Zadní prostor modlitebny dnešní den zcela zaujaly panely s černobílými fotografiemi ze soukromého archivu našeho bratra Bohuška „Boryše“ Krůpy. Důvod je zřejmý – Bohušek se právě zítra dožívá „teprve 90-ti let“, jak sám s úsměvem říká. V jeho případě je věk opravdu jenom číslo – bratr je fyzicky i duševně neskutečně v kondici, a my jsme za to rádi.

Úkol sobotní školy byl dnes v režii Bohumila Mročka. Jeho název „Nebezpečí chamtivosti“ nás vede k přesvědčení, že se nás téma vůbec netýká, ale je to tak skutečně?

Chamtivost téměř výlučně vztahujeme na peníze a majetek. Je to jak neviditelná myšlenka, tak dokonaný čin přivlastnit si cizí hodnoty. Je nebezpečná. Pokud není ovládnuta, dokáže lidi přimět lhát, krást, nebo dokonce i zabít. Hospodin před ní varuje v Desateru příkazem: „Nebudeš dychtit …“.

Biblické příběhy nás vedly k pochopení širších souvislostí, jaké oblasti zasahuje chamtivost.

  • čest, postavení
  • požehnání
  • peníze, majetek, věci, zvířata
  • uznání od ostatních
  • duševní vlastnictví (kopírování, nelegální SW, umělecký přednes)
  • výhody plynoucí z informací
  • používání cizích věcí bez svolení vlastníka apod.

 Nepřisuzujme černobíle chamtivost komukoli. Nazývejme skutkovou podstatu činů pravými jmény.

Zvítězit nad chamtivostí pomůžou tři základní kroky:

  • osobní rozhodnutí
  • modlitbu
  • a štědrost

Tak jak jsme se domluvili minulou sobotu – každou bohoslužbu si zpříjemníme pěknou písní, básní, příběhem či zkušeností. Dnes byla řada na vedoucího sboru Pavla Pimka. Zaposlouchali jsme se do textu písně uvedené v knize Jiřího Suchého „Klaun si povídá s Bohem“.

KDYŽ JE MI NEJHŮŘ

Jo když je mi nejhůř
Zvednu oči vzhůru
Tam, kde tuším
Songy andělskýho kůru
Jo, když je mi nejhůř
Zvedám oči k nebi
Tam, kde tuším ruce,
Probodnuté hřeby

Já nemám zdání,
Kdo ty ruce probod´
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom,
Že když mi teče do bot
Je tu něco, co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá

Možná, že ty ruce se mi jenom zdají
A andělský kůry vůbec nezpívají
Nevím, kde je pravda
Vím však, že když zvednu
Svoje oči vzhůru
Nedopadnu ke dnu

Já nemám zdání.
Kdo ty ruce probod´
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom,
Ze když mi teče do bot
Je tu něco, co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá

Stoupám k Tobě, Bože
Nechci světa svody
Děsí mě však to
že nezvládnu ty schody
A tak, abych byl k tobě trochu blíže,
Za pomoci zdviže
Zbav mě zemský tíže

Já nemám zdání,
Kdo ty ruce probod
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom
Že když mi teče do bot
Je tu něco. co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá

 

Kázáním nám posloužil bratr Jaromír Juřínek ze sboru Vsetín. Na úvod položil otázku, zda je náš sbor farizejský. Určitě nás nechtěl nazlobit, na to ho moc dobře známe. Spíše nás chtěl probrat J. Kdo jsou vlastně farizeové? Je to někdo, kdo se hádal s Ježíšem, kdo je vlastně pokrytec. Na druhé straně byli ve své době velmi ctěni. Dodržovali i ta nejmenší pravidla, a raději si vymysleli ještě řadu dalších, aby se jim nikdo ve zbožnosti nevyrovnal. Byli tvrdí, pohrdaví, chlubiví, ale mohli si to dovolit. Ježíš i apoštol je dávali za příklad, když chtěli demonstrovat nejvyšší úroveň duchovnosti. V kázání na hoře Olivetské Pán Ježíš uvedl 6 splnitelných přikázání, a udělal z nich 6 nesplnitelných. Boží přízeň si nezasloužíme přísným dodržováním morálního kodexu, nemůžeme být ospravedlněni skutky. To, co nás zachrání, je Ježíš Kristus, kříž a vzkříšení. Zvukový záznam kázání najdete na našem webu.

Po ukončení bohoslužby jsme se přesunuli do penzionu, kde bydlí bratr „Boryš“ Krůpa. Šli jsme mu popřát k jeho narozeninám a předat malý dárek. Návštěva dopadla nakonec zcela opačně – místo abychom my obdarovali jeho, obdaroval Bohuš nás. Přesně jako to dělal celý svůj život – nikoho nenechal bez pomoci, každému dal to, co bylo potřeba. Celý jeho život byl ukázkou praktického křesťanství. Prožili jsme příjemné chvilky a věříme, že Pán Bohuškovi požehná a zachová mu zdraví ještě řadu let.