Jaro, které klepalo uprostřed pracovního týdne na dveře, se někam vytratilo a Valašsko opět zasypal sníh. Inu – co Pán Bůh řídí – dobře řídí. Přece jen – máme teprve únor.

Sobotní škola měla téma Duch svatý a ovoce Ducha. Tento námět nás oslovil, diskuze se rychle rozproudila. Učitelkou nám byla Anička Petrovičová.

„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“ Ga5, 22.23. Působení Ducha je přirovnáváno k ovoci, protože stejně jako zdravý strom poznáme podle toho, jaké dává ovoce, člověka poznáme podle toho, jaké ovoce Ducha nese. Toto ovoce je důkazem, zda v nás žije Ježíš Kristus. Nejde však o něco, co bychom dokázali vyprodukovat vlastním úsilím, ani ho nedostáváme odněkud zvenčí.  Když nás Duch svatý přivádí ke Kristu prostřednictvím Božího slova, Ježíšovy vlastnosti se začínají projevovat v našich životech. Pokud jsme napojeni na Krista jako ratolesti na vinný kmen, pokud je Kristus součástí našich myšlenek, projeví se to na našich činech a můžeme nést ovoce. Náš charakter se začne proměňovat a bude odrážet charakter Ježíše Krista ve všem, o čem uvažujeme, o čem mluvíme a co děláme. Duch svatý nám dá sílu žít vítězně a rozvíjet ctnosti, které jsou charakteristické pro Boží děti.

Prvním a nejdůležitějším projevem Ducha svatého je láska, protože Bůh je láska. Přichází jako výsledek našeho přebývání v Kristu a Kristova přebývání v nás. Tato láska je ušlechtilá a nezasloužená. Má moc měnit člověka, vede hříšníka k pokání, probouzí v něm touhu po něčem lepším, má moc sjednocovat. Láska je tmelem, který spojuje všechno ovoce Ducha do jednoho celku a dává hodnověrnost tomu, co děláme.

Radost – není zaměřena na pozemské skutečnost. Zaměřuje se na Boha a jeho dílo v nás. Není ovlivněna vnějšími okolnostmi a působí v nás, i když prožíváme smutné chvíle.

Pokoj – pokoj v nás vede k pokojem naplněným vztahům s jinými lidmi. Nebudeme hašteřiví, nesnášenliví, hádaví, pomstychtiví.

Trpělivost – ochota snášet lidi i okolnosti, s nimiž jsme konfrontováni. Trpěliví můžeme být jen když se zaměřujeme na cíle, jež mají z pohledu věčnosti skutečnou hodnotu.

Laskavost – Bůh se k nám sklání navzdory našim chybám a nedostatkům a chová se jako milující otec. Stejně bychom se měli chovat my k jiným lidem.

Dobrota – je láska, která koná. Zahrnuje dobré skutky a činy, projevuje se praktickými projevy lásky.

Věrnost – je důvěryhodnost našeho charakteru a spolehlivost. Věrní dělají, co slíbili.

Tichost a mírnost – neznamená slabost. Pokorní lidé nejsou divocí, hašteřiví a sobecky agresivní. Pokoru charakterizuje duch laskavé služby.

Sebeovládání – střídmost a sebeovládání nesouvisí jen s jídlem a pitím, ale s každou oblastí života.

„Ovoce Ducha je laskavá a milující povaha, pozitivní přístup k životu, klidná mysl a mírné vystupování, trpělivost, která překonává problematické okolnosti, soucitné pochopení a ohleduplná pomoc, velkorysé posuzování a shovívavost, oddanost a spolehlivost za všech okolností, pokora, která zapomíná na sebe a raduje se z druhých, postoj sebeovládání. Takový charakter je ovocem Ducha. Vše spočívá ve slovu ovoce. Nemůžeme ho dosáhnout úsilím, ale přebýváním, nemusíme žít s obavami, ale v důvěře, nejde o skutky, ale o víru.“

Sobotní školku vedla Zdeňka Pimková. Děti si připomněly návrat izraelitů do Jeruzaléma z Persie, kde vybudovali nový chrám. Zamýšlely se nad tím, zda znají někoho, kdo pomáhá v jiném městě stavět modlitebnu a jak ony pomáhají „budovat“ svůj sbor, svou církev. Za úkol měly nakreslit slavnost stánků, což se jim zdařilo. Také opakování další části biblické časové osy stihly.

Slovíčko před kázáním nám připomnělo, že ne všude na světě žijí lidé v takovém pokoji a náboženské svobodě, jako my. V některých zemích je stále víra důvodem k uvěznění nebo popravě. Iva Burešová dětem trochu osvětlila, jak se žije ve vzdálené zemi jménem Severní Korea. Příběh věřícího chlapce, který se tajně sešel s misionářem a místo o peníze a jídlo pro svou hladovou rodinu poprosil o předání desátku, křest, službu Večeře Páně a novou Bibli, nás dojal.

Prožili jsme modlitební týden, ve kterém jsme se zamýšleli nad manželství, rodinou a vztahy mezi lidmi. Kázání Pavla Pimka bylo jakýmsi shrnutím toho tématu. Přepis kázání najdete v archivu.