Sobota 31.12.2016

Poslední den roku 2016 nás přivítal mrazivou náladou. Přesto, že chlad zalézal až pod kabáty, naši věrní bratři a sestry se nedali odradit a přispěchali do sboru.

Mládež v sobotní školce se zapotila při luštění rébusů a bludišť. Netradiční průběh – to byla malá odměna od sestry Ivy Burešové za celoroční pilné studium. Přidala se i nejmenší členka sboru – Stázinka, která už začíná všechno zvučně komentovat. Ani dnes děti nezapomněly na zpěv a zkoušku novoroční besídkové scénky.

Studiem posledního úkolu sobotní školy nás provedl bratr Miloš Mroček. Tématem bylo „Některá naučení z knihy Jób“.

„Žít z víry“ – kniha Jób odhaluje, že se okolo nás děje mnohem více, než vidíme a vnímáme. Lidé z doby Jóba věřili v Boha, dokonce ho nějakým způsobem i znali – jeho charakter a stvořitelskou moc. Ale kromě viditelné reality vůbec netušili, co se děje v pozadí. Jsme na tom podobně. Kniha Jób nás učí, že se potřebujeme naučit žít vírou, uvědomit si svou slabost a nedokonalost a uznat, že toho víme i vidíme opravdu jen málo.

„Satan“ – jedna z nejsložitějších otázek, které lidské uvažování zaměstnává, se týká existence zla. Většina lidí se zlem přirozeně nesouhlasí. Zlo je skutečné, je součástí našeho světa. Uvědomujeme si ho, až když se s ním potkáme. Můžeme ho rozdělit do dvou skupin – přírodní, které způsobují přírodní katastrofy – např. zemětřesení, záplavy, smrtelné infekční choroby, nebo morální, které je výsledkem záměrného jednání lidských bytostí. Na základě Písma věříme, že zlo má původ v pádu stvořené bytosti – Lucifera (satana). Písmo popisuje satana jako reálnou bytost, která se snaží lidem co nejvíce uškodit. V knize Jób lidé obviňovali z neštěstí Boha, Jóba, ale ani jednou se nezmínili o satanovi. Přesto nám kniha ukazuje, kdo je za zlo na světě odpovědný.

„Přátelé“ – tři, později čtyři, přátelé přicházejí za trpícím Jóbem s dobrými pohnutkami, aby mu projevili soustrast a potěšili ho. Když se Jób rozhovořil a hořekoval nad tragédií, měli přátelé pocit, že důležitější než ho povzbudit a povznést jeho ducha je poučit ho a opravit jeho teorii. Jób však potřeboval přesně to samé, co všichni trpící a hříšní lidé – milost a odpuštění. To bylo znakem Ježíšovy povahy – Kristus hřích neomlouvá a nezmenšuje vědomí viny, ale nechce odsuzovat. Chce zachránit.

„Víc než jen trní a bodláčí“ – Když se podíváme kolem sebe, vidíme jen utrpení, nemoci, cudobu, války, kriminalitu, znečištění a nespravedlnost. Navzdory všemu, co prožíváme, nám kniha Jób přináší poselství o tom, že Bůh je s námi, ví o nás, rozumí nám a zaslibuje, že jednou naše trápení skončí.

„Ježíš a Jób“ – v průběhu dějin si mnozí věřící všímali podobnosti mezi příběhem Jóba a Ježíše. Jób sice – na rozdíl od Ježíše – nebyl bezhříšný. Byl však věrný a spravedlivý, jeho život byl oslavou nebeského Otce, stejně jako Ježíšův. Jób prošel těžkými zkouškami, které mu nastražil satan, celý život ho obviňovali a napadali, stejně jako Ježíše. Navzdory tomu žil Ježíš bezúhonným životem, kterým představil Boží charakter. „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíš Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“

Kniha Jób je součástí většího obrazu, který zjevuje Boží slovo. A jako součást velké duchovní a teologické mozaiky nám přináší významné poselství s univerzální výzvou, která platí pro všechny Boží následovníky. Tím poselstvím je věrnost uprostřed neštěstí a nepřátelství. „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Po krátké přestávce vyplněné přátelskými pozdravy pokračovala bohoslužba slovíčkem před kázáním. Tentokrát si mládež vyslechla vyprávění Ivy Burešové o podivuhodných vlastnostech tak nepatrných tvorečků, jako jsou mravenci. Bůh nás nabádá, abychom se ze života těchto malých stvoření poučili. Především nám mohou být příkladem v plnění úkolů, které jim naplánoval náš Stvořitel, přesně podle Jeho plánu. I nám dal Pán plán – svědčit svým životem i slovem o velikosti a dobrotě našeho Boha. Mravenci vynikají ve spolupráci – všichni pracují jako jedna rodina v harmonii a ke zvelebení celého mraveniště. I po nás chce Bůh lásku a spolupráci, aby se naše sbory rozvíjely a rostly. Mravenci jsou nesmírně pracovití a vzájemně si pomáhají. I my bychom měli mít lásku ke všem bratrům, nikoho potřebného nenechat bez pomoci a neměli bychom vést zahálčivý život. Mravenci se nikdy nevzdají. Můžeme jim rozházet mraveniště, a vždy si ho postaví znovu. Také my bychom měli mít vytrvalost a nikdy nepřestat věřit, i když se nám právě nedaří. A tak – s blížícím se koncem roku – přejme si do toho nového, abychom byli právě jako ti mravenci.

Mládež nám před kázáním zazpívala písničku, se kterou se nedá nesouhlasit – „Můžeš mít radost ve svém srdci každou hodinu a každý den“.

Kázáním z Božího slova nám posloužila netradičně Anička Petrovičová. A protože budeme v příštím čtvrtletí studovat v sobotní škole naučení o Duchu svatém, úvaha Aničky byla právě o něm. Přepis kázání a verše uvedené v něm si můžete najít v archivu.

Po ukončení bohoslužby ještě předali Franta Tomanec a Iva Burešová drobné dary oslavenci minulého týdne Jindru Olešovi. Sada „Mladý grafik“ a dárková taška s nápisem „Xlavě a potěše Jindřicha Oleše“ našeho známého grafika a spisovatele jistě potěšila.

Poté si členové společenství vzájemně popřáli do nového roku a většina se vypravila na společnou oslavu silvestra k Mročkům do Valašské Bystřice.