Přestože mnoho členů našeho sborečku vyrazilo za sluníčkem do jiných krajů, sešlo se na dnešní bohoslužbě pěkných 17 účastníků. Dnešní sobotu nás provázel vedoucí sboru Pavel Pimek. Hned na počátku se projevilo, jak neskutečně lehce se dnešní mladí orientují v technice. Problémy se spuštěním hudebního doprovodu sborových písní vyřešila nejmladší členka z rodu Kimlerů.

Na úvod sobotní školy nás seznámil bratr Ján Petrovič se shrnutím nejdůležitějších myšlenek minulého úkolu. Samotnou sobotní školou s názvem „Hořící keř“ nás provedla Anna Petrovičová. Tématem bylo povolání Izraelitů ze země Egyptské Exod 3. a 4.kapitola. Jak Hospodin zastaví Mojžíše na poušti zázračným hořením keře, jež plameny nestravovaly. O tom, jak k němu Bůh promlouvá a vysvětluje zevrubně, k čemu jej povolává. Také se Hospodin na žádost Mojžíše představuje svým Jménem, pod kterým Ho bude Izrael znát až do konce časů. Jeden z velmi podstatných a důležitých okamžiků, a to nejen pro Hebrejce.

I poté zaznamenává Písmo výmluvy Mojžíše, proč se nemůže tohoto úkolu zhostit. Zde nepanovala ve třídě shoda, zdali to bylo pro to, že si velmi dobře pamatoval, kým Egypt ve skutečnosti je, nebo zda za tu dobu v Midjánu vyspěl v pokorného a bázlivého muže, který si myslí, že není k této věci ten pravý a způsobilý. V čem ovšem shoda panovala bylo vědomí, že nechápeme a nedokážeme vysvětlit ten okamžik, kdy Mojžíš uposlechne Hospodina, vydá se na cestu, aby poté byl Jím samotným zastaven a zbaven života. Taktéž není pochopitelný ani následný čin Sipory a obřezání nejmladšího syna.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Jaromír Juřínek ze sboru Vsetín. Základem zamyšlení byly verše z listu Židům 4, 14.-5,10. Byla položena otázka: „Kým je Ježíš Kristus a jaký má význam pro náš kontakt s Bohem, Otcem.“ Potřebovali jsme prostředníka, který osobně zná Otce a také osobně pozná člověka s jeho zkouškami, utrpeními i úspěchy víry. Někoho, kdo by okusil i lidství.

Pán Ježíš tím vším prošel a je schopen nám nejen plně porozumět, ale umí nám v dané chvíli i pomoci. Pisatel těchto listů si nevšímá velekněží v jejich lidskosti, slabostech a nedokonalosti. A to počínaje Áronem a konče Kaifášem.

Centrem je vysvětlení toho, že nastal konec starého nedokonalého kněžství a započalo kněžství nové a naprosto dokonalé. A to vše podle řádu Melchisedechova, zastoupeného dokonalým veleknězem, samotným Pánem Ježíšem Kristem.

Kristovo utrpení se pro Boha Otce stává dokonalou smírčí obětí, která mu umožnila jmenovat svého Syna Ježíše Krista Nejvyšším Veleknězem.

Od této chvíle to není o lidské snaze a skutcích, ale o plné důvěře v Ježíšovo zastoupení nás samotných, před trůnem Živého Boha. O naprosté důvěře v Pána a Jeho následování.