Píseň písní 2:12: „Květy se objevují na zemi, nastal čas zpěvu a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky.“

Při pohledu na kvetoucí stromy, záhony plné tulipánů, modřenců a jiných květů, louky zlaté díky květům pampelišek nejde než děkovat Pánu za jeho úžasné stvořitelské dílo, které nám předal k opatrování. Neboť všichni víme, čí rukou byla tato nádhera vytvořena – „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“.

Sobotní škola pod vedením Bohumila Mročka s názvem „Národy 1.“ prochází pasáže Bible, které vypráví velký příběh národů, jež se často bouřily proti Bohu, odmítaly jeho vedení, ale on o ně stále stál a prostřednictvím svého „vyvoleného lidu“ je chtěl přivést zpět k sobě.

Jednou z klíčových otázek v knihách Daniel a Zjevení je problém světských vlád a řada řada lidských pokusů ovládnout planetu, která patří Bohu jako Stvořiteli. Když nakonec skončí bolestné období hříchu a vzpoury, je to právě Bůh, kdo bude navěky vládnout ve spravedlnosti. Období lidských snah o vládnutí trvají tisíciletí. Nikdy však nefungovaly, dokonce ani tehdy, když se lidé snažili dosáhnout těch nejvyšších ideálů. Následky lidských snah byly často hrozivé. Smutné dějiny lidstva nejsou ničím jiným než popisem tragédie, kterou opakovaně působí selhání různých společenských systémů.

Shrnutí myšlenek úkolu si můžete přečíst na našem webu pod odkazem Shrnutí úkolů SŠ.

Chvály Bohu zpívají lidé od pradávna. V našem zpěvníku se nachází mnoho písní, které mají historii dlouhou i několik století. Naše trio IFA (Iva, Franta, Adélka) nám dnes zazpívalo také starší píseň, konkrétně z roku 1968. Napsal ji na Slezsku velmi dobře známý Oldřich Mika, který vytvořil nezapomenutelný zpěvník „Kopretiny“. Z něho zazněla dnes píseň „Haleluja“, kterou si spolu se zpěváky zazpíval nejeden člen sboru.

Kázáním nám posloužil bratr Jirka Kloda ze sboru Vsetín. Zatím co ve svém posledním kázání u nás se zabýval podobenstvími Ježíše, dnes se zamýšlel nad zákony uvedenými v Matoušově evangeliu.

Ve společnosti, ve které se objevil Ježíš Kristus, nebyl spokojen s úrovní zachovávání zákona, měl výhrady. Nejvíce sporu měl se zákoníky, kteří byli profíci ve výkladu zákona. Co bylo tak špatně, co mu tak vadilo? Pochopíme všechny výhrady?

Evangelisté nezapisovali události hned, ale až po určitém čase. První je Markovo, a zdá se, že další se nechali tímto evangeliem vést. Markovo evangelium končí, jako by bylo useknuto ve spěchu. Pravděpodobně když byl apoštol Petr vyhnaný z Říma za císaře Nerona okolem roku 65 n.l., 30 let po událostech spojených s osobou Ježíše, Marek pravděpodobně useknul text kvůli útěku.

Evangelia vznikala mezi 60-90 rokem, možná i později. V mnohých jsou stopy pozdější literatury.

Zákon ve SZ je nazýván 4 názvy:

  • Tóra=nejzaužívanější – ukazatel, nasměrovatel, nejlépe se hodí k celkovému vyjádření Boží vůle,
  • Mišpad = soud, pravidlo, právo,
  • Mišpa = přikázání,
  • Chuk = ustanovení.

Co je zákon, jak byl vydán, co tím Bůh myslel, co je obsah zákona a co se s ním stalo, že měl Ježíš takové výhrady?

Židé nikdy nerozdělovali zákony na různé druhy, pro ně to byla tóra. Tímto slovem se označovaly i různé nařízení a řády. Při vyhlášení o slavnosti Beránka, to byla také tóra = zákon o bohoslužbě o beránku. Také jiné ustanovení a řády se takto označovaly = o novorodičkách, co se má dělat kdy s miminkem, řád očišťování při úmrtí ve stanu, řád o oběti ve chrámě, řád o obřízce, řád pro krále Deut 17kap. (vydáno o 300let dříve, než nastalo období králů). Patří sem zákon č.1 – Desatero = což je spíše ústava, 10 slov, nejsou to obšírně popsaná pravidla. Také druhý zápis desatera v Deuteronomiu, opakované desatero.

Celková definice zákona je „Boží vůle tak, jak byla zjevena ve vladařském nároku na Izrael.“

Zákon je smluvní zákoník. Dělí se na dvě smlouvy :

  • První deska – obsahově zahrnuje svrchovanost Hospodinovu, záchranu jeho jedinečnost, odlišnost od ostatních božstev, jedinečnost jeho jména, nároku na Izrael. Je rozvedena v rituálních a kultických předpisech.
  • Druhá deska – zákon o soužití Izraele jako vyvoleného národa a smlouvou zavedeného účastníka smlouvy s Bohem. Lid = vlastnictví boží. Není to uložená povinnost, ale radost.

Nastaly potíže s vývojem společnosti, když měl být zákon aplikován na nové podmínky a projevy. Dostal se mezi cizí národy a Izraelci začali vlivem okolností doplňovat vysvětlující pokyny. Lidé se snažili o podrobný výklad zákona pro všechny myslitelné výklady. Řád pro očišťování byla tlustá kniha. Latinské Casus (případ) = metoda kaziustika, aplikace pro různé příklady. Soubor příkazů a zákazů, ten se rozvíjel, stával se stále nepřehlednějším a základní požadavky se více ztrácely. Zákoníci si to uvědomovali, a tak řešili, které přikázání  je největší.

Zákon přidáváním ztrácel na síle, rozmělňoval se, ztrácel na významu. Z náboženské strany bylo používáno k ohlušování vlastního svědomí. Lidé si tím dokázali vše omluvit. „Chci milosrdenství, ne oběti.“ Malachijáš. Jak zařídit nápravu?

Mat 5, 17.-20.

Je to výrok o platnosti zákona. Židé se tak ztráceli, že už pochybovali, jestli je platný a jak je platný. Je možné správným zachováváním možno zákon nenaplnit? Ježíš hledá cestu.

Mat 5, 21.-26.

První prohloubení myšlenky zákona. Zákon přikazoval otcům, aby fyzicky nikoho nezabili. Ale že smýšleli o vraždě, nikomu nevadilo. Ježíš říká, že záleží na postoji člověka. Zdůrazňuje, že co se odehrává uvnitř nás, je rozhodující. Učitelé zákona rozlišovali přikázání malé a velké, lehké a těžké, podle toho jak těžké bylo splnění toho příkazu. Ježíš přišel s plností a mocí, oznámil, jak funguje zákon v naplněné podobě.

Mat 7, 7.-12.

Zaslíbení, jak funguje zákon. Výkladově prohlubuje smysl zákona, zlaté pravidlo při dodržování. Právníci mají judikatury = případy, které už proběhly, podle nich se řídí. Stejně to dělá Ježíš. Nejde jen o to nečinit druhým zlo, ale poukazuje na nekalkulující zbožnost, zapomeňme na reciprocitu dodržování zákona. Nejde o to, že jsem splnil, co jsem měl a víc po mně nechtějte. Já jsem od Boha něco dostal, tak pro něho něco udělám. Takto ne. Zákon je minimum toho, co by od nás chtěl Bůh. K zákonu se nemělo nic přidat ani ubrat. Zákon podle Ježíše dochází k naplnění, když přijmeme boží logiku bezplatné milosti. Učedníci, kteří jsou příjemci božího příklonu, jsou vyzváni, aby jednali stejně. „V tom je zákon a proroci.“

Mat 5, 43.-48.

Miluj svého přítele a nenáviď nepřítele – to vzniklo v esenské sektě z oblasti Kumrámu.( Od nich máme Izajáše.) Ježíš tento citát použil a zcela ho převrátil. Lidé si vytvořili pravidlo, jak a koho milovat. Ježíš je napomíná, aby přemýšleli jinak. Ježíš nás staví na hranu myslitelného.

Mat 22, 34.-40.

Smysl zákon není o pravidlech, ale je o lásce, respektu.

Ježíš říká – na těchto dvou přikázáních stojí celý zákon a proroci. Nemluví o spisech, ty byly přidány do kanonu až po době nehemiášovské. Odkazuje na staré časy, možná k Sinaj. „Tento zákon jim zapíši do srdce.“

Měli bychom zákon dodržovat proto, že milujeme Boha. Mat 7. Kap. – kouzlo zákona je v tom, jak smýšlí Ježíš. Aby se nám na zemi žilo dobře a Bůh z nás měl radost. Musíme to umět.