Dovolené pomaličku končí a naši členové opět zaplňují lavice modlitebny s touhou duchovně se občerstvit a posilnit do dalších všedních dnů.

Nad úkolem sobotní školy s názvem „Smlouva na Sínaji“ jsme se zamýšleli spolu s Bohumilem Mročkem.

Hospodin vedl svůj lid z Egypta do zaslíbené země. Přivedl Izraelce pod horu Sinaj a dal jim Desatero. Desatero tvoří podstatu a základ Božích norem pro celé lidstvo. Jeho principy jsou věčné a univerzální. Klíčovým principem přikázání je láska. Projeví se ve vztahu člověka k Bohu a k bližním. Zákon chrání člověka před zlem a dává mu moudrost, porozumění, zdraví, prosperitu a pokoj. Nemá schopnost napravovat nedostatky ani nenabízí řešení problémů.

Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. To je Boží způsob ospravedlňování hříšníků. Před Golgotou i po ní. Ježíš Kristus je podstatou Božího zákona o ospravedlňování udělením milosti. Desatero i Boží zákon ospravedlňování mají trvalou platnost. Jistota spasení vyplývá ze zákona o ospravedlňování. Z porušování Desatera může vyplývat jedině jistota, že potřebujeme ospravedlnění.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Petr Pimek. Nejen jeho sourozenci, ale my všichni jsme ho po delší době opět rádi uvítali v našem společenství. Jeho zamyšlení se týkalo toho nejdůležitějšího – lásky. Založeno bylo na textu 1 Kor 13, 4.-7. Tento text jsme dostali vytištěný s tím, že slovo LÁSKA bylo nahrazeno tečkami. Naším prvotním úkolem bylo na tečky doplnit své jméno tak, aby byl výrok pravdivý. Vyzkoušet si to můžete také:

………… je trpělivá/ý, laskavá/ý, nezávidí, ………. se nevychloubá a není domýšlivá/ý. …………. nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, ………… vydrží, …………. věří, ……… má naději, ……….. vytrvá.

Co je pro náš rodinný život nejtěžší? Co platí naprosto bezpodmínečně? Kázání se zaměřilo na KŘIVDY. Seneca prohlásil, že k tomu, aby člověk škodil, si vždy dost sil najde. V Bibli máme řadu příběhů, které tuto skutečnost dokladují. Ve Zjevení kapitola 22 nacházíme rozhodnutí – pokud jsi škodil, škoď dál. Celý život řešíme křivdy a pokušení. Jejich zvládnutí svědčí o našem charakteru. Je prověrkou pro vstup do Božího království. Křivda je bolestně prožívaná nepravost. Někdy krátkodobá, většinou ale trvá dlouho a mnohdy se křivda dědí. Může přerůst v duševní utrpení. Nelze si zvyknout ani akceptovat. Přísloví 18, 19.

Máme dvě strany – křivdící a ukřivděný. Jak se s tím srovnat? Negativní emoce se hromadí, litujeme se, povídáme o tom. Mnohdy máme potřebu se pomstít, odplatit. To je špatné. Staneme se „otrokem“ člověka, který nám ukřivdil. Nenávidíme ho. Zbavme se touhy po odplatě. Jeremiáš také cítil křivdu. Obrátil se k Bohu a prosil o sílu odpustit. Odpuštění není slabost ani přiznání porážky.

Bolest je neslučitelná s láskou. Ježíš Kristus umírá v bolestech, ale nemyslí na odplatu. Naopak prosí: „Odpusť jim.“ Neochota odpustit mně silně ovlivňuje, hrozí mi duševní i fyzická nemoc.

Jsou křivdy různě velké – malé, střední, velké. Máme to rozlišovat? Malou máme odpustit a velkou ne? V modlitbě Otčenáš říkáme „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Takže všechny křivdy máme odpouštět. Odpuštění není otázkou krátké doby, je to celoživotní zásada.

Audio záznam kázání si můžete poslechnout na našem webu.