Nastal čas velikonočních svátků a my si připomínáme oběť našeho Pána Ježíše Krista a radujeme se z Jeho zmrtvýchvstání, díky kterému máme naději na nádherný věčný život v Boží přítomnosti. Díky Pane za Tvou bezpodmínečnou lásku.

Skončilo čtvrtletí a my jsme si díky prezentaci bratra Jendy Petroviče připomněli důležité myšlenky z lekcí minulého úkolu. Nový má název „RŮST VE VZTAHU S BOHEM“ a první lekci jsme studovali spolu s bratrem Mročkem. 

 

Přemýšleli jsme, jak bychom popsali svůj současný vztah s Bohem. Je živý a silný? Věnujeme čas tomuto vztahu, zkoumáme inspirované Boží slovo a povídáme si s ním jako s Přítelem? Pokud ano, kolik času tomu věnujeme? A jak je to s naší touhou vyprávět druhým o Bohu? Chceme se s ostatními dělit o zkušenost s Bohem, protože je to ten nejúžasnější vztah ve našem životě? Nebo náš vztah s Bohem postupem času slábne? Jak se na nás dívají andělé? Možná uvažují nad tím, proč náš život není naplněn uctíváním našeho Spasitele a Vykupitele, proč naše srdce nejsou hladová a duše dychtivé po tom, abychom se každý den přiblížili k Bohu. Protože vztah s Bohem skutečně mění všechno – zde i ve věčnosti. Dokud upřímně nezhodnotíme stav, ve kterém se nacházíme, nemůžeme se posunout z místa, kde jsme, na lepší místo. Pokud však budeme ochotni přijmout realitu naší situace, budeme připraveni na řešení, které nám nabízí Ježíš.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Iva Chárová. Nejprve pro nás měla připravený příběh NEJEN pro děti, který řeší otázku, kdo je na světě nejsilnější.

Všechno začalo, když se zvědavé dítě zeptalo železa – ty jsi nejsilnější?

Ne maličký, odpovědělo železo, oheň mně roztaví.

Dítě šlo k ohni –  ty jsi nejsilnější?

Oheň se usmál – Ne, voda mně uhasí.

Pak musí být voda nejsilnější, řeklo si dítě. Vodo, jsi nejsilnější?

Ne, slunce mně může vysušit.

Pak tedy slunce musí být nejsilnější.

Ne, mrak mně může zastínit.

Mraku, ty jsi nejsilnější?

Ne, vítr mně žene kam chce.

Pak tedy ty, větře, jsi nejsilnější?

Ne, hora mně může zastavit.

Dítě se otočilo k hoře a řeklo – ty jsi nejsilnější?

Hora řekla – ne, člověk mně rozbíjí.

Pak je člověk nejsilnější.

Muž zavrtěl hlavou, ne dítě, smrt nás všechny poráží.

Dítě ztichlo a vydalo se hledat smrt – smrti, bereš všechny, takže ty musíš být nejsilnější?

Smrt se hrdě usmála – tisíce let jsem si myslela, že jsem.  Brala jsem krále, válečníky, chudé i bohaté. Nikdo mi neunikl. Pak smrt zaváhala – ale jednoho dne to někdo pokazil. Vzala jsem ho, byl zbit, ukřižován a já jsem jásala. Tři dny jsem slavila, dokud nevstal. Mé vítězství se změnilo ve strach. Zlomil mou moc, vzal klíče a donutil mně poklonit se.

Dítě zašeptalo – kdo to je?

Smrt se zatřásla a řekla – Ježíš Kristus. On je nejsilnější.

Kázání mělo název „Biblické zahrady„. Zahrada se vyskytuje v Bibli přibližně 50x a má různé významy. Nejen že jsou symbolem moci, kulturnosti a schopnosti vytvořit něco krásného, ale byly také zásobárnami vody, zdrojem ovoce a zeleniny či cestou k útěku. My jsme se však zabývali těmi zahradami, které mají pro nás křesťany důležitý význam a jejichž příběh se vine Biblí jako jedna nit. Řeč byla o zahradě Eden, zahradě Getsemane, zahradě u hrobu a zahradě na nové zemi. 

Celé kázání si můžete přečíst na našem odkazu KÁZÁNÍ.