Ekumenický Večer chval 25.10.2016

Na popud ekumenické modlitební skupinky, která se schází jednou v měsíci v bývalé kavárně nad Albertem, sídliště Vyhlídka II, Fibichova ulice, se uskutečnil v úterý 25.10.2016 Ekumenický večer chval.

Večerní šero už se vkrádalo do ulic, když jsme před 19.hodinou vstoupili do kostela ČCE v Botanice. Ztichlým Božím domem se nesly krásné tóny – chválící skupinka zkoušela písně na Večer chval. A zpívalo jim to opravdu dobře. Zaujali jsme strategicky výhodnou pozici  😉 přímo před promítacím plátnem, na kterém nám byly později promítány texty chval. Kostelní lavice se začaly postupně zaplňovat bratry a sestrami, kteří stejně jako my přišli děkovat Pánu za jeho lásku, trpělivost a požehnání.

Večer chval zahájil bratr Bohdan Mikušek, jeho přivítání bylo velmi milé a přátelské. S velkou radostí jsme se poté přidali ke chválící skupince a zazpívali jsme několik písní našemu Pánu. Naše srdce byla otevřená a plná Boží milosti. Bez ohledu na příslušnost ke konkrétní církvi – bylo nám všem spolu velmi dobře. Písně jsme prokládali chválami a díky, které jsme vysílali vzhůru k našemu Stvořiteli.

Čtení z Písma nás zavedlo do knihy Izajáš 55.kapitola verše 1.-13. Verše se vznášely pod stejnou klenbou kostela, ve kterém v roce 1992 přednášel Reuven Berger, mesiánský žid z Izraele, který nám přinesl zvěst o procitnutí vyvoleného národa, o jeho nalezení Ježíše Krista a jednotě všech věřících. Věříme, že tím otevřel brány našich srdcí i brány kostelů v našem městečku.

Nad daným textem se s námi zamyslel kazatel CASD Pavel Kostečka. Jeho promluva by se dala nazvat „Reklama Boha na Boha samotného“.

Prodejci nejrůznějšího zboží hledají cestu, jak prodat své zboží. Jednou z možností je reklama. Slovo reklama vzniklo z latinského KLAMARE = volat, křičet. My, věřící, také nabízíme kvalitní „produkt“. Celé Písmo je plné volání a křičení.

Přísl 9 – Přísloví mluví o dvou ženách, které křičí na pocestné. My jsme také vystaveni volání. Co si vybereme – v té duchovní oblasti ? A jak budeme volat my ? Jak pozvat lidi, aby si koupili „Boží slovo“ ?

Jásavá, povzbuzující slova, která táhnou k hlasateli. Takové reklamy většinou jsou, ale mnohé také zatajují. Slibují nesplnitelné, zakrývají nedostatky. Reklama v Izajášovi taková není, není klamavá, nabízí pouze kvalitní výrobek. Zároveň volá ke změně člověka, k zamyšlení nad sebou. Bůh volá ne k dokonalým lidem, ale k nemocným, slabým, chudých duchem, žíznícím po spravedlnosti. Volá ty, kteří něco nemají, ví to, jsou ochotni si to přiznat. „Dokonalým“ nemá Bůh co nabídnout.

Sebelepší reklama je k ničemu bez ochoty naslouchat, i když má člověk všeho dostatek. „Nakupovat bez peněz“ – dnes se nám nabízí také nakupování bez peněz – kupte něco a dostanete dárek zdarma. Nakonec to zadarmo vůbec není. Co je zadarmo je nám podezřelé, vždy je v tom nějaký podvod, nějaký zádrhel. To ovšem není případ Pána. 

Lidé ale věci zadarmo nechtějí. Chtějí platit, aby měli pocit, že si to zasloužili.

Pán dává zaslíbení pro toho, kdo činí pokání. Pro něho je reklama. Síly k pokání máme od Boha.

Verš: „Vaše myšlení nejsou myšlení moje…“ Bůh volá zlé lidi a pak zazní, že Bůh je jiný. Přesvědčuje Bůh lidi, že jsou špatní ? Ne. Volá, aby jim řekl, že Bůh je ochoten jim odpustit. Ani naši blízcí by nám neodpustili zlé, a Bůh odpustí. Dobrý člověk nemá potřebu dělat ze sebe hvězdu, ale činí pokání. Bůh neklade důraz na to, co je špatně, ale na odpuštění. Proto k Němu můžeme jít a nakoupit zadarmo.

Není Bůh kritizován za to, že dokáže odpustit? Proč dobří lidé odcházejí z tohoto světa a zlí zůstávají ? Proč darebákům všechno vychází a mají se dobře? Bůh čeká na hříšníky. Dává jim více času, další a další šance, aby se obrátili. Čekejme i my na lidi, kteří nám ublížili. Odpouštějme, čekejme. Komu je hodně odpuštěno, dokáže sám hodně odpustit.

Měli bychom mluvit o tom, co nám víra nabízí dobrého. Bůh je odpouštějící, prezentujme Ho takto. Choďme mezi lidmi a mluvme o Něm. Evangelium je „výrobek“, který potřebuje každý člověk bez vyjímky. Není nikdo, kdo by ho nepotřeboval. Nebojme se ho představovat v celé kráse a pravdivosti. I sobě navzájem ve sboru – ač jsme již uvěřili. Potřebujeme povzbuzení ke Kristu. I nás někdy přepadnou chmury, malá důvěra. Mluvme evangelium lidem kolem sebe i sobě navzájem.

Po chvíli ztišení, kdy jsme nechali ve svém nitru doznít moudrá slova, jsme opět spolu s chválící skupinkou děkovali našemu Pánu písněmi a množstvím chval a díků z úst věřících. Měli jsme v srdcích tolik vděku a lásky, že by nám celý večer nestačil k tomu, abychom Hospodinu stihli vyjádřit vše, co cítíme.

Krásný a požehnaný večer se chýlil ke konci. Ruku v ruce jsme se společně pomodlili modlitbu, kterou nás naučil náš Pán a přijali jsme požehnání bratra Pavla Kostečky. Jako by se nám z nádherného společenství ani nechtělo – seděli jsme dále v lavicích a vnímali Boží přítomnost a otevřenost našich srdcí. Nakonec jsme neodolali lákavému pohoštění ve sborovém domě a přesunuli jsme se k prostřenému stolu.

Naši předkové by se asi divili, kdyby nás viděli – těžko by rozlišili, kdo je katolík, kdo evangelík a kdo z jiného „ovčince“. Jako nejlepší přátelé, kteří se opět rádi vidí, jsme si sdělovali své zážitky, myšlenky a radosti. Veselá nálada sršela ze všech koutů sborové místnosti. A když k tomu přidáme úžasně připravené dobroty, které jsme rádi ochutnali – byl to báječný večer.