Jako blesk z čistého nebe se nám někam vytratilo léto a sobota nás přivítala nezvykle nízkými teplotami. Nejen venku, ale i ve sborečku. V souvislosti s neustále rostoucími cenami energií a dopisem ze Sdružení vyzývajícím k výraznému šetření se nás začínají zmocňovat tak trochu obavy, jak přečkáme letošní zimu, a zda nezačala nějak moc brzy. Je jasné, že všichni vyvětráme teplé svetry, šaty, ponožky a šátky. A pokud bude nejhůř, přesuneme v mrazivých teplotách bohoslužbu do naší příjemně vytápěné jídelny. Nic nás neodradí, protože chceme mít v sobotu společenství.

Sobotní školou nás provedla Květa Tyšerová, která nahradila Aničku Petrovičovou, toho času vyhřívající se na řeckém sluníčku. Úkol měl název Poučení od pšeničného zrna.

Ježíšův obraz o osudu pšeničného zrna je analogií podřízení se Boží vůli. Zrno padne do země. Vůbec netuší, co mu přinese budoucnost – vždyť je jen obyčejným pšeničným zrnem. Nakonec zanikne. Může z něho vyrůst stéblo a později klas, ale jen pod podmínkou, že se vzdá bezpečí a pohodlí, vzdá se toho, čím je. Aby se zrno změnilo v rostlinu, která přinese úrodu, musí „zemřít“ – vzdát se toho, čím bylo a čím je. Bůh od nás někdy může žádat, abychom se dobrovolně vzdali svých práv a nároků ve prospěch vyššího principu. Vzdát se toho, co nám náleží, může být někdy nepříjemné, nepohodlné a může se to pro nás stát náročnou zkouškou. Bůh často dovolí, aby do našeho života přišly zkoušky, které nás upozorní, že v nás stále přetrvávají sobecké pohnutky. Jinými slovy, že jsme nezemřeli sami sobě. Jen obnovená mysl může pochopit Boží vůli. Nestačilo, že Kristus za nás trpěl – on musel i zemřít. Obnova nastává tehdy, když umírá naše sobecké „já“. : „Když Duch svatý mluví, jeho cílem není jen předat informace, ale očekává odpověď. Ví, kdy jsme tak zaměřeni na své vlastní zájmy, že by bylo ztrátou času navrhovat nám něco jiného. V takovém případě často mlčí. Čeká, až přeřadíme do neutrálu, abychom ho mohli slyšet a pak podle toho i žít.“

Shrnutí úkolu najdete na stránkách sboru.

Kázáním z Božího slova nám posloužil Marek Wagner ze sboru Kateřinice. A tak je jeho zvykem – zamyšlení bylo lidské, jasné, srozumitelné. Díval se na „blahoslavenství“ očima obyčejného člověka, a taková zamyšlení jsou nám milá. I vy si jej můžete poslechnout z audiozáznamu na našich stránkách.