V sobotu 11.2. se sešly všechny valašské sbory v modlitebně ve Vsetíně. Důvodem byla návštěva předsedy Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne Mikuláše Pavlíka s jeho manželkou. Bohoslužbu uváděl bratr Jaromír Juřínek. První píseň nás svými slovy naladila na sobotní školu, kterou nás provedla Liduška Obadalová. Úkol měl název „Ukládejte si poklady v nebi“ . Chceš, aby tvé srdce patřilo Božímu království? Pokud ano, ulož své zdroje tam, kde budou sklízet věčnou odměnu. Investuj svůj čas, své peníze a modlitby do Božího díla. Pokud to uděláš, brzy se o toto dílo začneš zajímat víc a bude tě tam „následovat“ i tvé srdce. Názorně jsme to sledovali u pěti výrazných starozákonních postav: u Noema, Abrahama, Lota, Jákoba a Mojžíše.

Ty, kteří usilují o nebeský poklad, Bůh často volá, aby udělali ve svém životě zde na zemi velké změny. Buďme připraveni čelit stejné výzvě. Měli bychom trpělivě dělat to, k čemu nás Bůh povolal, v naději na slavnější budoucí odměnu. Nevíme, kdy se Kristus vrátí, ale v určitém smyslu je to jedno. Ve skutečnosti záleží jen na tom, zda děláme to, k čemu jsme byli povoláni. A podobně jako v případě Noema to může vyžadovat velké životní změny. Bůh povolal Abrahama, aby opustil svou vlast a své příbuzné a odešel do země, kterou mu ukáže. Určitě to nebylo jednoduché. Také v Abrahamovi vidíme člověka dělajícího zásadní rozhodnutí. I jeho rozhodnutí učiněné jako odpověď na Boží volání změnilo nejen jeho život, ale i životy dalších lidí. Abrahama následoval jeho synovec Lot. Oba tak zbohatli a měli tak velká stáda skotu, že nemohli bydlet blízko sebe. Abraham nabídl Lotovi, aby si vybral, kde by chtěl bydlet. Lot by se měl podřídit staršímu Abrahamovi. Svému dobrodinci však neprojevil žádnou vděčnost a sobecky chtěl to, co považoval za nejlepší pro sebe. Jeho život tam pro něj nedopadl vůbec dobře. Lot vstoupil do Sodomy jako bohatý muž a vyšel odtud téměř bez ničeho. Jak opatrní musíme být při našich rozhodnutích! Přestože Jákob miloval Boha a bál se jej, nakonec se snížil k tomu, že spolu s matkou Rebekou vymysleli plán, jak podvést zestárlého Izáka a získat pro sebe požehnání určené prvorozenému. Musel utéct, aby unikl předčasné smrti. Tento chybující muž bojoval s Majestátem nebes a prosil o odpuštění a požehnání. Na důkaz, že mu bylo odpuštěno, dostal nové jméno, které mu bude připomínat jeho vítězství. Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech. Když dospěl v muže, udělal vědomé rozhodnutí, které změnilo nejen jeho život, ale i běh dějin. „Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem než na čas žít příjemně v hříchu“ (Žd 11,25).

Na kázáním z Božího slova Mikuláše Pavlíka jsme se všichni těšili. Zamýšlel se nad Matoušovým evangeliem kap. 5.-10. Ježíš promlouval na hoře k davům, vysvětloval jim, kdo je v Božích očích blahoslavený, a jak se chovat, aby jejich činy byly v souladu s Boží vůlí. Když sestoupil z hory, ihned ho požádalo o pomoc mnoho lidí. Ač byl Ježíš unaven, uzdravil a pomohl. Převedl teorii v praktické činy. A to by mělo být poučením i pro nás- nejen teorie, ale především činy by měly svědčit o naší víře. Žádná invazivní misie, ale vlastní příklad přivede dosud nevěřící k touze po poznání našeho Pána.

I nadále ho sledoval dav, nenechal Ho odpočinout. Ježíš se otočil, shlédl, kolik lidí jde s Ním a touží po dalším slovu. Povolal si pomocníky – apoštoly, kterým dal pověřením získávat další lidi pro Boha a konat velké divy, stejně jako On. Staňme se i my světlem a příkladem pro ostatní. Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Tak jako všechna setkání valašských sborů, i toto bylo ukončeno společným agapé, při kterém jsme se mohli vzájemně sdílet a potěšovat.