Někteří členové našeho společenství bydlící na kopečku poslali dnes ráno nám, z nížin, fotografii s pohledem z okna s dovětkem „Krásné vánoce“. Po několika nádherných slunečných dnech, kdy jsme mohli obdivovat rozkvetlé narcisy, krokusy a otvírající se pupence na stromech, opět nasněžilo. A tak všichni s radostí uvítali vytopenou modlitebnu.

Posledním úkolem sobotní školy nás provedl Ján Petrovič, člověk ve věci více než znalý. On je tím, kdo pro nás na každou sobotu připravuje shrnutí úkolů a na konci čtvrtletí krásnou prezentaci s nejdůležitějšími myšlenkami. Název „Věrně plňte Boží vůli“ nás vedl nejprve k přemýšlení, co tou Boží vůlí je, zda je pro všechny stejná a jestli se nám to daří. Pavlova misijní strategii zahrnovala efektivní využití času a zdrojů. Spojoval prostřednictvím osobních návštěv nebo dopisů lidi a sbory. Vracel se do sborů, které založil, aby posílil a povzbudil věřící. Komunikace byla důležitá jako prostředek k udržování osobních vazeb mezi věřícími.

Dnes jsme propojeni internetem, sociálními sítěmi a nesčetnými mobilními zařízeními. Pavel posílal zprávy prostřednictvím poslů. Vysílá své spolupracovníky, ale zmiňuje i ty, kteří ho opustili. Přesto o nich hovoří s láskou a respektem.

Plnění Boží vůle není slučitelné s láskou ke světu a tomu, co je ve světě.  Poselství pro Laodikeu zní: Čiňte pokání, dokud není pozdě. Vraťte se k Bohu a žádejte ho o odpuštění a očištění.

Když se člověk odevzdá Kristu, ovládne jeho nové srdce nová moc. Jedinou obranou proti zlu je přijmout Krista do svého srdce vírou v jeho spravedlnost. Bez živého spojení s Bohem a bez naprosté odevzdanosti Kristu budeme přemoženi.

Dnešní bohoslužba je výjimečná svým obsahem. Vždy na konci čtvrtletí si připomínáme nekonečnou Boží lásku k nám a oběť, kterou Ježíš Kristus podstoupil pro naše spasení. Slavení Památky večeře Páně je akt, kdy vyznáváme Hospodinu své chyby a přešlapy, prosíme za odpuštění a očištění ve jménu Jeho oběti. Měli bychom srovnat své vztahy také s bratry a sestrami, abychom nepřistupovali k obřadu  nehodně.

U slavnostního stolu přednesl dnes své kázání bratr Hynek Dona a hovořil v něm o bílém šatu, který můžeme získat pouze od našeho Pána. Jeho audiozáznam si můžete poslechnout na našem webu.

Při cestě na Ukrajinu s humanitární pomocí navštívil Hynek Dona chrám v pravoslavném ženském klášteru. Nutností je pro ženy, které chtějí místo navštívit, šátek a sukně. Pro muže dlouhé kalhoty a rukáv u košile či trička. Je dresscode v církvi nutný? Oblečení je jistě důležité, ALE…

Chceme slavit Památku večeře Páně. Je to o oblékání, nebo o něčem jiném? Důležité je, jak přicházíme ke Kristu, jako Ho vnímáme. Bereme si hezké oblečení, neděravé ponožky, ale měli bychom dbát spíš na stav svého srdce.

1P 3,18 – „Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby vás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život.“ Kristus pro nás něco vykonal, to je potřeba si uvědomit.

Církevní otec Augustýn byl členem všeobecné = katolické církve. Žil na přelomu 4-5 století. Pochopil, co pro něho znamená Ježíš Kristus : „On (Kristus) neměl žádný hřích, a přesto přijal trest, aby nás zbavil hříchu.“ , „Spravedlivý byl potrestán za nespravedlivé, aby nespravedliví byli ospravedlněni.“

To napsal pro nás. To samé napsal apoštol Pavel. Kristus za nás vzal na sebe náš trest, aby zrušil odplatu, která byla určena nám. Tak Bůh miloval svět…  Miloval všechny, včetně Hitlera. Ale záleží na tom, co si ti lidé vyberou. Všichni jsme hříšní. Výjimeční jsme jen v tom, že jsme Boží děti.

V Egyptě před exodem možná všichni zabili beránka, ale ne všichni potřeli krví beránka veřeje dveří. Bylo to o tom, kdo přijal, kdo přijal Ježíše Krista jako svého osobního spasitele a zachránce. Bůh měl svůj vyvolený národ, ale na nové zemi nebudou jen Izraelci. Spoustu jich selhalo. Nebudou zachráněni jen proto, že byli židé. My nebudeme zachráněni proto, že jsme adventisté. Příslušnost k církvi nás nezachrání. Věřící, kteří říkají, že přijímají Ježíše Krista, nemusí být zachráněni. Protože můžou něco odmítnout.

Hospodin udělal pro naši  záchranu všechno. A to si dnes budeme připomínat.

Mat 22 kap. od1.verše – král poslal služebníky, aby pozvali příbuzné a známé na svatbu. Tak je to s královstvím nebeským. Vyvolení odmítli přijít. Dokonce se vzbouřili a zabili služebníky. Král je potrestal. Protože na svatbě bylo všechno nachystáno, přivádějí kohokoliv, kdo chce přijít. Ke svatební hostině jsou pozváni všichni, dobří i zlí. Ale ne každý přijde.

Verš 11 – služebníci mezi ploty pozvali lidi a dali každému „voničku“ – svatební oblečení, tedy znak toho, že může být na svatbě.  A lidé to přijali. Král spatřil jednoho, který nebyl oblečen na svatbu. Nechal ho svázat a vyhodit. Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.

To „svatební roucho“ je velice důležité. Nemáme pocit, že si království boží musíme zasloužit? Známe pojmy „roucho Kristovy spravedlnosti“, „Oblečte Krista“. S přijetím Krista nemění se náš charakter? Do nebeského království není důležitý oblek, kravata, ale charakter = svatební roucho.

Zach 3kap. – satan žaluje na velekněze Jošuu. Jsou tam andělé a Bůh říká – satane, Hospodin ti dává důtku. A pro ostatní určuje: „Sundejte z něho ten špinavý šat a oblečte mu čisté roucho, na hlavu mu vsaďte turban“ = zdůrazňuje, jak důležité je držet se Boha. Ten, který věří, dostává nové oblečení = roucho Kristovy spravedlnosti. „Posvěťte se“ = vyprat si roucho, očistit své nitro od kvasu hříchu.

Apoštol Petr říká 1 Petrova 3, 9.-12. – „Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání.  Vždyť: „Chce někdo prožít šťastný život, chce někdo okusit dobré dny? Takový ať chrání svůj jazyk před zlem, v jeho ústech ať není žádná lest.  Ať odmítá zlo a koná dobro, usiluje o pokoj a nechá se jím vést. Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým, uši naklání k jejich modlitbám, Hospodinova tvář je ale obrácená proti pachatelům zla.“

Martin Luther toužil po poznání Boha a stal se mnichem, často se bičoval a trýznil, aby si zasloužil Boží odpuštění. Toužil po spasení, dokonalosti. Než pochopil důležitost Ježíše Krista: „To je tajemství bohaté Boží lásky pro hříšníky, protože skrze zázračnou výměnu naše hříchy už nejsou naše, ale Kristovy“

Stejně jako náš Pán, i my jsme si po Jeho vzoru vzájemně umyli nohy, vyznali jsme svá provinění a při slavnostním obřadu jsme přijali symbol Jeho těla a krve na památku Kristovy oběti. Kéž jsou naše srdce očištěna, hříchy odpuštěny a posílena radost z naděje na spasení z víry, nikoliv ze skutků.

Bratr Mirek Ešler nás po kázání potěšil novou písní „Pod křížem“, která svým obsahem připomíná blížící se velikonoční svátky. Její text a melodii najdete v samostatném příspěvku výše.

Po pobožnosti jsme mohli strávit pěkné chvíle u prostřeného stolu, ke kterému nás pozvala „naše“ Ukrajinka Olenka. Všichni si moc pochutnali a do odpoledních hodin jsme si povídali, společně se radovali a děkovali Pánu za další požehnanou sobotu, kterou jsme díky Jeho milosti mohli prožít.