Horké léto pomalu začíná ustupovat podzimu. Svědčí o tom také tenčící se počet stránek našeho úkolu sobotní školy pro 3Q 2026. Pomalu se blížíme ke konci. Dnešní úkol s námi probral bratr Mroček. Název byl „Správcovství a poslání“. Studovali jsme 2 list Korintským 8. a 9.kapitolu.

Pavel předložil návrh solidarity, aby bohatší podpořili chudé. Sbírku bylo nutné připravit, promyslet, podpořit a schválit.
Správcovství zajišťuje pro církev potřebné finanční i lidské zdroje. Konkrétně náš sbor může podpořit věřící z jiných oblastí. Kdo štědře rozsévá, bude štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se předem rozhodl.  Dávání je důkazem toho, že v srdci člověka přebývá pravá láska.
Je plánování klíčovým principem spojeným s ochotou dávat? Ano ve smyslu „individuálního rozhodnutí“ a zásady „podle své možnosti“.  Na rozdíl od desátků, kde Bible jasně stanovuje podíl deseti procent.
Chudí lidé bývají štědří a často dávají nad své možnosti. Štědrost je vydáváním svědectví o Kristově evangeliu. Štědrost a ochota dávat nejsou jen otázkou peněz. Dávání darů posiluje vzájemnou soudržnost a jednotu v církvi.  Peníze mají moc lidi spojovat, ale žel, mohou i rozdělovat.
Všechny dary přijaté od Boha, peníze, čas nebo moc, mají sloužit k povznesení díla evangelia.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Pavel Pimek, starší a vedoucí sboru. Mělo název „Starší bratr“ a přepis nejdůležitějších myšlenek pro vás zaznamenal bratr Petrovič. Audio záznam nebyl tentokrát pořizován.

 Starší bratr.

V patek 11.9.2026 si téměř celý svět, ale především Spojené státy připomenuli smutné výročí teroristického útoku na budovu Světového obchodního centra v New Yorku. Tuto událost Pavel jednou větou připomenul, ale hlavně ji dal do souvislosti s Příběhem staršího bratra, že „všechno je složitější, než se zdá“.

Lk 15,11-32. (v překladu O.Petrů)

Kdo by neznal příběh z podobenství všeobecně označovaného jako „Podobenství o marnotratném synovi“. Každý z nás určitě ve svém životě slyšel desítky kázání na toto téma. Rozebírali jsme ho snad ze všech stran. Téměř by se dalo říct, že v příběhu již nelze objevit nějakou novou myšlenku. Příběh je výkladově vyčerpán. V příběhu vystupuje otec, dva synové, občan, otcovi nádeníci, otcovi služebníci. Ve své fantazii si můžeme rozmařilý život spojit s přáteli nebo dokonce s prostitutkami.

Nebo přece jenom?  

Tak například se nám nabízí otázka, zda také otec nebyl „marnotratný“, když bez jakýchkoliv námitek vyhověl žádosti mladšího syna a vyplatil mu jeho podíl na svém majetku. (Vždyť z biblického hlediska by vlastně mohlo všechno náležet staršímu synovi.) Mladík odešel z domu a rozmařilým životem promrhal lehce nabytý majetek.

Nejdříve se dostal finančně na mizinu. Pak přišel hlad, nejdříve mírný, pak tak ukrutný, že si přál dělit se o žrádlo s prasaty, které pásl. Ale ani to se mu nedostávalo. (Jak znám prasata ze svého dětství, tak se určitě ona samotná odmítla dělit s někým o stravu.)

Postupně se dopracovával k bodu zlomu. Uvědomil si, že nádeníci jeho otce mají jídla nazbyt, zatímco on strádá. Ve své mysli začal formovat větu, kterou si nejdříve v duchu, pak šeptem, polohlasem, a nakonec i hlasitě, nesčetněkrát opakoval, až dospěl k nezvratnému rozhodnutí. Vstal a vydal se směrem domů! Ta věta je v Bibli napsaná dvakrát:

Lk 15,18.19.21. „Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých služebníků.“

Z příběhu vyplývá, že otec nikdy nepřestal myslet na syna. Často se díval směrem, kterým odešel z domu. (Nevím, zda si uměl představit, v jakém stavu se jeho syn jednou vrátí domů. Nevím, zda jsi také připravoval slova, která mu pak řekne.)

V příběhu se říká, že otec ho již z dálky spatřil a poznal. Otec byl dojat, pohnut soucitem běžel vstříc synovi. Objal ho je slabý výraz, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky. Syn sice stihl říct otci větu, kterou si celou cestu opakoval, ale pak už jedná pouze otec a naplněn radostí uděluje příkazy. „Přineste nejlepší šaty, oblečte ho, navlékněte mu prsten, obujte ho. Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavu, neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.“

Najednou se objevuje na scéně starší bratr. Přichází z pole a neví o ničem, co se během posledních hodin odehrálo. Hudba, kterou slyší a tanec, který vidí dává tušit, že se děje něco neobvyklého. Jak to, že o ničem neví, že ho nikdo neinformoval? Přivolaný služebník okamžitě popisuje poslední události. S každou další větou stoupá napětí a hněv ve tváři staršího bratra. Není schopen přijmout a smířit se s otcovým milosrdenstvím.  Rozhodl se, že se oslav nezúčastní. On spravedlivý, má stolovat s hříšníkem? Uvědomujeme si, že příběh staršího syna je i našim příběhem?

Mt 20,1-16. popisuje podobenství o najatých dělnících. Učí nás o tom, že Boží spravedlnost se projevuje jinak než v našich představách.

Lidé se rozdělují na „my“ a „ti ostatní“. Ty, kteří si pozvání na hostinu zaslouží a ty, kteří na ni nepatří. Nejsmutnější na příběhu je skutečnost, že starší bratr bránil vstup na hostinu sám sobě.

Všichni jsme byli pozváni na mnohem honosnější a významnější nebeskou hostinu a těšíme se na ni.

PS: Přiznávám, že přepis kázání ovlivnila skutečnost, že jsem nevycházel ze stenografického záznamu. Obsahy kázání si pravidelně zapisuji od svých dětských let. Obsahují ale pouze část toho, co jsem slyšel. Obsahují to, jak mě kázání oslovilo a to, co ze všeho slyšeného stihnu zapsat dříve, než nová slova přepíšou moji paměť, a na to předchozí v rychlém sledu myšlenek okamžitě zapomenu. Pokud se cítíte ochuzeni tím, že přepis neobsahuje všechny myšlenky, nebo tím, že přepis obsahuje i to, jak jsem myšlenky přijal a pochopil já, přijďte si prosím vyslechnout další kázání „živě“ přímo od kazatele. Vliv Ducha Svatého nebude oslaben žádným prostředníkem.

JPe