Poslední beseda Adra Klubu zdraví v letošním školním roce by se mohla stát inspirací pro nadcházející období dovolených. Společně s bratrem Janem Dymáčkem jsme se vypravili do dvou zemí bývalého Sovětského svazu – do Gruzie a Arménie.

Společné putování jsme započali v hlavním městě Gruzie, nebo jak říkají Gruzínci – Georgie. Označení Gruzie je používáno právě od dob sovětské nadvlády. V Georgii je státním náboženstvím pravoslaví, ke kterému se hlásí 84% obyvatel. 10% vyznává islám a 4% arménská apoštolská církev. Při pohledu na mapu nemůžeme přehlédnout Jižní Osetii a Abcházii, které Georgie považuje za své území, ale tyto státečky se cítí být samostatnými.

Je neuvěřitelné, zápisů do dědictví UNESCO Georgie má. Na každém kroku narazíte na chrám, přírodní oblast či zajímavý architektonický prvek, který si zaslouží uchránit pro příští generace.

Letecká cesta do Tbilisi, hlavního města Georgie, vede přes Istanbul. Zde se střídá historický ráz budov s ultramoderním, luxus s chudobou. První zastávkou byla pevnost Narigala a jedna z nejstarších botanických zahrad Evropy. Původní název města byl Tiflis. Žil zde mnich Abo z Tiflisu, který přinesl do oblasti dnešní Georgie křesťanství a je pohřben pod kostelem Metechi. V katedrále Sioni z 5.století sídlil biskup pravoslavné církve a byl zde roku 1802 zveřejněn ruský manifest o připojení Georgie k Rusku. Stejně jako to známe z našich dějin – kdo protestoval, skončil ve vězení. Do té doby žilo v Tbilisi 80 tisíc židů, dnes jich zde najdeme 13 tisíc. Pro místní budovy jsou typické přesahující zdobené dřevěné balkony, které jsou také zapsány do dědictví UNESCO. Pokud si chcete pochutnat na něčem dobrém, kupte si ořechy navlečené na provázku a máčené v ovocné šťávě – čurčely. Tak jako i v dalších zemích bývalého SSR, i zde najdeme sochu Matky Georgie postavené na vyvýšeném návrší v obdivuhodné velikosti.

Z hlavního města jsme se spolu s naším průvodcem vydali do pohoří Kavkaz. Krásné přírodní scenérie stojí  za shlédnutí. Místní obyvatelé se živí chovem ovcí a krav, které mají na silnici vždy přednost. Toto pohoří dělí Evropu a Asii. Vede přes něj vojenská cesta z Tbilisi do Ruska dlouhá 213 km, která je ale pro místní uzavřená a hlídána ruskými vojáky. Průsmyk přes hřeben se nachází ve výšce 2395 m a je také uzavřen. Nejvyššími vrcholy Kavkazu je na ruské straně Elbrus a na gruzínské Šchara, oba ve výšce nad 5 tisíc metrů. Blízko hraniční čáry najdeme kostel Nejsvětější Trojice ze 14.století, ke kterému se dostaneme pouze pěšky nebo taxíkem z městečka Kazbegi pod horou. Odtud je také krásný výhled na horu Kazbek, která má ale téměř neustále svůj vrchol v oblacích.

Svůj půvab má pevnost Ananuri ze 17.století postavená jako ochranný objekt u silnice mířící do Ruska, Také ta je zapsána v dědictví UNESCO pro svůj čistý architektonický sloh. Žinvalská přehrada zásobuje pitnou vodou celé hlavní město.

Z Kavkazu jsme se ještě vrátili do Tbilisi a navštívili katedrálu Nejsvětější Trojice, což je moderní pravoslavná katedrála z roku 2004, třetí největší na světě. A už míříme v našem virtuálním putování do Arménie.

Zde je státním náboženstvím arménská Apoštolská církev, a to 93% obyvatel. 1% vyznává pravoslaví, 4% islám a 1% katolickou víru. I zato země má své sporná území, na která si dělá nárok, což je Náhorní Karabach. Majetnické nároky si zde činí i Ázerbajdžán.

Apoštolská církev zde působí a je státním náboženstvím od roku 301 po Kristu, což z Arménie činí první zemí se státním křesťanským náboženstvím, a hned v závěsu je právě Georgia. Hlavním městem je Jerevan, který je nazýván také růžovým městem, a to z toho důvodu, že většina objektů je obložena načervenalým kamenem. I zde najdeme sochu Matky Arménie. Významné je muzeum písemností Mesrep Maštoc z roku 405 po Kristu. Najdeme zde také rukopisy psané v originální arménské azbuce. Hned vedle stojí Památník arménské genocidy, který připomíná vyvraždění 1,5 milionů Arménců v letech 1915-1918 Turky.

Úchvatný je pohled na Malý a Velký Ararat, které jsou viditelné z Jerevanu, nachází ze 2km v tureckém území, ale patří právě Arménii. Po této hoře je nazvána také místní brandy. Chrám sv.Ripsime je prvním křesťanským chrámem na území Arménie. Místním Vatikánem je chrám Eschmiadzin. Všudypřítomné kamenné kříže kačkary ohromují precizností provedeného zdobení. Navštívili jsme také katedrálu Mayr Tačar a Zvartnoc, která je zvláště oblíbená u nevěst. Pohoří Ararat nám připomene Bibli, protože podle zde přistála Noemova archa po velké potopě.

Tak jako Gruzie má svého mnicha, který přinesl místním obyvatelům křesťanství, má ho také Arménie a je pochován pod chrámem Chor Virap. Velmi zajímavý je dvouposchoďový chrám Noraxank ze 13.století, či chrám Geghart, který je částečně vytesán do skály a částečně přistavěn. Jedinečnou památkou je bývalé centrum helénské kultury z roku 77 po Kristu Garni. Jezero Sevan v nadmořské výšce 1900 n.m. je jedním z nejvýše položených.

Po návštěvě Gruzie se vracíme zpět do Georgie. Nad městem Mccheta, které bylo dlouhá léta hlavním městem země, se vypíná klášter Džvari s kostele Sv.Kříže ze 6.století. Městu se přezdívá nejpobožnější město Gruzie. V místní katedrále Sveticchhoveli byli korunováni a pochováváni králové.

Skalní město Uplisciche bylo vybudováno ve 13.století a dobyto bylo až nájezdníky z Mongolska. To, čeho si Gruzínci velmi považují, je muzeum jejich rodáka J.V.Stalina. navštívit můžete domek, ve kterém se narodil a vyrůstal, stejně jako opancéřovaný železniční vagón, který používal pro své cesty a který byl vybaven jako obytný dům.

Gruzie a Arménie jsou velmi krásné a pohostinné země, které stojí za to navštívit. Jejich historie je historií křesťanské víry, a tím je pro nás velmi zajímavá. Děkujeme bratru Dymáčkovi za krásný výlet na asijský kontinent a budeme se těšit na příští setkání.