Přepis nejdůležitějších myšlenek:

Díky své hříšnosti máme tendence nemluvit pěkně. Většinou za to mohou zranění našich srdcí. Každý z nás má nějaké zranění. Každá rána je branou pro hřích. A to se projeví na naší řeči. Čas rány nezahojí. Je potřeba si uvědomit, kdy jsme byli zraněni, kým a proč. Danému člověku musíme odpustit. Ale sami to nedokážeme. Často máme pocit, že jsme odpustili, ale stačí nějaký podnět a rána je zpět. My sami ji nedokážeme uzdravit a myslet si, že to zvládneme, je hřích. Jen Bůh může naše zranění zahojit.

Je dobré modlit se uzdravení s někým, kdo na nás položí ruce, kdo nás podpoří. Dotyk je pro nás znamením, symbolem, že Bůh se nás dotkl.

Zraňují nás slova typu „budižkničemu“ = buď k ničemu, a podobné výroky. Vryly se do nás a je třeba bojovat proti nim opakem = „budižkničemu“, „já jsem schopná“, „jsem obdarovaná“, „můžu něco dokázat“.

Protiklady jazyka

Zamysleme se, jak si povídáme, jak mluvíme, z které strany tabulky je náš jazyk.

 Večer nám zpříjemnil náš dvorní fotograf se svým Foto salonkem. Přítomné dámy se mohly nechat vyfotit ať už samy nebo se svými přítelkyněmi. Na foto se všechny moc těšíme. Jelikož se večer nachýlil, odebraly jsme se do pokojů. Ale protože jsme byly plné dojmů a zážitků, naše upovídané jazýčky nám stejně dovolily usnout dříve než „zítra“ .

Neděle nás přivítala modrou oblohou a teplými slunečními paprsky. Po opětovně báječné snídani jsme společně chválily Pána písněmi a pak už jsme se zaposlouchaly do autorského čtení z knížek Jedno pokušení týdně, Dvě minuty ticha, Středověk mého života, Slovo o světle a měly jsme tu čest vyslechnout jeden dosud nezveřejněný fejeton. Srdíčka se nám tetelila a slzy tekly proudem. Hanka Pinknerová nám přivezla mnohé ze svých knih, abychom si je mohly zakoupit a knížky nám také podepsala. V sále byste nenašli nikoho, kdo si alespoň jednu knížku nekoupil – ať už pro sebe, dceru, snachu nebo kamarádku.

Nastal čas na slíbené workshopy. Rozdělily jsme se do skupinek dle našich přání a nedělní dopoledne jsme prožily s Tinou Dolinskou, která nás poučila o harmonii v kráse a kráse v harmonii, s Ivetou Halešovou, která nás naučila scrapbook, s Adélou Koloničnou jsme zdravě vařily, s Pavlou Svobodovou jsme se učily masáže dětí a s Hankou Machovou jsme odkrývaly příčiny stárnutí organismu a podněty, jak tento proces zpomalit.

Všechno jednou musí skončit, a ke konci se chýlí i naše konference. Potkaly jsme řadu báječných žen, dozvěděly jsme se mnoho nového a podnětného, potěšily jsme naše dušičky. A tak organizátorkám a všem, kteří se o nás tak úžasně starali, patří náš obrovský obdiv a dík.

Po skvělém obědě jsme se rozjely do našich domovů. Ale zážitky myly tak mocné, že jsme to musely vzít ještě přes cukrárnu v Čeladné a u dobré kávy a zákusku celou akci zhodnotit a udělat usnesení, závěr a zápis 😀 .