Je neuvěřitelné, jak rychle čas běží.  Před pár dny bílá zima, dnes jaro v plné kráse. „Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli.“ Vybízí nás Efezským 5, 16.17. k využití svěřeného času. Pojďme tedy na to.

Sobotní úkol měl název „Život s Kristem“ a provedl nás jím bratr Petr Chára. Denní starosti nás nutí přemýšlet především nad pozemskými věcmi, ale apoštol Pavel nás upozorňuje, že mnohem důležitější jsou věci nebeské, a ostatní nám bude přidáno. Zaměřuje naši pozornost na mnoho reálných principů, které mají svůj původ v nebi a kterým mohou porozumět pouze ti, kdo „byli vzkříšeni s Kristem“.  Pavlovy rady jsou velmi praktické. Jejich cílem je posílit všechny naše vztahy, nejen ty v rámci církve.

Aby se člověk dostal blíže k nebi v duchovním smyslu, nestačí jen lidské úsilí. Každý den potřebujeme učinit nové rozhodnutí hledat to, „co je nad námi“. Nové nasměrování musí být viditelné celému světu. „Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost. Pro takové věci přichází Boží hněv.“ Pavlova slova neodpovídají hodnotovému nastavení našeho světa. Spolu s Kristem máme moc odstranit tyto pozemské věci z našich myslí a životů. „Odhoďte zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy.“ Vybízí nás dále Pavel. Náš život má být v ostrém kontrastu s životem před obrácením. Charakter nového života se vyznačuje svatostí, milosrdným soucitem, dobrotou, skromností, pokorou a trpělivostí, snášenlivostí, odpouštěním, láskou, která všechno spojuje k dokonalosti. Věřící jsou povoláni zrcadlit Boží charakter. Všichni tak ale nežijí. Existuje řada věcí, které člověk dělá podvědomě, nebo automaticky. „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo (čtením Bible), navzájem se učte a napomínejte, s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, skrze Ježíše děkujte Bohu Otci.“ Když Boží Duch ovládne rozum a city, zakusí obrácený člověk radost, kterou dosud nepoznal.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil Pavel Pimek, starší a vedoucí našeho sboru.

Audio záznam najdete na našem webu. Zde je přehled nejdůležitějších myšlenek:

Právě prožíváme předvelikonoční období. Připomínáme si poslední dny Ježíše Krista, jeho cestu na Golgotský kříž, smrt a vzkříšení. V době komunismu byla snaha o přeměnu tohoto křesťanského svátku na svátky jara. Někteří říkají, že musíme být účastni Kristových utrpení, někdo se podrobuje postu, aby byl připraven na myšlenky na vzkříšení. Izraelité si připomínají vysvobození Izraele z Egypta. Dnešní kázání se nazývá „Kristus a Boží království“.

Království Boží není až v budoucnu. Luk 17, 20.21. – království Boží je už mezi námi. V Hospodinově plánu s Izraelem nebylo zřídit monarchii, ustanovit krále. Jejich nejvyšší autoritou měl být vládce země a vesmíru Hospodin. V Genesis je zaznamenáno, že lidé, i když byli různého smýšlení a hříšní, všichni uznávali nad sebou jednu autoritu – Hospodina. Někteří s ním měli až osobní vztah – např. Enoch. V předpotopní době nemáme informace o králi. Teprve Gen 11kap. dochází k seskupování a snahu být větší než Hospodin. Ústup lidského pokolení zpod vedení Hospodina. Hospodin způsobil zmatení jazyků, rozptýlení lidí, ale charakter a způsob života se nemění. Autoritou je hříšný člověk. Hospodin povolává Abrama, muže, který nezapomněl, čí je vláda tohoto světa. Vychází z pohodlí města Ur do nepohodlného života pod vedením Hospodina. Uvěřil, že z jeho beder vzejde velký národ. Zaslíbení, že jeho potmků bude jako písku, se nedočkal. Přesto uznával jako největší autoritu Hospodina. Zaslíbení jsou uskutečněna až v dalších generacích. Stěhují se do úrodné země Gešen. Zde pobývají 400 let, ale přízeň vládnoucích faraonů netrvala věčně a ze zemědělců a pastevců se stávají otroci. Možná zapomněli na Hospodina. Už nebyl jejich nejvyšší autoritou, tou byl faraon. Hospodin na svá zaslíbení nezapomněl. Dokonce v královských palácích adoptivnímu synu Mojžíšovi dopřává to nejlepší a vychovává si toho, kdo vyvede Izrael. Před tím ale musí prožít 40 let v poušti, kde ho Hospodin učí pokoře. Potom ho Hospodin povolává zprostřed hořícího keře. Představit má Hospodina jako „jsem, který jsem“. Pod vedením služebníka Mojžíše nakonec Izrael vychází z otroctví. Celou dobu putování po poušti s nimi také byl Hospodin. Byl oblakem, který poskytoval stín ve dne a plamenem, který poskytoval ochranu a světlo v noci. Přes všechna selhání autorita Hospodinova převyšovala autoritu lidí. Po Mojžíšovi nastupuje Jozue a rozděluje zemi kmenům. Nevolí si krále. V době napadení nepřáteli vyvoluje Hospodin své služebníky a pomáhá. Ale Izrael se zahleděl do okolních národů a také vyměnili Hospodina za lidského krále. Někoho, kdo je postaven do čela národa a reprezentuje ho. Samuel nerad svoluje.

1 Sam 8, 1.-dále – Samuel zestárl a ustanovil za soudce své syny. Ti však nechodili jeho cestou. Všichni Izraelští starší tedy přišli k Samuelovi a řekli mu to. Chtějí dosadit krále, aby je soudil, jako je to u jiných národů. Samuel nechtěl, ale Hospodin ho vybízí, aby jim vyhověl. Měli pochopit, že nezavrhli Samuele, ale Hospodina. Měli k tomu právo?

Izraelci měli krále Davida. Králové byli věrní i nevěrní, ale všichni hříšní. Autorita Hospodina se vytrácela. Jaký byl král, takový byl lid. Král Šalamoun vystavil chrám, který soupeřil s domy králů a vládců. Králové vládli 350 let a končí dobytím Izraele a Jeruzaléma Babylonem, rozbořením chrámu, uloupením chrámového pokladu a bohoslužebného nářadí. Lid je bez chrámu, bez krále. Kněžstvo, šlechta, řemeslníci jsou odvlečeni do Babylona. Pozdě plakali za Hospodinem a rodnou zemi. Nakonec to vyvolalo reformaci u odvedenců. Vzniklo nové hledání Hospodina. Vznikají synagogy. Po návratu z Babylona se opět postavil chrám, ale Izrael už nikdy neměl své království. Až do vlády krále Heroda, který je ale králem dosazeným z Říma.

Bylo zvelebeno chrámové nádvoří a investice byly i pro postavení chrámu. Vypadalo to na vhodnou dobu pro příchod Mesiáše, který se stane králem.

Mat 2kap.,1.2.6. – mudrcové se přišli poklonit novému králi. Herodes se vylekal. Kde vyslechli mudrci zvěst o narození Krále v Betlémě? Předají Ježíši dary a prchnou. Ježíš prožije první roky života v Egyptě, potom se vrací do Nazareta. Na svátky jde s rodiči ve 12 letech do Jeruzaléma do chrámu. Diskutuje s rabíny. Je vyučen tesařskému řemeslu, do 30 let se nechová jako král.  Jeho činnost začíná až křtem Janovým –  Mat 3, 13.-17.

Ježíš byl pokřtěn a sestoupil Duch svatý. Z nebe se ozvalo “To je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Začíná budování Božího království na zemi za účasti Ježíše. Jiné království, než si lidé představovali. Laskavý, uzdravující, stolující s hříšníky, učitel lidu, král který není soudcem ale dává milost, posílá učedníky do Judska a Samaří s poselstvím. Král, který nemá paláce, je chudý. A přesto za 3,5 roku  nechápou učedníci, co je jeho královstvím.

Mat 20kap., 21.22. – matka synů Zebedeových nic nechápali. Očekávali čestná místa, moc a slávu. Ve všech evangeliích máme zprávu o budování Božího království na zemi za účasti krále Ježíše Krista. Ježíš se narodil v Betlémě jako David, byl pomazán olejem ke svému pohřbu v Betanii v domě Šimona malomocného – Mat 26,6.7.12.13. Král pomazaný hříšnou, ale kající ženou. Svou oddanost a víru projevila pomazáním. Jak dopadl onen král, který šířil Boží království na zemi? Odsouzen na smrt jako král trpící, v paláci Piláta oblečen v šarlatový plášť, na hlavě koruna z trní. A z úst římských vojáků slyší posměch na královskou osobu. Pilát ho také nazývá králem. I na jeho kříži je tabulka Ježíš Nazaretský, král Židů. Ale Ježíš překonává smrt, žije. A svoji spoluúčast na budování Božího království utvrzuje prohlášením, že s námi je po všechny dny až do konce světa. I my máme Krále, Ježíše. Naším poslání je šířit a vytvářet BK zde na zemi. Jsme toho schopni? Důvěřujeme tomu, že Ježíš má moc ho vytvořit? Svých chováním, jednáním, způsobem života vyjadřujme a budujme toto Boží království na zemi.