Letošní jaro si dává obzvlášť na čas. Když už se zdá, že propukne v plné síle, překvapí nás následujícího rána opět mráz. Sobotní den byla ale  jako malovaný – slunečné ráno, první něžné květy na stromech, záhony vyzdobené narcisy a tulipány. Je úžasné sledovat tu nádheru a hledat v ní našeho Stvořitele a Pána. Podívejme se pozorně kolem sebe na pučící přírodu a rozeznáme v ní sílu vzkříšení!

Ovšem i na modré obloze se může objevit mrak. A to se stalo nám. Sobotní školou nás měl provést Petr Chára. Tak jako každé sobotní ráno i dnes jsme se začali sdílet, co nás během uplynulého týdne potkalo. Našich srdcí se velmi dotkla smutná zpráva ukrajinské spolubydlící Olenky. Každý válečný konflikt je špatný, a ten současný na Ukrajině se dotkl naší sestry osobně. Připravil ji o její nejbližší. Okamžitě jsme se rozhodli nahradit větší část času určeného pro studium sobotního úkolu modlitební chvilce, ve které jsme se společně modlili za všechny, kdo jsou vystaveni válečným útrapám. I když nerozumíme v lidských dějinách mnohému, a válka na Ukrajině mezi tyto události patří také, a i když netušíme, jak dlouho bude trvat a kolik lidí ještě musí zemřít, přesto věříme, že Pán má vše ve svých rukou a chyby nedělá. V tomto duchu se odvíjela i modlitební chvíle – prakticky jsme prožili úkol sobotní školy s názvem „Bojte se Boha a vzdejte mu čest“.

Mnoho lidí považuje zprávu o konci světa za povedený vtip. Čím naléhavěji je zpráva hlásána, tím menší důležitost jí lidé přisuzují. Prožívání strachu vyjadřuje myšlenku úcty, bázně a respektu. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.  Spasení z milosti neneguje Boží zákon nebo potřebu poslušnosti.

 Závěrečný pozemský konflikt je bojem o mysl člověka. Místo majetku, peněz, rozkoše nebo moci musíme do středu našeho života postavit Boha. Vzdávejme Bohu čest svým chováním, vztahem k lidem i k sobě samým. Mějme na paměti, že „ti, kteří zvítězili, zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovu víru“. To je obraz věrného Božího lidu v posledních dnech. Bázeň se neprojevuje hrůzou a chvěním, ale radostným a láskyplným podřízením se Bohu.

Širší shrnutí úkolu najdete na našich stránkách.

Naše nejmladší členky Adélka a Jindřiška pro nás připravily krásné překvapení – dózu s malými proužky papíru, na kterých jsou uvedené veršíky k povzbuzení. Veršíček si může nabídnout u vstupu do modlitebny každý, kdo náš sboreček navštíví.

Jindřiška Mročková nám také připravila příjemné chvíle před kázáním. Potěšila nás skladbou zahranou na housle. Co všechno se na housle naučila, nám představí na svém absolventském koncertu, který má před sebou tento týden.

Kázáním z Božího slova nás provedl Bohumil Mroček. Rád se dívá na známé biblické události trochu jiným pohledem. A tak nám připomněl první kapitoly knihy Genesis.

Pohřeb není radostná událost, ale bylo by dobré v této nelehké chvíli nabídnout pozůstalým také nějakou radostnou myšlenku. Myšlenku o vzkříšení a naději na věčný život. Pro to musí člověk něco udělat během svého života – dříve, než se sám ocitne na posledním rozloučení. V knize Genesis čteme o stvoření párů zvířat, poté i  Adama. Ten byl na rozdíl od zvířat sám.

1 Moj 2,20. 21. 23.

Bůh stvořil stromoví, strom poznání a strom života. Oba stály uprostřed zahrady. Bůh plánoval věčný život pro lidi. 1Moj 2, 16.17. – zde bylo poprvé použito slovo smrt. Bylo varováním pro Adama a Evu. Co by se stalo, kdyby strom poznání stál někde v rohu zahrady? Odolal by člověk? Lidé jsou zvídaví a zvědaví.

1Moj 3, 1.-7. Eva byla uprostřed zahrady a viděla hada. Měl pro ni mnoho zavádějících otázek a matoucích odpovědí. Adama a Eva nebyli zvyklí na lži a polopravdy. Byli zaskočeni. „Nezemřete, ale budete jako Bůh znát věci dobré i zlé.“ Zatím znali jen dobré. Jakmile přestoupili Boží příkaz, neměli už přístup ke stromu života a spěli k zániku. Byli bezmocní a nebyla cesta zpět. Ne vlastní silou. My neznáme cestu ze smrti, Bůh ano.

V ráji dostali Adam a Eva podmíněný přístup k životu věčnému. Náš čas na zemi je omezen. Bůh to má jinak. Božím krokům mnohdy nerozumíme. Na zemi přišel Ježíš, aby zachránil nejen Adama a Evu, ale každého z nás. Pokud se ztotožníme s Jeho plánem, přejdeme ze smrti do života.

Řím 8, 1.-4. , 1 Petr 3, 18,.

Adam a Eva se měli rozhodnout. My se také musíme rozhodnout, kterou cestu si vybereme.

Audio záznam kázání najdete na našich stránkách.