Nedělní den 3.prosince byl vybrán pro veřejnou sbírku potravin, sladkostí a hraček pro seniory a děti na Ukrajině. Základ sbírky tvořilo to, co bylo vysbíráno na ISŠ-COP Valašské Meziříčí, která se do akce zapojila, a to čím přispěli v sobotu členové našeho sboru. Do plného počtu doplnili krabice lidé z nejrůznějších částí města, kteří navštívili v tento den naši modlitebnu navzdory množství sněhu, který zasypal Valašsko.

Sbírku vyhlásila organizace Pomoc Těšínského Slezska, která pomáhá Ukrajině již 20 let. Potraviny a hračky by měly udělat radost adresátům v období vánoc jednak v táborech uprchlíků na západě Ukrajiny v oblasti Lvova, jednak na východě v oblastech nejvíce postižených válkou. Tam ale odvezou následně pomoc ukrajinští kazatelé a dobrovolníci, kteří znají místní poměry a cesta je tedy pro ně méně nebezpečná, než pro naše řidiče. Těstoviny, rýže apod. se dostanou těm, kteří už mají nějaké domovy a možnost vaření. Konzervy potom těm, kteří žijí v provizorních podmínkách a jídlo si mohou ohřát pouze nad svíčkami nebo na kempingovém vařiči.

Děkujeme všem, kteří se zapojili a pomohli těm nejzranitelnějším.

„Tatínek vstal, odbednil od okna prkénko, a Brouček mu pomáhal. Pak pomalounku oddělali mech, a tu to viděli: Samý, samý sníh, palouk pryč, stráň pryč, a nic než sníh. Na jalovci nad chaloupkou jim ho tolik leželo, že se větve až prohýbaly. Sluníčko tak trošku svítilo, a sníh se tak krásně třpytil, a bylo pratichounko.“ Takto krásně poeticky popsal pan farář Jan Karafiát z nedaleké Velké Lhoty zimu u Broučků. Ta naše dnešní vypadala úplně stejně. Sníh! Věc v posledních letech v našich zeměpisných šířkách spíše sporadická. Ale letos to vypadá na krásnou Ladovskou zimu. Jak úžasné je Boží dílo!

Stejně jako Broučkům za kamny i nám bylo ve vyhřáté modlitebně dobře. Plni zážitků ze křtu Apoštolské církve minulou neděli, z besedy s Jendou Ondráškem a první dojmy ze sněhu jsme si sdělovali před započetím studia úkolu sobotní školy. Naším učitelem byla Anička Petrovičová a téma se zdálo být ošemetným – „Záchrana bohatých a vlivných“. Okamžitě se z našich řad ozvalo – tak to my nejsme. Opravdu můžeme říct, že nejsme bohatí? Je to jen o hmotném majetku? Neskrývá se bohatství i v něčem jiném? A pokud už máme hmotný majetek – je to špatné? Měli bychom ho rozdat? Na příkladu několika biblických postav jsme se snažili najíd odpovědi na tyto otázky.

Bohatí a vlivní se zachraňují stejně, jako všichni ostatní. Danielovo svědectví záchrany pro Nabuchodonozora i Dária Médského přivedlo panovníka obrovské říše k vydání nařízení, aby lidé v celém království s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Svědectví mladého děvčete přivedlo Námana k poznání, že na celém světě není Bůh jako v Izraeli. Zda Náman dokázal toto poznání sdílet s aramejským králem, Bible neuvádí. Duch svatý působil na členy velerady. Věděli, že Ježíš je učitel, který přišel od Boha. Pýcha Nikodémovi dlouho bránila otevřeně vyznat Ježíše Krista jako Pána. Když se jednou situace vyhrotila, bránil Ježíše pouze nepřímo. Po ukřižování se ho ale rozhodl uctít. Pro někoho může být bohatství překážkou na cestě za věčným životem.

Jiní se ho dokážou zříct. Josef s Arimatie vydal Pilátovi jasné svědectví, když se přiznal k ukřižovanému Ježíši.  

Více >

Příští víkend 2.-3.12.2023 proběhne sbírka trvanlivých potravin, sladkostí, drogistického zboží, hraček a školních potřeb pro seniory a děti z Ukrajiny. Příspěvky můžete donést v sobotu na pobožnost, nebo v neděli 3.12.2023 v době 9-16 hodin do modlitebny.

Všem ochotným dárcům děkujeme.

Dnes jsme s velkou radostí zapůjčili prostory naší modlitebny ke křtu 5 nových následovníků Krista z Apoštolské církve. Potěšilo nás to o to více, že mezi křtěnci byl také náš přítel Jirka Kostruh, který už delší čas dochází na naše bohoslužby a má s námi velmi přátelský vztah. Přejeme všem, kteří se rozhodli svěřit svůj život Kristu a přijmout Jeho odpuštění a milost, aby je Pán provázel a ochraňoval.

Více >

Tak je to tady – po nezvykle vysokých teplotách tohoto měsíce pokryl naše krásné Valašsko sníh. Stejně jako každoročně zaskočení cestáři jsou zaskočeni i mnozí z nás, kteří využívali nezvykle teplého podzimu a oddalovali zazimování zahrádek, co to šlo.

Uvnitř příjemně vytopené modlitebny to dnes vypadalo jako na ministerstvu … ministerstvu bídy. Sešli se zde totiž po téměř 50 letech jejich stěžejní členové. Tato instituce „zřízená“ kdysi dávno známým vtipálkem Frantou zahrnovala Zdeničku, Frantu a kazatele Milana Drobíka, který určitě není drobek, a který právě dnes navštívil náš sbor, aby nám posloužil kázáním. Jsme za to velmi rádi.

Více >

Je to přesně 34 let a jeden den, kdy jsme se jako národ vzepřeli totalitnímu režimu. Po dlouhém období nesvobody jsme jako následovníci tesaře z Nazareta konečně mohli zvednout hlavu, nadechnout se a svobodně projevovat svou víru. Jak lehce se na tuto skutečnost zvyká. Možnost navštěvovat bohoslužby bereme jako samozřejmost. Ovšem ve světle právě probíhajících událostí ve světě je stále více jasné, že tato samozřejmost je velice křehká a je obrovskou Boží milostí. Díky Pánu za každou sobotu, kdy se můžeme scházet !

Úkol sobotní školy s názvem „Požehnáním pro nejbližší okolí“ s námi probral vedoucí sboru Pavel Pimek. Snad téměř všichni křesťané znají základní verš (L 10,27). Řekneme-li však, že Boha milujeme, ale v našem životě se to nijak neprojevuje, naše láska k Bohu je velmi pravděpodobně jen povrchní. Pokud Boha skutečně milujeme, musí to být znát, vidět, cítit. Milovat Boha vyžaduje naši úplnou odevzdanost. To se týká našeho srdce a těla, naší duše a mysli. Je snadné vyslovit, že milujeme Boha. Tato láska však vyžaduje naše vědomé úsilí. Milovat Boha je důležitou součástí naší víry. Bůh však chce, abychom milovali i druhé, protože naše láska k jiným lidem velmi přesně odráží naši lásku k Bohu. V textu 1J 4,20 nacházíme slova: „Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ A Pavel říká: „Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Ga 5,14) ). Diskutovali jsme o tom, jak můžeme tato slova naplnit v našem životě. Shrnutí úkolu najdete pod odkazem „Shrnutí“.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel sboru Hynek Dona a navázal v něm na sobotní úkol. Poslechnout si ho můžete na našich stránkách.

Společné posezení u polévky bylo velmi příjemné. Posilnili jsme se před nadcházející besedou valašskomeziříčského grafika, básníka, ilustrátora a našeho milého přítele Jindřicha Oleše nad jeho tvorbou. Přišli také lidé „z venku“, což nám udělalo velkou radost. Dozvěděli jsme se o cestě Jindřicha životem, jaká náhoda ho dovedla do umělecké branže, o perzekuci ze strany komunistů a o posledních umělcových projektech. Krásnou tečkou besedy byl Jindřichův dárek dvěma sestrám z Ukrajiny, které našly azyl v našem sborečku. Velice zdařilý obraz s tématem „Fénix povstane z popela“ symbolizoval vítězství Ukrajiny nad agresorem. Doplněný Pamětním listem podepsaným všemi členy sboru udělal našim sestrám velkou radost.

Více >

Tuto sobotu jsme prožili ve sboru Kateřinice, kde jsme chtěli společně ukončit modlitební týden. Po delší době jsme navštívili modlitebnu v obci uprostřed malebných, do podzimních barev oděných Hostýnských vrchů, jejíž historie sahá přes 500 zpátky. Ač je místní sbor nepočetný, o to milejší nám jeho členové jsou. Moc jsme se na ně těšili.

Jiný kraj, jiný mrav – sobotní škola zde probíhá ve 2 třídách, z nichž každá probírá jiné téma. Ti konzervativnější se drželi tradičních úkolů, a zbytek probíral Matoušovo evangelium. Přizpůsobili jsme se místnímu  zvyku a poslušně jsme posílili obě skupinky. Zazpívat si při živé hudbě je pro nás svátek, a tak jsme si při chválách užívali klavírní doprovod bratra Radka Smilka.

Více >

V sobotu 11.listopadu se sejdeme ve sboru Kateřinice, kde společně zakončíme modlitební týden. 

Po bohoslužbě proběhne agapé.

Zveme vás ke studiu přednášek modlitebního týdne od 4.listopadu do 11.listopadu 2023.

Scházet se budeme po rodinách. Info u členů výboru.

Zveme vás na modlitební chvíle, které se konají každý čtvrtek od 16 hodin v modlitebně na Hřbitovní 366/1.

Koloským 4, 2 

V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.

Den díkuvzdání je známý od roku 1621. Vůbec první se konal v Americe na území dnešního státu Massachusetts. Podle pověsti do Ameriky roku 1620 připluli z Anglie Otcové poutníci, kteří zde chtěli nalézt nový život a usadit se zde. Založili kolonii a pojmenovali ji Plymouth. Bohužel připluli těsně před zimou a neměli takovou zásobu potravin, aby přečkali zimu, a proto polovina kolonie přes zimu zemřela. Po zimě však narazili na kmen indiánů Wampanoag, který je naučil pěstovat plodiny, a tak se na konci sezóny všichni sešli a oslavili úspěšný rok plný hojností a bohaté úrody.

Stejnojmenný svátek slavíme také v našem sborečku, a to už řadu let. Tradičně vyjíždíme do nějaké pěkné lokality, kde společně děkujeme našemu Pánu za vše, čím nám žehná. V současnosti, kdy se naplňuje stále více událostí ohlašovaných Písmem pro dobu konce, a kdy válečné konflikty či přírodní katastrofy zuří na všech stranách okolo naší země, jsou díky opravdu na místě. Mír, svoboda a hojnost dostávají ve světle událostí zcela jiný rozměr.

Více >