Řada dětských úsměvů nás přivítala dnes po příchodu do modlitebny. Naše děti prožily páteční schůzku pathfinderu a společnou noc ve sborové místnosti a podle jiskřiček v jejich očích si to užily.

Bohoslužbu jsme zahájili po písni a modlitbě sdílením našich prožitků z minulého týdne. Nepotkávají nás jen dobré věci, někdy se musíme vyrovnat i s událostmi, ze kterých je nám smutno. V týdnu zemřela sestra Mária Petrovičová, kterou jsme všichni znali. Syn Jenda nám přinesl báseň, kterou jeho maminka napsala v roce 2010 vykreslující její pohled na život, víru a vše, co má v našem pozemském životě smysl. Přednesla nám ji sestra Jana Jančová. Mnohé z nás pohnula k slzám.

Sobotní školou s názvem „Duch svatý a život křesťana“ nás provedl Miloš Mroček. Úkol tohoto týdne se zamýšlel nad jedním z důležitých témat Bible – nad svatostí – Boží, naší. Boží láska a Boží svatost jsou neoddělitelné a jsou základem Boží přirozenosti. Svatost popisuje čistotu a dokonalost Boží přirozenosti. Bůh je dokonalý, bez poskvrny a zosobňuje dobro. Iz6,3. – „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů“.

Čím více se přiblížíme Ježíši Kristu, tím více si začneme uvědomovat své vlastní nedostatky a chyby. Začneme se srovnávat s dokonalým Ježíšem Kristem. Vynikne naše sobectví a naše nedokonalost. Zároveň to bude doklad, že satanovy lživé názory ztrácejí nad námi moc, že nás vede Boží Duch, a Boží Duch vede k životu. Svatost bychom mohli shrnout jako „podobnost Kristu“. Znamená to, že žijeme jako jeho děti v láskou naplněné poslušnosti a odevzdání se. O svatost musíme prosit v modlitbách. Svatosti Boží se nikdy nemůžeme rovnat, nikdy jí nedosáhneme. Ale musíme usilovat s Boží pomocí o postupnou změnu svého charakteru. Bůh přijímá každého věřícího díky Kristově oběti jako ospravedlněného. Chce nás svou mocí proměňovat, abychom stále více odráželi Jeho obraz.

Naše posvěcení jde ruku v ruce s vírou a děje se díky moci Ducha svatého. V každém z nás se odehrává zápas pramenící z toho, že v nás přebývá hřích. Fp 3,13.-14. – „Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ V našem životě víry se až příliš často zaměřujeme na sebe. Soustředíme se na naše vítězství a porážky – místo abychom svůj pohled zaměřovali na Boha, který jediný nám může dát vítězství nad hříchem.

Žít život naplněný Duchem svatým znamená žít podle Božího zákona. Tím vyjádřujeme naši věrnost. Zákon je obuví, v níž naše láska může chodit a projevit se. Pokud je měřítkem a normou svatosti Boží zákon, tak srdcem svatosti je láska. Láska je odpovědí na Boží spasení a projevem věrnosti.

Svatost je předpokladem k tomu, abychom se mohli těšit ze společenství s Bohem. Je zároveň základem toho, abychom mohli být pro Boha použitelní. „Zasej čin, sklidíš zvyk, zasej zvyk, sklidíš charakter.“ Charakter je to jediné, co si s sebou vezmeme do nebe. Někteří lidí zaměňují svatost za aktivizmus. Pokud si nenajdeme čas na ztišení, abychom mohli slyšet Boží hlas, pak jsme vystaveni nebezpečí, že budeme dělat to, co chceme – ve vlastní síle. Na takovém jednání však nemusí spočinout Boží požehnání, nepřinese nám skutečný pokoj a nenaplní nás Boží mocí.

V sobotní školce vedené Petrem Chárou rozebírala mládež téma služby – Pána Ježíše pro nás, a nás pro jiné lidi. Stejné téma mělo i slovíčko před kázáním Ivy Burešové. Naše děti se nedaly zahanbit a zazpívaly nám krásnou písničku.

Kázáním nám posloužil Marek Wagner. Před nějakou dobou navštívil náš kraj Kornelius Novak, se kterým se Marek setkal a dnes nám přednesl některá témata, o kterých spolu diskutovali. Přepis kázání najdete v archivu.