Vládne nám právě období chřipek, nachlazení, rýmy a kašle. Podle toho dnes naše shromáždění vypadalo – doplňovali jsme se v kýchání a posmrkování. Ale neodradilo nás to a do shromáždění jsme přišli. Duchovní povzbuzení přinese jistě i to tělesné.

Sobotní školou nás provedla Anna Petrovičová. Téma znělo na první pohled nesourodě – „Boží hněv a láska„. Jde to vůbec dohromady?

Přestože často chválíme a vyzdvihujeme Boží soucit a milosrdenství, mnohé znepokojuje pomyšlení na jeho hněv. Lidé předpokládají, že je-li Bůh láska, neměl by nikdy projevovat hněv. Tato představa je však mylná. Boží hněv totiž vychází přímo z jeho lásky. Někteří tvrdí, že Bůh Starého zákona je Bohem hněvu a Bůh Nového zákona je Bohem lásky. Ani tento pohled však není správný. Je jen jeden Bůh, který se zjevuje v celém Písmu. Bůh, který je láska, se zlobí na zlo – ale zlobí se  právě proto, že je láska. Sám Ježíš vyjadřoval že je láska. Sám Ježíš vyjadřoval
hluboký hněv vůči zlu.  Nový zákon nás opakovaně učí o spravedlivém a oprávněném Božím hněvu. Boží hněv je vždy jeho spravedlivou a milující odpovědí na zlo a nespravedlnost. Je to spravedlivé rozhořčení motivované dokonalou dobrotou a láskou a jeho cílem je rozkvět celého stvoření. Boží hněv je jednoduše přiměřenou odpovědí lásky na zlo a nespravedlnost. V souladu s tím zlo vede Boha k zásahu ve prospěch obětí zla a proti jeho pachatelům. Boží hněv je tedy dalším projevem jeho lásky. 

Zde jsou nejdůležitější myšlenky úkolu:

Boží hněv je přiměřenou odpovědí lásky na zlo a nespravedlnost.

Hřích a zlo vzbuzují u Boha touhu zasáhnout ve prospěch utlačovaných, ponižovaných a zneužívaných.

Podstatou Božího charakteru je jeho soucit a slitování, aniž by omlouval hřích nebo zavíral oči před nespravedlností.

Ježíš projevil vůči těm, kteří znevažovali svým chováním Boží chrám a bohoslužby, „spravedlivé rozhořčení“.

Kristův hněv je zde spojen se smutkem nad tvrdostí lidského srdce.

Asi je správné, když se láska znepokojuje nad zlem, které ubližuje předmětu této lásky.

Jeho hněv je vždy namířen jen proti tomu, co škodí jeho stvoření.

Boží hněv proti zlu vyvěrá z jeho touhy po konečném vítězství dobra ve vesmíru.

Kde není přítomno zlo a nespravedlnost, tam není ani Boží hněv.

Právo vynést rozsudek má jen Bůh. 

Bůh každému nabízí možnost svobodného rozhodnutí a poskytuje příležitost k pokání.

Bůh odstraňuje ty, kdo se rozhodli mu odpírat, aby nemohli vést druhé do zkázy.

Když o pomstu usilují lidé, vznikají nové problémy.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze sboru Vsetín. Nabízíme jeho přepis, případně si můžete poslechnout zvukový záznam na našem webu.

Brzda je slovo související s autem, kolem, motorkou, … Má neutrální význam.

„Nebuď brzda, pojď brzdo, to je ale brzda, brzdi“ – působí negativně. Co může být brzdou v křesťanském životě.

Dlouhá cesta se má rozdělit na několik částí, tak jako se dělí dlouhá cesta pro dítě, aby ji vydrželo jít. Na naší křesťanské cestě máme také takové zastávky, resp. znamení. Bible říká, že pokud je uvidíme, máme se napřímit, protože vykoupení je blízko. Je dobré posílit motivaci, pokud je dlouhá cesta, a říct si, že cíl za to stojí, a že na to nejsme sami – poutníků je mnoho. A že máme průvodce – sice se mu někdy ztrácíme, odbočujeme, zdržujeme skupinu. Ale On na nás čeká, nebo nás vyhledá.

Další zdržení může způsobit zranění – v duchovním případě jsou to šrámy na duši. Když nám někdo ublíží. Někdy to trvá méně dlouho, po chvíli se otřepeme a jdeme dál. Ale některá zranění jsou hodně hluboká a bolestivá. Pláčeme, nahlas ale mnohdy jen uvnitř. Trhá nás to. Takové zranění je třeba nejprve nechat zahojit. To chce čas a trpělivost, a po nějakou dobu klid. Jinak se rána hojit nebude.

U zlomeniny kosti se nejprve vytváří svalek, který drží místo kosti, ale potřebuje čas, aby se vytvořil. V druhé fázi se v něm ukládá vápník, kdy už můžeme postupně přidávat zátěž. Třetí fáze je remodelace, a ta trvá i několik let.

Zraněná duše také potřebuje postupně zatěžovat, potřebuje čas. Pokud se nezačneme začleňovat do společenství, kde jsme dlouho nebyli, nemusíme tu zátěž ustát a můžeme se zranit mnohem víc.

Důležité jsou kontroly u velkého lékaře. Žalm 34,19 . „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi , jejichž duch je zdeptán.“

Všechna zranění se hojí jizvou. Viditelné i neviditelné. Naše jizvy zmizí, jediné viditelné zůstanou jizvy našeho Pána. Druhý problém může být, když se zasekneme. Naše okolí se nás snaží přesvědčit, že se nemáme zdržovat věcmi, které nejsou tak důležité. Co na to Bůh? Má s námi neskutečnou trpělivost a počká s námi. Ale také jen určitou dobu – příběh Lota. Bůh poslal 2 anděly, ale Lot otálel. Proto ho vzali i s jeho rodinu a odnesli je pryč. Nebo farizeové  – zasekli se na dodržování zákona. Což není špatné, ale kvůli dodržování zákona Ho nepoznali, dokonce Ho poslali na smrt.

Co my ? Nebrzdí nás něco? Nebere nám něco čas, který bychom mohli trávit s Bohem?

1Kor 12, 14.- dále

Každý má dar od Boha. Každý jsme jiný. Jsme součástí velkého stroje, jsme jedno kolečko. Díky malým se mohla otáčet velká. Když jedno vypadne, třeba i to nejmenší, nejde celý stroj. Bude chybět. Dar nám dal Bůh a ví proč. Také ví, proč nám některé nedal. Ale spolupráce je klíčem k tomu, aby celý stroj fungoval.

Brzda brzdí prostřednictvím brzdové kapalina, ta přenáší sílu na kovové kompozity, ty se začnou dotýkat kotouče. Čím více nás někdo brzdí, tím více mohou vzniknout třenice. Tření vytváří teplo a to by mohlo vytvořit oheň.

Jiný způsob brzdění je pomocí motoru podřazením. Nešlapejme prudce na brzdu, když nás někdo vybržďuje. Zkusme to pomalu – auto bude stále pod kontrolou pomocí spojky, ale nedojde ke tření. Naší spojkou, přenašečem síly mezi koly a motorem, mezi námi a Bohem, je to Ježíš Kristus.

Nebuďme brzdami sobě nebo jiným. Nechejme působit našeho lékaře. Ovládejme auto pouze skrze spojku.