Dnešním úkolem sobotní školy nás provedl František Tomanec. Postěžoval si, že se mu téma tohoto čtvrtletí zdá velmi těžké. Copak se dá definovat, stanovit si pravidla, za jakých může vzniknout, a teprve potom vykvést? Nebo se můžeme zamilovat i bez pochopení tohoto procesu? To je vskutku filozofická otázka. Ale my se nezamýšlíme nad láskou proto, abychom věděli, jak „na ní“, ale abychom pochopili – alespoň okrajově – vztah našeho Pána k nám a utvrdili se v tom, že on je tím nejkrásnějším příkladem, jak žít náš život.

František se chopil úkolu s povzbudivým názvem „Bůh miluje spravedlnost“ s vervou sobě vlastní. Na  Blízkém východě byli ve starověku „bohové“ nejen nestálí, nemorální a nepředvídatelní, ale přikazovali i ukrutnosti, mezi které patřily dětské oběti. A ani potom se pohané
nemohli spolehnout na přízeň svých „bohů“, takže se neodvážili jakkoli se jim protivit. V úplném kontrastu s falešnými bohy starověkého světa, a dokonce i s moderními „bohy“ současnosti, Hospodina hluboce znepokojuje zlo, utrpení, nespravedlnost a útlak – to vše neustále a jednoznačně odsuzuje.  A co je nejdůležitější, jednoho dne se zlem navždy skoncuje. 

Láska a spravedlnost – jdou tyto pojmy k sobě? V celém Písmu vystupují láska a spravedlnost společně.  Pravá láska vyžaduje spravedlnost a opravdová spravedlnost se určuje a dosahuje jen v lásce. Bůh je všemocný, ale svou moc uplatňuje spravedlivě a laskavě. Ve všech vztazích zůstává Boží charakter neměnný. Odvrácením se od bezbožnosti a pokáním může člověk způsobit, že Bůh upustí od plánovaných soudů, protože je dobrý, spravedlivý, milující a milosrdný. Bůh nelituje svého jednání, protože se rozhodl špatně, ale proto, že se změnily okolnosti. Boží charakter plný dobroty a lásky nejzřetelněji ukázal Ježíš na kříži. Bůh miluje i ty, kteří ho nenávidí, dokonce i ty, kteří vůči němu zajímají nepřátelský postoj. Také od nás očekává, že budeme „Zachovávat milosrdenství a spravedlnost“. Bůh prokazuje svou přízeň tisícům obyvatel země a odpouští jim jejich viny, vzdor i nepravosti. 

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil bratr Martin Mikláš. Přemýšlel nad tím, jak se chovat ve styku s jinými lidmi. Jak reagovat na zprávy, které slyšíme, jak reagovat na projevy těch, se kterými mluvíme a třeba jim chceme svědčit o Pánu. Je nutné si zjistit všechny informace, protože v době reklam a mediální manipulace můžeme snadno získat o věci či člověku špatný názor. Měli bychom zohlednit charakter člověka, se kterým se bavíme. Pokud je to člověk mírný, bavit se s ním mírně. Pokud je hloubavý, předkládat spíše věcné argumenty. Citlivý člověk bude dobře reagovat na příměry a příběhy ze života. Velkým vzorem je nám Ježíš Kristus, který přesně věděl, jak se s kterým člověkem bavit. Na Něho bychom také měli při evangelizaci spoléhat, k němu se modlit, aby nás při jednání vedl. Aby se po ovoci Ducha svatého poznalo, jací jsme my.

Audio záznam kázání najdete na našem webu pod odkazem Kázání.