Modlitebna se nám dnešní sobotu krásně zaplnila a také jsme přivítali návštěvu z Trutnova – bratra Vláďu Hrubého, který využil prodlouženého víkendu k návštěvě Moravy.

Sobotní školou s názvem Utrpení pro Krista nás provedl Petr Chára. „A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“ 1 Pt 5,10.

Křesťanská církev byla v prvních stoletích své existence velmi pronásledována. V Bibli, především v knize Skutky apoštolů, je popisováno, s čím musela církev ve svých počátcích zápasit. Křesťané byli popravováni. Přestože zabíjení křesťanů bylo spíše lokální, rostlo napětí mezi nimi a významnou částí společnosti.

Petr ve svém listu zdůrazňuje, že se křesťané nemají bát těch, kteří na ně útočí, ale mají ve svých srdcích posvěcovat Krista. To může v jejich srdcích pozastavit strach, který v nich mohou vzbudit jejich protivníci. Měli by být připraveni vydat svědectví o své naději. V žádném případě by neměli dávat příčinu k útokům, znevažování či pomluvám.

Petr zdůrazňuje, že ti, kdo trpí proto, že jsou křesťané, se podílejí na Kristově utrpení. Každého, kdo je naplněn Kristovým Duchem, čeká pronásledování a potupa. Způsoby pronásledování se mohou v průběhu času měnit, ale jeho podstata – duch, který za ním stojí – se nemění. Je to satan. Petr dokonce spojuje utrpení křesťanů s Božím soudem. „Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“ Zj 15,4.

Pro věřící byla v následujících letech Petrova slova zdrojem útěchy a povzbuzení. A je tomu tak i dnes. Důvodem našeho utrpení je velký spor mezi Kristem a satanem, jehož jsme součástí. Často se ptáme: „Proč?“ a odpověď mnohdy nenacházíme. Petr však zdůrazňuje, že i uprostřed utrpení je potřeba odevzdat se Bohu, důvěřovat našemu jedinému Stvořiteli a pokračovat v konání dobra.

Mládež v sobotní školce probírala s Ivou Burešovou myšlenky apoštola Petra týkající se chování křesťanů. Zamýšlela se nad tím, které z těchto myšlenek se nám daří naplňovat, a kde ještě máme rezervy.

Slovíčko před kázáním nebylo tentokrát mířené na mládež, ale na dospělé. Připomínalo blížící se Svátek matek a úsměvně se zamýšlelo nad vztahem mužů a žen. Všechny přítomné matky, babičky a tety byly následně obdarovány malou drobností.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Juřínek. Jeho přepis najdete v archivu.