Pět minut, deset minut, patnáct… Dávno měla bohoslužba začít, ale my stále čekáme. Proč? Barevné květy primulek na záhonu, které si bláhově myslely, že je jaro, přikryla vysoká vrstva sněhu, a z nebe padají stále nové a nové vločky. Pro mnohé je dnes problém dopravit se do ValMezu. Včetně vedoucího sobotní školy, který se musel nejprve v zasypané Valašské Bystřici prokopat od domu k silnici a poté bezpečně zdolat kluzkou silnici. Nakonec se vše zdařilo a bohoslužba mohla začít s obvyklým počtem bratrů a sester.

Sobotní školou nás provedl Miloš Mroček. Tématem byly Desátky, tedy věc nám všem známá.

Bůh si nárokuje pro sebe celé lidské srdce, z našeho času si Bůh vyhradil pro sebe jednu sedminu a z materiálních věcí jednu desetinu. Tato desetina se v Bibli i dějinách nazývala desátek. Je to část našeho příjmu, kterou vracíme Bohu. Chápeme, že vše, co máme, patří v první řadě Bohu. Desátky jsou svědectvím naší křesťanské oddanosti. Naše víra v Boha se projeví tím, že mu dám to, co mu náleží, jako prvnímu – s důvěrou, že se o mě postará s tím, co mi zůstane.

Princip placení desátků vznikl dříve, než byli ustanoveni Léviovci, a je na nich nezávislý. Desátky se tedy nevztahují jen na Izraelce a nemají svůj původ na Sinaji. Desátky mají podporovat službu evangelia. A proto mají být potřeby kazatelů a evangelistů placeny z Božího desátku.

Hospodařit pro Boha je nejen jedinečná výsada, ale také obrovská zodpovědnost. Bůh nám žehná a zachovává nás. A žádá od nás jen desetinu z toho, co z jeho milosti získáváme. Potom Bůh používá svůj desátek, aby se postaral o ty, kdo konají službu evangelia, podobně jako to dělal pro kmen Lévi v dobách starověkého Izraele.

Kázaní z Božího slova měl dnes na starosti bratr, který se za kazatelnou nevyskytuje zase tak často. Důvodem je jeho přepečlivá příprava, díky které věnuje kázání delší čas. O to kvalitnější ovšem potom je, což nám dokázal i dnes.

Své zamyšlení zahájil Jan Wagner ze sboru Kateřinice citátem: „Nemluv, pokud tvoje slova nejsou lepší než ticho.“ A hned následovala parafráze: „Skutečnou svobodu a pokoj v tomto životě získáme jen tehdy, pokud se naučíme s pokorou přijímat všechny okolnosti, které nejsme schopni ovlivnit, a to i ty negativní.“ Opírali jsme se dále o biblický text Skutky 16, 6.-25. Je dobré dodržovat tři pravidla: 1) být odpovědný sám za sebe = nemluvit jiným do života, 2) všechno je tak, jak má  být = nesnažit se ovlivňovat to, co ovlivnit nedokážu, 3) přijímat vše tak, jak to je. Důležitá je pokorná důvěra, že Bůh má všechno pod kontrolou, i když mimo naši kontrolu. Nezasahujme do jeho řízení. Všechny problémy pravidelně odevzdávejme Bohu. Pak nemáme problém přijímat Boží řízení. Protože bez odevzdání není přijetí. 

V příběhu Petr 5,7. dělají Petr a Silas to, co po nich Bůh chce. A i když se dostanou do svízelné situace, zůstanou klidní a věří v Boží řešení.

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Naše příští setkání se neuskuteční v sobotu, ale už v úterý při dalším aliančním setkání, tentokrát v katolickém kostele.