Právě dnes probíhají ve sboru Vsetín volby. A protože náš dnešní kazatel bratr Jaromír Juřínek je zde starším a jeho přítomnost je více než nutná, změnili jsme pořadí jednotlivých bloků bohoslužby a začali kázáním. Zamýšleli jsme se nad dvěma cestami zmíněnými v Písmu, nad dvěma jídly zmíněnými v Písmu, ale především nad evangeliem, skrze něž nacházíme spásu. Zvukový záznam najdete na našem webu.

 

Zítra si budeme připomínat Mezinárodní den matek. Není to novodobá záležitost, jak nám připomněla v příspěvku před sobotní školou Iva Chárová. Již ve starověkém Řecku se slavil svátek plodnosti a matek, spojený s uctíváním pohanské bohyně Rhey = Kybelé, matky bohů. V 16. století se v Anglii oslavoval svátek matek pod názvem Mateřská neděle (nebo Neděle matek) a připadal na postní dobu před Velikonocemi. Mnoho chudých lidí tehdy sloužilo v bohatých domácnostech daleko od domova a nemohlo trávit čas se svými matkami. Proto sloužící dostávali na tento den volno, aby se mohli vrátit domů nebo navštívit kostel ve svém rodném městě, kde žily jejich matky a další příbuzní. Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. Poprvé byl veřejně slaven o rok později. V roce 1914 vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek coby celonárodního svátku, konající se druhou květnovou neděli.

V Československu se začal slavit tento den v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková. Po druhé světové válce byl postupně zatlačován do pozadí oslavami Mezinárodního dne žen (slaveného vždy 8. března), ale i přesto se dál v některých rodinách připomínal. Po roce 1989 se opět začal slavit veřejně. Také my jsme si ho dnes připomněli a maminkám předali malé sladké dárky.

Sobotní školou nás provedl ostřílený matador Petr Chára. Je o něm známo, že biblické příběhy „prožívá“, snaží se vidět problémy aktérů popsaných v událostech lidsky, jako by je sám prožíval, a odvodí vždy poučení pro naše životy.

Úkol měl název „Dva svědci“ a zabýval se dobou nástupu ateismu. V průběhu staletí se odehrálo mnoho útoků na Boží slovo. Snažili se ho zpochybnit, zavrhnout, zničit. Písmo bylo zamykáno v klášterech, veřejně trháno a páleno na náměstích. Ty, kdo věřili Božímu slovu a odvolávali se na něj, náboženské autority zesměšňovaly, věznily, mučily a zabíjely. Přesto je zde Boží slovo dodnes a stále má velkou moc. Středověká církev pronásledovala věrné křesťany, kteří svou víru stavěli na Písmu. Boží slovo však osvětlovalo temnotu. Útlak ani pronásledování nezastavily hlásání Božího slova. Když byl překladatel anglické Bible William Tyndale souzen pro svou víru, zeptali se ho, kdo mu při šíření Božího slova pomáhal nejvíce. Tyndale se nejprve zamyslel a pak odpověděl: „biskup z Durhamu“. Soudci byli zaskočeni a zmateni. Tyndale jim vysvětlil, že při jedné příležitosti biskup vykoupil všechny výtisky jeho anglického překladu Bible a veřejně je spálil. Biskup v té době nevěděl, jak moc pomáhá věci pravdy. Bible totiž nakoupil za mnohem vyšší cenu, než bylo obvyklé. Díky tomuto zisku dokázal Tyndale vytisknout mnohem více Biblí, než bylo spáleno. Pravda zašlapaná do prachu znovu povstala, aby zářila v celé své nádheře. Tento týden jsme prozkoumávali jeden z nejkrutějších útoků na Písmo a křesťanskou víru. Během Velké francouzské revoluce tekla v ulicích Francie krev. Na pařížském náměstí stála gilotina a byly povražděny tisíce lidí. Ateismus se stal státním náboženstvím. Přesto se svědectví Božího slova nedalo umlčet.

Třídu B sobotní školy vedla Adélka Vráblová. Účastníci se zabývali otázkou modlitby. Co to je, jak se modlit, jaký následek má naše modlitba, kdy a kde se k ní uchýlit. Závěrem studia napsal každý z přítomných na malý lísteček, za co by se potřeboval modlit. Lístečky se vybraly, promíchaly, znovu rozdaly a každý se bude po celý následující týden modlit za to, co je napsané na papírku, který dostal. Za týden posoudíme, zda měly modlitby vliv na popsané události.