Vypadá to, jako by se počasí zapomnělo podívat do kalendáře. I když už máme pozdní květen, teploty tomu stále neodpovídají. Mnozí z nás ještě po ránu seškrabávají „jaro“ ze skel svých aut a topení ve většině domů stále pracuje na plné obrátky. Ale všechno zlé je k něčemu dobré – rezervoáry podzemní vody jsou letos dozajista plné, a to také není k zahození. Inu – Pán má všechno ve svých rukou.

S velkou radostí si užíváme konečně povolený společný zpěv a chválíme Pána písní z plna hrdla. Sobotní školou nás  provedl její vedoucí Miloš Mroček. Stále probíráme úkoly týkající se smluv s Bohem, dnes s názvem „Smlouva na Sínaji a Boží zákon“. Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, měla být příkladem Boží milosti, kterou poznají všichni ti, kdo s Izraelem přijdou do kontaktu. Definovala jejich vzájemný vztah a určovala podmínky, ve kterých měl Izrael žít a pracovat, čímž by se byly vytvořily ideální možnosti pro šíření Božího poselství.

Stejné téma probírala mládež s Ivou Chárovou. Co naplat – vyrostli nám ti naši mladí, a dospělácké úkoly jim nedělají žádné problémy. Zvlášť když se studium osvěží písničkou či ukázkou z křesťanského filmu.

Dobrý počin se má vždy odměnit. I když nejlepší odměnou bude ta od našeho Pána, uznání spolubratrů a poděkování se určitě hodí. Naše modlitebna po letech anonymity je konečně pro okolojdoucí odtajněna. Krásný nápis nad vchodem a znak církve v průčelí budovy nenechají nikoho na pochybách, že se zde scházejí ti, kteří jdou za všemi  známým tesařem z Nazareta, který nás miluje víc, než si umíme představit. A za to může Franta Tomanec. Jako opice neváhal lézt po žebříku nahoru a dolů, a umnými tahy potřebná písmena na fasádě domu. Za celý sbor mu poděkoval, a hopsající opici předal kazatel Hynek Dona. K tomu přidal ještě malý věcný dar. Pozadu nezůstali ani mládežníci, kteří za vymalování dětské školky předali pro změnu dárek sladký.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil bratr Hynek Dona. Zvukový záznam si můžete poslechnout pod odkazem „Kázání“.

Rozcházení se po bohoslužbě je vždy „na dlouhé lokte“. Je vidět, že jsme spolu dlouho nebyli, protože toho, co si chceme sdělit je tolik, že nás musí z modlitebny téměř vyhánět. A tak to má být.

Takže požehnaný týden a příští sobotu na shledanou.