„Vítáme mezi námi bratry a sestry z Kateřinic a bratra z Brna“ zněla dnes jedna z úvodních vět starší sboru. Návštěva rodiny je důvod k radosti, a ten jsme dnes opravdu měli.

Průvodcem sobotní školy dnes byla Květa Tyšerová. Jsme rádi, že se uzdravila a spolu s námi se zamýšlela nad tématem „Křest a naplnění Duchem svatým“.

Bible nás vybízí, abychom byli naplněni Duchem svatým. Můžeme mít znalosti, schopnosti či výřečnost, ale bez Ducha svatého nemůžeme žít životem podle Božího záměru. Je potřeba prožít dvě zkušenosti – odpuštění hříchů a přijetí Ducha svatého. Křest vodou bývá někdy nazýván jako křest pokání. Při křtu se ztotožňujeme s Kristem a On nám dává Ducha svatého, abychom mohli žít v jeho moci a nést dobrou zprávu. Všichni jsme pokřtěni jedním Duchem do jednoho těla a všichni jsme napojeni na téhož Ducha. Když v nás Duch svatý přebývá, jedná se o každodenní proces. Nemůžeme žít jen z působivé zkušenosti, kterou jsme někdy prožili. Každý den potřebujeme být naplněni Duchem svatým,  protože každý den přináší nové výzvy.

Být naplněn Duchem svatým neznamená, že ho mám stále víc. Spíše to dokazuje, že mu více patřím a že stále větší část mého života je naplněna jeho přítomností. Jedním ze základních předpokladů přijetí Ducha svatého je pokání. Pokud slyšíme Boží slovo, probouzí se v nás svědomí a vede nás k uvědomění si naší hříšnosti a ztracenosti. Opravdové pokání je víc než jen lítost nad důsledky hříchu. Pokání přináší i změnu srdce a mysli. Teprve pak vidíme, jak ohavný hřích je.

Pro přijetí Ducha svatého potřebujeme vytrvalou modlitbu.  Modlitba nemění názor Boha na nás, mění nás a uvádí nás do Boží blízkosti. Naše modlitby nás připravují pro přijetí darů, které nám Bůh chce dát.

V sobotní školce se učili mládežníci s tetou Ivou o darech, které přijímáme od Boha. Zamýšleli se nad tím, jaké dary máme, jestli je dostávají všichni lidé, proč má někdo více a někdo méně. Vše si vysvětlili na podobenství o hřivnách. Děti si vyrobily také koláž tvořenou obrázky symbolizujícími různé dary.

Slovíčko před kázáním nám připomnělo, jak důležité je pro nás ticho, zklidnění a trávení času jen se svými myšlenkami. Jen pokud se ztišíme můžeme slyšet Boží hlas promlouvající k nám.

Kázáním nám posloužil náš milý kazatel Pavel Kostečka. Své zamyšlení uvedl vzpomínkou na tři bývalé spolupracovnice v ústavu, ve kterém dříve působil. K čemu ho dovedla vzpomínka na tuto „výzvědnou informační službu“ si přečtěte v archivu kázání.

Chodbu mířící k naší modlitebně dnes vyzdobily panely s díly našeho milého skorobratra, grafika a spisovatele Jindřicha Oleše. Jde o „kousky“, které byly vystavovány na právě proběhnuvší výstavě Valašský výtvarný salon 2016.  Jde vskutku o milá dílka, posuďte sami.