Prostory modlitebny CASD jsou nejmenším prostorem z těch, ve kterých se konala ekumenická bohoslužba. Trochu jsme se báli, zda budou stačit místa pro všechny očekávané návštěvníky a hlavně zda naši bratři v Kristu překonají ledovkou pokryté chodníky a ve zdraví dorazí. Ale jako vždy Pán naše starosti vyřešil. „Sboreček“ se o půl šesté zaplnil.

Bohoslužbu tentokrát vedl kazatel CASD Pavel Kostečka. Po jeho přivítání zazněla píseň „Ježíši, Ty jsi můj Pán“, kterou nám zazpívali členové sboru CASD. Na klavír, violoncello a trubku doprovázely děti a byly velmi šikovné.

Po čtení z Písma svatého se nám poprvé představilo nově vzniklé seskupení Eku schola, které tvoří tři hlavní organizátoři ekumenických výšlapů Franta Tomanec, Jarka Krutílková a Iva Burešová. Zazpívali nám píseň „Dáváš mi lásku vzácnou“. Díky textům na programech jsme se mohli přidat a chválit našeho Stvořitele společně.

Bez přítomnosti našeho Pána by se tato úžasná setkání nikdy neuskutečnila, proto se sluší našemu Hospodinu poděkovat modlitbou a prosit o Jeho požehnání. Kázání se tentokrát ujal Tomáš Hasmanda, první pastor AC. Jeho pozice byla o to těžší, že byl již čtvrtým kazatelem v pořadí, který měl promluvit na text 2 Kor 5, 14.-20. Zdálo by se, že vše podstatné již bylo řečeno, ale my jsme věřili, že Tomáš jistě rozechvěje naše srdce nějakou velkou myšlenkou. A nespletli jsme se. Vysvětlil text z opačné strany.

Přepis kázání:

Každým rokem jsou naše ekumenická setkání hezčí. Začínáme se více poznávat, zdravit se, tykat si, usmívat se na sebe. To proto, že nad námi je Bůh nás VŠECH.

2 Kor 5, 17.-20.

17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Text směřuje k prohlášení „jste Kristovi“. Jsme vysláni, abychom zvěstovali spasení. Ježíš Kristus přinesl poselství – miluji tě. Ale jde to dál. Bůh nás miluje a dal nám úkol. Jsme vyslanci. Z kazatelny často slyšíme – měli bychom zvěstovat Ježíše Krista. Ježíš říká: „ já jsem se rozhodl vás poslat“. Posílá MNĚ i TEBE. Dal nám službu smíření, jsme jeho vyslanci. Až budeme jednou stát před Bohem, mohl by se zeptat: „Tak co mé vyslání? Co jsi s ním udělal?“. Líbí se nám, že Kristus nás miluje, chrání, tímto nás ale provokuje. Naše výmluvy – já jsem neměl čas, neumím dobře mluvit… – nám před Bohem moc nepomůžou.

Bůh je výš a dívá se na každého z nás. Je to ale pozitivní zpráva. Zná nás, proto ví, koho posílá. Ví, s jakým hříchem bojujeme, přesto nám svěřil do rukou to největší poselství.

Zvěstování Krista bychom neměli dělat tak, jako jiní. Každý má svou osobnost, svůj dar a každého z nás si Pán vybral a poslal s tímto darem. Má to ale podmínku – my sami musíme přijmout tuto zprávu o smíření skrze krev Ježíše Krista. Přijali jsme ji? Nemohu zvěstovat smíření, pokud jsem ho neprožil. Přijal jsi smíření od Boha? Mám tu radostnou zprávu? Tolik Bůh miloval člověka, že ho chtěl vrátit zpátky domů a proto se stal člověkem, zemřel a stal se hříchem. Všechny hříchy vzal na sebe. Když Ježíš Kristus visel na kříži s přitlučenýma rukama a nohama, nemohl se opřít, nemohl se nadechnout, nemohl narovnat hlavu, byl zbitý, zjistil, že to nejdůležitější ve vztahu s Bohem  je pryč. Jakou hrůzu prožíval, když byl zcela sám. Padla na něho celá tíha hříchu. Vzal ho dobrovolně na sebe. To je smíření.

Máš svou zkušenost se smířením? Spadla z tebe všechna tíha, za co jsi se styděl, co tě tížilo? A prosil jsi o odpuštění a následoval Ho?

Bůh přichází a říká: „vše je v pořádku, už mezi námi nic nestojí, jen krev mého syna“. Je to obrovský dar. Ničím jsme si ho nezasloužili. Ježíš Kristus říká: „ty už na kříž nemusíš, já už jsem všechny ty hrůzy prošel.“ Je to dar. Přijmi ho, nebo odmítni. Je to dar z lásky a zadarmo. Můžeme jen jediné – dát se Mu. V naší osobě nic moc nezíská, jen hříšného člověka. Bůh však odpouští zdarma. Můžu k Němu přijít a zhroutit se u Jeho nohou.

„Staré věci jsou pryč “ – a je tu něco nového. Co nás deptalo je pryč. Kdo prožil setkání s Ježíšem Kristem,  radikálně se mu změnil život.  Když toto prožijeme, děje se nadpřirozené v tom, že spolu sedíme – lidé z různých církví a říkáme si :  „Záchrana je dar pro mě, pro tebe. Nejsem lepší než ostatní. Díky Ježíši Kristu jsem neskončil v hříchu. Jen proto, že to udělal z lásky, vím, že se nemám proč povyšovat nad jiné lidi z jiných církví. Všichni jsou stejní jako já. To je ekumena.

Smíření znamená uvědomění si :

  • Nemám Bohu co dát
  • Zachránil mně z lásky

Zcela v duchu kázání se nesl duet Jarky a Ivy „Dáváš mi, Pane, život nový, život svůj“. Další chválu „Já jsem s vámi“ jsme zpívali již všichni.

Modlitební chvíle jsme prožili ve skupinkách, ve kterých jsme všichni děkovali Pánu za dar spasení, za smíření s námi a Jeho přítomnost v našich životech. Každý měl na srdci tolik díku, že nás musel kazatel Pavel Kostečka přerušit, aby mohl program pokračovat. Před požehnáním z knihy Iz 43, 1.-3. jsme si ještě zazpívali chválu „Daruj nám pokoj“.

Přesně před rokem při 4.ekumenické bohoslužbě ve sboru CASD se zrodil nápad na pořádání dalších ekumenických aktivit, konkrétně eku výšlapy. Proběhly již 3 a čtvrtý je plánován na 25.2.2017. O tomto nás informovala Jarka Krutílková – „máma“ těchto výšlapů. Upozornila také na instalované panely s fotkami a popisy již uskutečněných výšlapů.

Akce nadcházejícího Chaverutu nám představil Jindřich Kimler.

Poslední chválou bohoslužby byla píseň „Veď mne cestou svého následování“. A potom už nám Pavel Kostečka objasnil, co znamená tajuplný bod programu zvaný „kolečko“. V jiných církvích je zvykem přání pokoje. Adventisté mají zvyk zahajovat sobotu či setkání chválou, kterou v podobě upravené právě pro ekumenickou bohoslužbu Pavel Kostečka předříkával a všichni zúčastnění opakovali. Šlo o velmi milou chvilku, kdy jsme se všichni spojili rukama v jeden kruh a bez rozdílu církevní příslušnosti opakovali slova o tom, že jsme všichni jedna rodina chválící Hospodina. Byla to výmluvná tečka všech letošních ekumenických setkání. Vždyť o spojení se v jednu Kristovu rodinu nám šlo.

Pak už nás Pavel Kostečka vyzval k dokončení sbírky, jejíž výtěžek bude využit pro hospic Citadela a všichni jsme se přesunuli do sborové místnosti k bohatě prostřenému společnému stolu. Jako pokaždé, i tentokrát se nám u jídla krásně povídalo, seznamovalo a sdílelo. Kéž se naše rodina během letošního roku ještě více rozroste. Pán nám žehnej.