Nastalo nejvýznamnější období všech křesťanů bez ohledu na denominační ohrádku – velikonoce. Žádní komerční zajíčci, kuřátka nebo malovaná vajíčka. Pro následovníky Krista jde o připomínku největší oběti, která kdy byla v dějinách lidstva učiněna – položení bezhříšného života za hříchy nás všech. Připomínali jsme si ji jak v našem sborečku, tak i v těch, do kterým zavítali mnozí z našeho společenství při cestě za svými blízkými a přáteli, se kterými chtěli prožít tyto sváteční dny.

Sobotní školou nás provedl František Tomanec. Úkol „Rozhodující chvíle“ navazuje na předchozí kapitoly poslední knihy Písma – Zjevení. Shrňme si nejdůležitější myšlenky.

Bůh předává v posledních dnech celému světu naléhavé poselství. V kontextu Zj. 14 ukazuje aktuální výzvu k zásadnímu životnímu rozhodnutí. Rozhodnutí v maličkostech může být rozhodnutím o věčnosti. Neodkládejme správné rozhodnutí až na poslední krizi.

Ústředním bodem Zj. 14 je Ježíšův návrat a jeho odplata. Syn člověka udělá konečné rozhodnutí o osudu národů a celého lidstva. Po nebeském soudu nastane vykonání rozsudku, který je přirovnán ke sběru obilí a vína. Syn člověka s korunou na hlavě na Boží příkaz posbírá úrodu ze země. Ve Zjevení 14 se mluví o dvou sklizních – žni a vinobraní. Žeň obilí představuje spravedlivé a sklizeň hroznů nespravedlivé.

Všichni lidé i andělé budou moci vidět a pochopit následky bezbožnosti, zla, hříchu a nezákonnosti. Před všemi živými bytostmi se naplno ukáže kontrast mezi dobrem a zlem, právem a nepravostí, poslušností a neposlušností.

Bůh nás volá teď, v tuto chvíli, abychom mu odevzdali svůj život.

Dnes k nám zavítal náš milý „dvorní“ kazatel Hynek Dona a jeho zamyšlení se samozřejmě týkalo právě probíhajících velikonoc. Nabízíme hlavní myšlenky kázání.

Opakovaně zaznívají výzvy na zintenzívnění přípravy na dobu konce. Málokdo ale prozradí, jak se to dělá. Apoštol Pavel nám trochu napoví: „Snažně běžím…ale tělo je slabé…“ Jiný text Písma dodává: “ Bez Něj nic nemůžete učinit…“ Z toho vyplývá, že jen osobní, intimní vztah s Ním, je řešením. Právě o Něm vypráví velikonoční událost. O omytí nohou svých nejbližších, o slavnosti Hodu beránka. O lámání chleba a podávání kalicha s vínem. O promodlené noci v Getsemanské zahradě a pochybné spoluúčasti  svých následovníků. O zradě a tragickém konci jednoho z nich. O chvástavých slibech Petra a následné několikanásobné zradě. O výsměchu a krutém bičování. O koruně z trnitého keře. O ostudné veřejné popravě na golgotském pahorku. Proč to všechno? Kvůli komu? Kvůli těm, kteří se do Něj zamilují. A nejen proto, že za ně umíral na dřevěném kříži. Také proto, že to křížem neskončilo, ale vlastně začalo. Kamenná hrobka, do níž bylo jeho bezvládné tělo uloženo, je prázdná! Ať to někdo bere nebo ne, na věci se nic nezmění: Vzkříšení Ježíše Nazaretského je největší událostí všech dob! A že na ty, kteří v Něj uvěří, čeká obdobné zmrtvýchvstání. O tom jsou Velikonoce!!!  Jak se tedy připravit na dobu konce? Žít ve vztahu s Tím, který je ŽIVÝ! Žít vírou, nadějí a především láskou. V běžné denní praxi uplatňovat neměnné starozákonní zásady: „Pouštěj chléb svůj po vodě, a po mnohých dnech jej najdeš“. Pravděpodobně namazaný. A také nezapomenout, co od svých následovníků Nejvyšší očekává. “ Zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit se svým Bohem.“ A přitom se dnes a denně vracet ke Golgotě. Tam, kde nejen umíral, ale také z mrtvých vstal Ten, který má jméno Emannuel, s námi Bůh.   „A když je Bůh s námi, kdo proti nám?“   Amen!