Dnešní sobotní bohoslužbu jsme zahájili promítáním videa shrnujícího život našeho společenství v uplynulém roce. Minulý týden nám na sluníčko přálo, což nás těšilo, ale díky příjemným paprskům byly světelné podmínky pro promítání špatné a video se tudíž stalo neviditelným. Napravili jsme to tedy dnes. Někteří z „diváků“ prohlásili, že fotky jsou navybírané, protože ukazují pouze samé krásné okamžiky. Ovšem při zamyšlení jsme si museli uvědomit, že jsme opravdu prožili neskutečně požehnaný rok. Nikdo z našich milých neodešel, nikdo se neodstěhoval, naopak jsme přivítali několik nových členů, proběhlo několik křtů, prožili jsme mnoho úžasných společných výletů, nespočet bohatých agapé. Vztahy ve sborečku jsou po mnohých problémech minulých let velice srdečné a přátelské. Jsme Pánu vděční za všechna požehnání, kterých se našemu společenství nezaslouženě dostává.

Poprvé se náš sboreček na probírání úkolu sobotní školy rozdělil na dvě třídy. Jedna klasická, druhá určená pro děti, mládež a přátele, kteří Boží pravdy teprve poznávají. Jsme Pánu vděční za to, že k nám začali chodit noví lidé „z venku“ hledající Boha a přátelské společenství. Je třeba se jim věnovat. Třídu vedla Soňa Mročková. S klasickou třídou probrala úkol sobotní školy Anička Petrovičová, která úspěšně s manželem překonala covid, a my jsme byli velmi rádi, že jsme oba opět přivítali ve shromáždění. Úkol měl název „Hospodin slyší a vysvobozuje“. Žalmy opakovaně zdůrazňují, že svrchovaný Hospodin, který stvořil a udržuje vesmír, se zároveň zjevuje jako osobní Bůh, který se sklání k lidem a udržuje s nimi vztah. Bůh je blízko svému lidu a svému stvoření na nebi i na zemi. Měli bychom si uvědomit, že nejlepší odpověď na Hospodinovu blízkost spočívá v tom, že mu budeme důvěřovat a budeme žít podle jeho přikázání.  Z dějin Izraele se můžeme naučit, že Bohu jde právě o takovou víru a poslušnost. Shrnutí úkolu najdete na našem webu.

Včera uplynulo 380 let od porážky evangelických povstalců v bitvě u Vsetína, která znamenala ukončení 23 let trvající vzdorování násilné rekatolizaci valachů v době pobělohorské. Po odchodu švédských vojsk, která valachy podporovala, byli evangelíci v  bitvě poraženi, zadrženo bylo 1936 mužů, 148 jich bylo popraveno a mnoho vesnic v okolí Vsetína vypáleno. Násilná rekatolizace poslední  oblasti na českém území byla odstartována.

V souvislosti s tímto výročím nám dnes zazpívalo trio IFA (Iva, Franta, Adélka) písničku z pera Franty Tomance opěvující prosté obyvatele Valašska, kteří i přes zákazy čtou své Bible, učí v nich číst své potomky a milují svůj krásný, i když tvrdý kraj. Písnička se jmenuje „Náš kraj, náš rodný kraj“ a byla složena původně u příležitosti nástupu kazatele Milana Hloucha do valašských sborů, a později mírně přetextována pro potřebu přednášek bratra Jarka Jerryho Šlosárka.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Tomáš Staš ze Rtyně v Podkrkonoší. Důvodem jeho návštěvy bylo nejen kázání, ale také dvě skvělé besedy o svém působení v Bolívii, kde jako člen ASI-CS pomáhá stavět a financovat školy, modlitebny a působit v oblasti osvěty zdravotnictví. Kázání by se dalo nazvat „ovečkové“. Na podobenství o ztracené ovci nám připomenul, jak úžasný pastýř je náš Pán, a co my, jako Jeho ovečky, můžeme očekávat, na co se můžeme spolehnout a v co můžeme doufat. Zvukový záznam najdete na našem webu.

Po kázání jsme prožili velmi příjemné agapé. Ochutnali jsme mnoho dobrot, které pro nás připravily naše sestry. A protože se dnešní bohoslužby zúčastnili také naše milé sestry a bratři ze sboru Kateřinice, byli jsme o to více rádi za společenství a moc rádi jsme si spolu popovídali.

Před 14.hodinu začali do modlitebny přicházet také návštěvníci z jiných sborů, kteří si přišli poslechnout přednášku Tomáše Staše o Bolívii. Měli jsme možnost nahlédnout do mentality místních lidí, kteří se netrápí termíny, přesnými postupy a úřední byrokracií. Věřících je v této zemi 95% a mají velkou touhu žít s Pánem a navštěvovat modlitebnu. Jenže těch je nedostatek. Na pozemek si budoucí sbor šetří několik let. Následně je pomocí financí získaných ze zahraničí vystavěna modlitebna, což netrvá déle než 2 měsíce. Že není zcela hotová a dokonalá – nevadí. Hlavně když je kde se scházet. Už při otevítání nového objektu se rozhoduje o tom, kdo se postará o otevření další, nové, modlitebny. Lidé přijímají Pána i jiné lidi velice srdečně a s otevřenou náručí. Nehledají problémy, nemají předsudky, nepěstují domněnky. Důležitá je čistá láska a touha po Ježíši. Je toho mnoho, co bychom se mohli od Bolivijců učit.