Je to přesně 34 let a jeden den, kdy jsme se jako národ vzepřeli totalitnímu režimu. Po dlouhém období nesvobody jsme jako následovníci tesaře z Nazareta konečně mohli zvednout hlavu, nadechnout se a svobodně projevovat svou víru. Jak lehce se na tuto skutečnost zvyká. Možnost navštěvovat bohoslužby bereme jako samozřejmost. Ovšem ve světle právě probíhajících událostí ve světě je stále více jasné, že tato samozřejmost je velice křehká a je obrovskou Boží milostí. Díky Pánu za každou sobotu, kdy se můžeme scházet !

Úkol sobotní školy s názvem „Požehnáním pro nejbližší okolí“ s námi probral vedoucí sboru Pavel Pimek. Snad téměř všichni křesťané znají základní verš (L 10,27). Řekneme-li však, že Boha milujeme, ale v našem životě se to nijak neprojevuje, naše láska k Bohu je velmi pravděpodobně jen povrchní. Pokud Boha skutečně milujeme, musí to být znát, vidět, cítit. Milovat Boha vyžaduje naši úplnou odevzdanost. To se týká našeho srdce a těla, naší duše a mysli. Je snadné vyslovit, že milujeme Boha. Tato láska však vyžaduje naše vědomé úsilí. Milovat Boha je důležitou součástí naší víry. Bůh však chce, abychom milovali i druhé, protože naše láska k jiným lidem velmi přesně odráží naši lásku k Bohu. V textu 1J 4,20 nacházíme slova: „Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ A Pavel říká: „Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Ga 5,14) ). Diskutovali jsme o tom, jak můžeme tato slova naplnit v našem životě. Shrnutí úkolu najdete pod odkazem „Shrnutí“.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel sboru Hynek Dona a navázal v něm na sobotní úkol. Poslechnout si ho můžete na našich stránkách.

Společné posezení u polévky bylo velmi příjemné. Posilnili jsme se před nadcházející besedou valašskomeziříčského grafika, básníka, ilustrátora a našeho milého přítele Jindřicha Oleše nad jeho tvorbou. Přišli také lidé „z venku“, což nám udělalo velkou radost. Dozvěděli jsme se o cestě Jindřicha životem, jaká náhoda ho dovedla do umělecké branže, o perzekuci ze strany komunistů a o posledních umělcových projektech. Krásnou tečkou besedy byl Jindřichův dárek dvěma sestrám z Ukrajiny, které našly azyl v našem sborečku. Velice zdařilý obraz s tématem „Fénix povstane z popela“ symbolizoval vítězství Ukrajiny nad agresorem. Doplněný Pamětním listem podepsaným všemi členy sboru udělal našim sestrám velkou radost.

Prožili jsme požehnanou sobotu završenou dobrou kávičkou a zákusky. Děkujeme Pánu za krásný den.