Tak je to tady – po nezvykle vysokých teplotách tohoto měsíce pokryl naše krásné Valašsko sníh. Stejně jako každoročně zaskočení cestáři jsou zaskočeni i mnozí z nás, kteří využívali nezvykle teplého podzimu a oddalovali zazimování zahrádek, co to šlo.

Uvnitř příjemně vytopené modlitebny to dnes vypadalo jako na ministerstvu … ministerstvu bídy. Sešli se zde totiž po téměř 50 letech jejich stěžejní členové. Tato instituce „zřízená“ kdysi dávno známým vtipálkem Frantou zahrnovala Zdeničku, Frantu a kazatele Milana Drobíka, který určitě není drobek, a který právě dnes navštívil náš sbor, aby nám posloužil kázáním. Jsme za to velmi rádi.

Úkolem sobotní školy s názvem „Služba potřebným“ nás provedl Petr Chára. Bible je výbornou ilustrací, jak Bůh pomáhá těm, kdo jsou v nouzi. Někdy Bůh používá druhé, aby pomohl nám, jindy naopak vede nás, abychom pomohli druhým. Pomáhat může být náročné, ale přináší velkou odměnu. Tím, že pomáháme potřebným, sloužíme podobně, jako sloužil Ježíš Kristus. Někdy je snadné rozpoznat, kdo a jakou pomoc potřebuje, jindy je to obtížné. Ať je situace jakákoli, jsme povoláni být Božími pomocníky všem lidem v problémech, bez ohledu na jejich původ. Bible nás povzbuzuje, abychom se snažili přiblížit i k lidem, kteří nám dosud byli cizí, a získávali si jejich důvěru. Můžeme tak lépe poznat způsob, jak konkrétně jim pomoci najít Ježíše. Bůh má plán, jak oslovit lidi v nesnázích. Jejich potřeby mohou být různé: tělesné, emocionální, finanční nebo dokonce sociální, to když jsou svým okolím – rodinou nebo komunitou – odmítáni. Ať jsou konkrétní potřeby člověka jakékoli, musíme být připraveni udělat, co je v našich silách a co mu opravdu pomůže. Jedná se o důležitou součást toho, co znamená být křesťanem a být věrný Božímu povolání.

Příspěvek před kázáním měla Iva Chárová. Mluvila o historii vzniku písně č.12  „Ty Bože náš“ ze zpěvníku Zpívejme Hospodinu. Shodou okolností v minulosti působil bratr Drobík jako redaktor Znamení doby, a měl zde rubriku týkající se historie adventních písní. Tuto však neznal.

Kázáním z Božího slova nám posloužil již zmíněný bratr Drobík. Nejprve zavzpomínal na dobu studií na semináři, kdy se poznal se Zdeničkou Pimkovou, na dobu působení na Valašsku jako kazatel sboru Vsetín a přilehlých. Jeho kolegou ve sboru ValMez byl Jindra Kimler. Naši modlitebnu navštívil od té dob jen jednou jako host při otevírání nové modlitebny.

Ve svém kázání rozebíral verš z evangelia Lukášova „kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.“ Sluha v řeckém originálu má několik podob. Používán je „pidos“, „diakon“ a nejčastěji „dulos“, tedy otrok. Stejně jako byli otroci prodáváni na trhu a sloužili svému pánu, nás si koupil/vykoupil Ježíš. Na světě jsou 2 páni, a každý má své království. Narodili jsme se do království tmy, ale díky milosti a vykoupení Ježíšem Kristem můžeme přebývat v království světla. Zde je vládcem Ježíš. Nemůžeme si žít podle své vůle. Musíme žít podle Jeho přání.

Často máme tendenci prosit Boha o splnění konkrétních požadavků, jako by šlo o automat. Neprosíme o to, abychom mohli Jemu sloužit. To je zřejmě i příčina nefunkčnosti mnohých sborů – neslouží. Audio záznam kázání najdete na našich stránkách.

Přítomnost bratra Drobíka nás velmi potěšila. Ještě dlouho po bohoslužbě se sedělo a vzpomínalo. Snad jemu i manželce chutnal také oběd v jedné z rodin. Budeme se těšit, že bratra uvidíme častěji, než zase až za 50 let :-).