Čas od času máme možnost prožít sobotu společně s ostatními Valašskými sbory. Pokud se naší pobožnosti zúčastní navíc někdo velmi milý, je to vždy úžasný den. To se stalo právě 10.června, kdy do sboru Vsetín na společné shromáždění zavítal bratr Jan Dymáček se svou manželkou Vojtěškou.

Učitelem sobotní školy byl dnes bratr Jiří Kloda. Skupina „studentů“ byla pestrá nejen co se týče příslušnosti ke sboru, ale také názorovými kontrasty. Její název byl „Boží pěčeť a znamení šelmy I.“ Zamýšleli jsme se nad rozdílem mezi jednáním Boha a jeho nepřítele. Na jedné straně autorita, síla, nátlak, systém úplatků a odměn s cílem vynutit si uctívání, na druhé straně láska, milost a odpuštění. Uctívání Stvořitele je v přímém protikladu k uctívání šelmy a projevuje se v chování lidí. Když žijeme ve víře, dostáváme jeho milost a naše životy se mění. Ježíšovi následovníci budou mít víru podobnou té jeho, a proto zůstanou Bohu věrni až do smrti. Shrnutí nejdůležitějších myšlenek najdete na našem webu.

Kázání Jana Dymáčka nám otevřelo knihu Juda, které nás uvádí do událostí své doby, ale týká se i nás. Upozorňuje na nebezpečí svádění. První verše ovšem mluví o něčem jiném – Juda se představuje jako služebník, bratr Jakubův. Podrobně se představuje, takže jeho poselství je pravdivé. Stojí si za tím, co napsal. Ve 3.verši se vyznává, že chtěl psát o spasení a společné radosti z ní, ale cítí nutné psát o něčem jiném – upozorňuje nás, abychom zápasili o Boží víru.

„Moji milovaní“ je uváděno několikrát a ukazuje na Judův vztah k souvěrcům a známým. Stejné oslovení používá Jan, Petr i Pavel. Juda chtěl psát o spasení, což je věc jistá. Co ale není jisté, je naše víra. Je nejistá, ale důležitá. Proto považuje za nutné nám ji připomenout. „Méně bojujme s našimi problémy, ale o to více usilujme o to, aby naše víra nebyla menší. Víra bude bojovat s problémy za nás.“

„Víra přemáhá svět. Ne ten, kdo se namáhá, ale víra přemáhá svět.“

Poslechněte si audio záznam kázání.